Našel jsem další video z USA :-) V druhé polovině je časosběr, a tam je třeba krásně vidět, jak tam okolo silnice nebylo vůbec nic. Video je natočené na New Hogan Lake (o tom jsem psal třeba tady) přibližně v půlce června.
Archiv kategorie Výměnný pobyt 2010/2011
„Maturitní“ výlet do Disneylandu
23
Lis
Tento článek se datuje ke květnu 2011, týden před článek o promoci (odkaz na konci článku).
Párkrát do roka se Disneyland v Anaheimu večer uzavře, aby se přes noc otevřel tisícům maturantům na jednu z největších sober akcí roku – Grad Nite. Ale pěkně popořádku.
Přihlášky na senior trip se začaly podávat už v únoru, ale protože mě Disneyland moc nelákal, ani jsem se nepřihlásil. Naštěstí jsem si velice rychle uvědomil, že tohle není o Disneylandu, a rychle jsem se přihlásil taky, a tak jsem zabral jedno z poslední tří volných míst. Celkově tento senior trip vyšel na okolo $200, což se za jednu noc může zdát jako dost peněz (což taky je), ale definitivně to stálo za to.
Nevím jak v Česku, ale tady v USA se dost hraje na něco, čemu se říká “rite of passage” (v češtině netuším). V zásadě jde o to v životě výrazně nějakým způsobem odlišit okamžiky, které náš život posunují na nový level. Získání řidičáku, promoce, velký akademický nebo sportovní úspěch, cokoliv. A tohle se udělá tak, že se ona běžná událost provede nějakým neobvyklým způsobem. Řekněme, že třeba předání klíčků k prvnímu auto se provede nějakým slavnostním způsobem někde v noci na parkovišti. Pořádně jsem to nezkoumal, ale ve World Literature (předmět ve škole) jsme tohle probírali relativně dlouho, a docela mě to zaujalo. Proč o tom ale píšu… program tohoto senior tripu měl zřejmě podobný účel (už jenom to, že jste vzhůru celou noc mělo na člověka dost trip účinky, i když jel jenom na taurinu). V devět večer se otevřela část Disneylandu nazvaná American Adventure (info) pro blast off, neboli odstartování noci, kterou o půlnoci zavřeli, a všichni se přesunuli do druhé části Downtown Disney (info), kde probíhala potom samotná Gradnite až do šesti do rána.
[VIDEO] One year in United States
12
Lis
V mojí třídě na americké high jsme měli ve skupinách vytvořit nějaké krátké video nebo film – vzhledem k tomu, že nás tam bylo shodou okolností víc výměnných studentů, dohromady jsme udělali takovou slideshow videí a fotek, které jsme za ten rok v USA nafotili (bylo to už ke konci rokum, a známka z videa byla známka z Finals). Než jsem tento projekt smazal z notebooku, narychlo jsem ho ještě předělal tak, aby tam byly jenom moje videa – a tady je. Nejde o nic světoborného, nemá to nijak shrnovat celý rok, jen je to pár splácaných klipů dohromady. Je tam už tady na blogu zmíněné ježdění na čtyřkolce, vodním skútru, pár klipů ze senior tripu do Disneylandu (o tom mám celý článek, který jsem ještě nezveřejnil) a tak – snad se vám to bude líbit. Teď zpětně z domu mě akorát štve, že jsem těch videí nenatáčel 10x víc :)
Topografická mapa Kalifornie
01
Lis
Strašně mockrát (tak v každým druhým článku), jsem si tady stěžoval, jak jsem bydlel uprostřed roviny, kopce nikde, a kdykoli vyjel někam, kde nějakej ten kopec byl, byl jsem z toho strašně nadšenej. Psával jsem, že to je desítky mil od nevidím do nevidím. No, a našel jsem náhodou na Wikipedii pěknou mapku… Asi nemusím dodávat, že jsem žil právě v San Joaquin County (klikněte pro větší mapu)…
Topografická mapa Kalifornie (zdroj: Wikipedia)
Závěrečné shrnutí, aneb that’s it, that’s all.
10
Zář
Tak, je načase tady udělat tečku.
Domov a hostitelská rodina
Hodně dlouho jsem přemýšlel, jak pojmout tohle téma, protože s mojí sestrou z Německa jsme nadáváním na rodinu strávili spoustu času. Ale protože jsem s tím stavem já (ani ona) nic neudělal (změna rodiny), asi to vypustím a zmíním se jen lehce o tom, co mi za ten rok nejvíc vadilo a pak se přesunu hned k příjemnějším věcem.
Co si sbalit s sebou?
02
Čvc
Tento článek jsem začal psát už při mém odjezdu, ale pokud bych ho publikoval v době, kdy jsou všichni současní studenti už dávno u svých hostitelských rodin, tak by akorát zbytečně zapadl, proto jsem jeho publikování naplánoval na další červenec.
