Už nějaký čas jsem plánoval ke kterému výročí napíšu nějaké to shrnutí po návratu, a to nejbližší padá na dnešek – dnes, přesně před dvěma roky, jsem k životu přivedl tento blog, tehdy ještě pořádně netušíc, co mě bude čekat. Za tři měsíce to bude taky rok od doby, kdy jsem přiletěl zpět do ČR. Když se nad tím tak člověk zamyslí, tak ten čas utíká strašně rychle. Nicméně dnes bych se rád zaměřil na několik věcí – jak vnímám školu po roce v USA, jak je na tom moje angličtina, co plánuju do budoucna a celkově takové zamyšlení nad vším.
Škola v České republice po návratu
Před tím než začnu, tak jenom dodám, že jsem do USA odletěl po dokončeném druhém ročníku, a po návratu jsem nastoupil o ročník níž, v současné době tedy chodím do třeťáku. O rozdílové zkoušky jsem se ani nepokoušel, a myslím, že rychle pochopíte proč. :-)
První věc je, že i přesto, že jsem se po pouhé roční pauze vracel do školního systému, který znám velmi důvěrně, troufal bych si tvrdit, že mi zabralo skoro celý půlrok adaptovat se zpět, a to je celkem co říct. Bohužel se to podepsalo i na vysvědčení (pololetním), které co do průměru bylo nejhorší vůbec, co jsem kdy dostal. Po roce, kdy jsem měl lehké předměty, které jsem si navíc sám vybral, to byla docela tvrdá změna – navíc věci jako chemie, filozofie nebo seminář z matematiky jsou po ročních prázdninách docela tvrdý náraz – ale zase se nedá říct, že bych každý den odpoledne seděl v knihách. Vlastně to nemůžu říct nikdy. :-D
A teď k angličtině – asi každý ode mně čekal, že po návratu budu mít v angličtině samé jedničky a v konverzační soutěži budu já, potom prázdná díra a až potom ostatní. Inu, nebudu Vás napínat a můžu Vám říct, že se nestalo ani jedno (z angličtiny jsem měl za dva, a v konverzační soutěži jsem byl třetí ze třech – skupina lidí, co byli delší dobu v zahraničí).
Už v USA jsem chtěl napsat článek o tom, co všechno je na výuce angličtiny na českých školách špatně, ale nenapsal jsem ho, protože jsem si říkal, že už si to třeba nepamatuju a zbytečně bych křivdil, což byl ale krutý omyl. Ve škole se všichni soustředí na to, že by se mělo jako říct „We will be talking about…“ místo „We will be speaking about…“ (to je příklad z dneška) a podobný věci. Ano, gramaticky správně je to první. Ano, u maturity Vám za to seberou bod. Ale toto prostě není způsob, jakým se angličtina využívá v praxi, a vsadil bych se, že člověk při přemýšlením nad tím, které z těchto dvou slov má použít, možná i zapomene, co chtěl říct v první řadě. Prostě se řeší teoretická rovina a to je podle mého špatně. Na druhou stranu uznávám, že do hodin angličtiny se nemusím vůbec připravovat a na tu dvojku to stačí, to ano, ale mám pocit, že tato teorie mojí angličtině spíš škodí, než prospívá (až na drobné výjimky).
