Našel jsem další video z USA :-) V druhé polovině je časosběr, a tam je třeba krásně vidět, jak tam okolo silnice nebylo vůbec nic. Video je natočené na New Hogan Lake (o tom jsem psal třeba tady) přibližně v půlce června.
Archiv kategorie V Americe
„Maturitní“ výlet do Disneylandu
23
Lis
Tento článek se datuje ke květnu 2011, týden před článek o promoci (odkaz na konci článku).
Párkrát do roka se Disneyland v Anaheimu večer uzavře, aby se přes noc otevřel tisícům maturantům na jednu z největších sober akcí roku – Grad Nite. Ale pěkně popořádku.
Přihlášky na senior trip se začaly podávat už v únoru, ale protože mě Disneyland moc nelákal, ani jsem se nepřihlásil. Naštěstí jsem si velice rychle uvědomil, že tohle není o Disneylandu, a rychle jsem se přihlásil taky, a tak jsem zabral jedno z poslední tří volných míst. Celkově tento senior trip vyšel na okolo $200, což se za jednu noc může zdát jako dost peněz (což taky je), ale definitivně to stálo za to.
Nevím jak v Česku, ale tady v USA se dost hraje na něco, čemu se říká “rite of passage” (v češtině netuším). V zásadě jde o to v životě výrazně nějakým způsobem odlišit okamžiky, které náš život posunují na nový level. Získání řidičáku, promoce, velký akademický nebo sportovní úspěch, cokoliv. A tohle se udělá tak, že se ona běžná událost provede nějakým neobvyklým způsobem. Řekněme, že třeba předání klíčků k prvnímu auto se provede nějakým slavnostním způsobem někde v noci na parkovišti. Pořádně jsem to nezkoumal, ale ve World Literature (předmět ve škole) jsme tohle probírali relativně dlouho, a docela mě to zaujalo. Proč o tom ale píšu… program tohoto senior tripu měl zřejmě podobný účel (už jenom to, že jste vzhůru celou noc mělo na člověka dost trip účinky, i když jel jenom na taurinu). V devět večer se otevřela část Disneylandu nazvaná American Adventure (info) pro blast off, neboli odstartování noci, kterou o půlnoci zavřeli, a všichni se přesunuli do druhé části Downtown Disney (info), kde probíhala potom samotná Gradnite až do šesti do rána.
[VIDEO] One year in United States
12
Lis
V mojí třídě na americké high jsme měli ve skupinách vytvořit nějaké krátké video nebo film – vzhledem k tomu, že nás tam bylo shodou okolností víc výměnných studentů, dohromady jsme udělali takovou slideshow videí a fotek, které jsme za ten rok v USA nafotili (bylo to už ke konci rokum, a známka z videa byla známka z Finals). Než jsem tento projekt smazal z notebooku, narychlo jsem ho ještě předělal tak, aby tam byly jenom moje videa – a tady je. Nejde o nic světoborného, nemá to nijak shrnovat celý rok, jen je to pár splácaných klipů dohromady. Je tam už tady na blogu zmíněné ježdění na čtyřkolce, vodním skútru, pár klipů ze senior tripu do Disneylandu (o tom mám celý článek, který jsem ještě nezveřejnil) a tak – snad se vám to bude líbit. Teď zpětně z domu mě akorát štve, že jsem těch videí nenatáčel 10x víc :)
Odlet (domů)
01
Čvc
V pátek 24. června nadešel den odletu, ale nejdřív se trochu vrátím zpátky. Ve čtvrtek jsem měl rozlučkovou párty, takže jsem spát šel ve tři a vstával o šest hodin později, v devět ráno, ne zrovna se svěží hlavou. Dobalil jsem do kufrů oblečení, co jsem včera ještě dával do pračky vypral, rychle je převážil, jestli splňují limity a šel se rozloučit. Na letiště jsem jel jenom já a můj host-bratr, a především, neodvezl mě až na letiště, ale jenom k první stranici San Franciscského metra (BART). Proč? Když to padlo tak nějak mezi řečí, napadlo mě, že by to nebyl zase tak blbej nápad… přecejen, až budu někdy cestovat sám, tak mě taky nikdo nebude vozit až k terminálu letiště, tak jsem si řekl, proč ne. A nakonec mi to zajistilo slušný dobrodružství.