Co si vzít s sebou je vždy individuální především podle destinace kam se chystáte, ale v zásadě platí, že toho moc nepotřebujete.
Já jsem s sebou měl asi 5 triček, dvoje rifle, troje kraťasy (jedny na plavání), spodní prádlo na týden, dva velké ručníky, jeden malý, šampón, zubní kartáček a pastu a nějaký deodorant. A potom už jenom dárky pro rodinu, osobní elektroniku a další věci, které uznáte za vhodné (třeba českou vlajku :-)). Dost místa mi v kufru zabral stativ a další blbosti na focení a v carry-on (kufr se kterým jdete na palubu) obsahoval pouze fotobatoh… V současné době (březen 2011) doplňuju tento článek a nemám představu, jak všechno potáhnu zpátky… notebook a fotobatoh chci mít rozhodně pořád při sobě, problém je v tom, že do carry-on to nenacpu, a pokud jo, bude to moc těžký… No tak uvidíme, v létě to třeba dopíšu… :)
Co se týká léků, měl pár jsem jich s sebou měl (věci jako paralen atp.), všechny v odbaveném zavazadle (to je to velký, co jde do carga) a nebyl s tím žádný problém.
Asi třetí den po příjezdu jsme byli nakupovat po různých obchodech, takže jsem dokoupil co jsem potřeboval (tj. batoh, další boty a nějakou hygienu).
Abych to shrnul, snažte se toho vzít co nejmíň. I kdybyste přijeli s prázdným kufrem, s největší pravděpodobností budete mít na konci pobytu dost velký problém sbalit se do třech…
Odlet (domů)
01
Čvc
V pátek 24. června nadešel den odletu, ale nejdřív se trochu vrátím zpátky. Ve čtvrtek jsem měl rozlučkovou párty, takže jsem spát šel ve tři a vstával o šest hodin později, v devět ráno, ne zrovna se svěží hlavou. Dobalil jsem do kufrů oblečení, co jsem včera ještě dával do pračky vypral, rychle je převážil, jestli splňují limity a šel se rozloučit. Na letiště jsem jel jenom já a můj host-bratr, a především, neodvezl mě až na letiště, ale jenom k první stranici San Franciscského metra (BART). Proč? Když to padlo tak nějak mezi řečí, napadlo mě, že by to nebyl zase tak blbej nápad… přecejen, až budu někdy cestovat sám, tak mě taky nikdo nebude vozit až k terminálu letiště, tak jsem si řekl, proč ne. A nakonec mi to zajistilo slušný dobrodružství.
Z farmy jsme vyjeli okolo desáté hodiny, takže pět hodin před odletem. Kufry jsme nakonec procpali kufrem na zadní sedadla hostbratrovýho třídvéřovýho Mitsubishi Eclipse, zbytek věcí do kufru a už jsme se vydali na cestu. První zastávka byla na místní benzínce, kde jsme nakoupili Arizona čaje na cestu a moje zřejmě poslední Mt. Dew (který jsem potom ani nestihl vypít). Druhá zastávka byla na poště, kde jsem odeslal poslední dvě krabice a potom už jsme konečně byli na cestě směrem San Francisco. S pomocí aplikace Mapy v iPhonu (naprosto nevhodný pro navigaci) jsme nakonec po několika špatných sjezdech na americkáých dálnicích a chvíli bloudění po městech dojeli k první stanici metra. Vlastně ke druhé, tu první jsme nějak minuli.
Rychle jsme se rozloučili a já jsem byl najednou sám na stanici Dublin sanfrancisckého metra. Koupit lístek bylo relativně jednoduchý – podle tabulky (kde jste a kam chcete jet) si spočítáte cenu, a lístek v té hodnotě si jednoduše koupíte v automatu, platit se dá kartou. Ze stanice Dublin na letiště SFO byl jednosměrný lístek za $10,40. Kouknul jsem se na mapu, a zjistil, že z modré linky Dublin jsem musel jet skoro až na konečnou, a tam potom přestoupit na žlutou linku, která jela až k letišti. Tak jsem si tak seděl, pročítal si letáček a dle mých matematických propočtů to začínalo vypadat, že to nestihnu a pokud jo, tak to bude hodně natěsno. Najednou se z hlášení ozvalo, že souprava má technické problémy a na další stanici musí všichni vystoupit, teda pokud nechtějí jet tam, odkud přijeli; všichni ostatní museli počkat na další soupravu.
Sice jenom fotka z mobilu, ale tahle je z metra. Seděl jsem na místech pro seniory. :)
Tipy na dárky pro rodinu
01
Čvc
Tady máte zdarma několik tipů, za které bych já před rokem platil zlatem… :-)
- knížku o Vašem městě nebo České republice se spoustou fotek a anglickými popisky (je fajn ji podepsat)
- tradiční lázeňské oplatky
- pro děti nějaké tradiční české pohádky na DVD. Já jsem dovezl dvoje DVD Krtečka vč. plyšových postaviček. Byla to trefa do černého a prý jsem jich měl přivézt víc. Nicméně to chce trefit ty, ve kterých se moc nemluví. Já jsem měl dvoje. Jedno DVD bylo bez vlaječek – to byly ty “němé” pohádky. Druhé DVD mělo sice anglickou vlaječku, ale do angličtiny bylo přeložené jen menu, takže jsem musel chvíli dělat překladatele. :-D
- tričko typu Czech me out, pokud uznáte za vhodné, že to rodina snese a pochopí. Každopádně se ale aspoň všichni naučí hláskovat CZECH, protože většína lidí by to napsala jako Check republick. :-D Případně můžete zvolit méně “odvážné” tričko s českým motivem (I <3 PRAGUE atp.).
- nějaký český film s anglickými titulky bude taky fungovat více než dobře.
- českou nebo evropskou čokoládu (i obyčejná Milka je tady považována za luxusní čokoládu, protože se tady moc neprodává)… a nakonec chutná mnohem líp než cokoliv, co se tu dá běžně koupit. Můžete dovézt, pokud druhý exchange student, se kterým budete žít, není Němec (pýcha superior národa v nich pořád přetrvává, leč musím uznat, že často oprávněně).
- hračky s motivem republiky
- magnetky na ledničku
- domácí marmeládu (tohle mě bohužel napadlo až ve Státech)
- vlaječka
- vlaječkový přívěšek na klíče
- dárkové balení piva nebo jiného alkoholu. Tady riziko zabavení při bezpečnostní kontrole, protože Vám ještě nebylo 21 let.
A tak dál…
Jak vyřešit peníze do USA
20
Čer
Já osobně jsem s sebou měl 500 USD v hotovosti a dvě platební karty. Jednu k mému účtu G2 u Komerční banky (MasterCard) a druhou k účtu mého táty u Raiffeisenbank (VISA). Obě moje karty jsou embosované (vystouplé písmo) a s čipem (ta část, která vypadá jako SIM karta).
Platební karty v USA
Často se říká, že v USA berou VISA kartu častěji než MasterCard, dle mých zkušeností je to celkem jedno (resp. moje primární MasterCard nebyla nikdy zamítnuta, až na jeden konkrétní Rite Aid tady ve městě). Musíte ale znát jeden malý “trik”. V USA se Vás prodejce zeptá (a to zejména v případě, kdy na kartě uvidí onen čip), jestli je karta credit nebo debit. Vaše karta bude nejspíše debetní (na účtu musíte mít použitelný zůstatek, abyste mohli zaplatit; s kreditní jdete do dluhu, který musíte splatit později), nicméně musíte vždycky říct, že karta je credit. Důvod hned vysvětlím, nicméně musím podotknout, že bankovní trh v USA funguje naprosto jinak, než můžete být zvyklí z České republiky, potažmo Evropy. Třeba v Anglii (a nakonec i v Česku) po mě vždycky chtěli PIN, platba přes čip je totiž pro prodejce spolehlivější a má jistotu, že peníze dostane (tj. karta je platná, nezablokovaná, a na účtě se nachází potřebný obnos). V USA je to naopak, a v okamžiku projetí kartou terminálem (čtení magnetického proužku) vám prodejce v podstatě vydává zboží zdarma s vůlí, že vaše karta má zůstatek/povolené platby a s tím, že nezavoláte do banky a platbu nezrušíte. V USA je to totiž nastavené ve prospěch zákazníků, a v případě nějakých problémů prodejce utře.
Jak vyplnit I-94 a 6058B formulář
14
Čer
I-94 a 6058B jsou formuláře, které dostanete v letadle při letu do USA. I-94 je imigrační status a dostávají ho pouze nerezidenti USA (turisté, zahraniční studenti apod.) a 6059B je celní deklarace krámů, které si vezete s sebou a musí ho vyplnit všichni. Nic na tom není, snad jen pár poznámek:
Američaní píšou číslo jedna jako I, naši jedničku většinou čtou jako číslo sedm. Já se to dozvěděl hodně brzo, už na imigrační kontrole na letišti. Už jsem tu dvakrát psal, že se mu něco nezdálo s mým vízem (článek Odlet II. a ten minulý) a zatímco měl na telefonu kolegu, kterého se na to ptal, důkladně kontroloval všechno možný a na tohle mě upozornil, že sice ví, že to je jednička, ale někdo by to mohl číst jako sedm.
No a u celní deklarace s chladnou hlavou uveďte, že věci, které s sebou vezete mají hodnotu nula dolarů. I kdybyste si vezli zlatý náhrdelník za půl milionu, dokud ho nehodáte prodat, je to stejně celkem jedno. Aspoň dle mého názoru.
Snad to někomu pomůže, za můj krasopis nemůžu. :-D
I-94: přední strana a zadní strana
6058B: přední strana a zadní strana