Z farmy jsme vyjeli okolo desáté hodiny, takže pět hodin před odletem. Kufry jsme nakonec procpali kufrem na zadní sedadla hostbratrovýho třídvéřovýho Mitsubishi Eclipse, zbytek věcí do kufru a už jsme se vydali na cestu. První zastávka byla na místní benzínce, kde jsme nakoupili Arizona čaje na cestu a moje zřejmě poslední Mt. Dew (který jsem potom ani nestihl vypít). Druhá zastávka byla na poště, kde jsem odeslal poslední dvě krabice a potom už jsme konečně byli na cestě směrem San Francisco. S pomocí aplikace Mapy v iPhonu (naprosto nevhodný pro navigaci) jsme nakonec po několika špatných sjezdech na americkáých dálnicích a chvíli bloudění po městech dojeli k první stanici metra. Vlastně ke druhé, tu první jsme nějak minuli.
Rychle jsme se rozloučili a já jsem byl najednou sám na stanici Dublin sanfrancisckého metra. Koupit lístek bylo relativně jednoduchý – podle tabulky (kde jste a kam chcete jet) si spočítáte cenu, a lístek v té hodnotě si jednoduše koupíte v automatu, platit se dá kartou. Ze stanice Dublin na letiště SFO byl jednosměrný lístek za $10,40. Kouknul jsem se na mapu, a zjistil, že z modré linky Dublin jsem musel jet skoro až na konečnou, a tam potom přestoupit na žlutou linku, která jela až k letišti. Tak jsem si tak seděl, pročítal si letáček a dle mých matematických propočtů to začínalo vypadat, že to nestihnu a pokud jo, tak to bude hodně natěsno. Najednou se z hlášení ozvalo, že souprava má technické problémy a na další stanici musí všichni vystoupit, teda pokud nechtějí jet tam, odkud přijeli; všichni ostatní museli počkat na další soupravu.
Sice jenom fotka z mobilu, ale tahle je z metra. Seděl jsem na místech pro seniory. :)
Promoce
28
Kvě
Včera konečně nadešel ten den, na který jsem se tak nějak těšil už od samotného začátku – a sice 27. květen, poslední den školy a promoce!
Promoce
Poslední den školy to byl oficiálně sice až ten den, ale my maturanti jsem všechny závěrečné testy napsali o týden dřív než ostatní třídy, takže poslední týden už jsme do školy jenom chodili na dvě nebo tři hodiny denně. V pondělí jsme třeba hlavně podepisovali ročenky (yearbook), ředitel vysvětloval jak proběhne samotná promoce a podobně. V úterý jsem dostali seznam, v jakém pořadí budeme promovat a trénovali jsme seřazení se, aby se vědělo, kdo je v řadě za vámi a před vámi a podobně. Ve středu byla na programu maturantská snídaně a opět jsem trénovali seřazení se, ze školy nás pustili před desátou, takže jsme ve škole byli sotva dvě hodiny. Čtvrtek byl dnem úplně nejkratším, jediné co jsme udělali bylo že jsme se seřadili, prošli v určených dvojicích okolo fotbalového stadionu, natrénovali průchod přes to malé pódium a to bylo všechno. Zabralo to sotva dvacet minut. No a v pátek víceméně to samé. Potom nás pustili domů a ve škole jsme měli být zase v pět.
Shrnutí track & field sezóny
25
Kvě
Poslední středu byly poslední závody, a tak je na čase pro menší shrnutí mojí atletické kariéry tady v USA. Pokračovat budu tam, kde jsem originálně pojmenovaným článkem Track & Field naposledy skončil.
Závody a trénink od posledního článku
V době, kdy jsem dopisoval onen výše zmíněnž článek jsme byli zhruba uprostřed sezóny. Tréninky byly sice pořád dost těžký, ale dost se změnil jejich charakter. Takže třeba v pondělí, netěžší den v týdnu, už jsme netrénovali 500-400-300-200 a potom hromadu 150etek, ale třeba dvacet nebo třicet sprintů od 10 do 120 metrů a celé jsme to zakončili sprintem na 300 metrů. Takže rozkouskovaně ten trénink vypadal o dost lehčí, ale na konci jsme odcházeli unavení stejně jako předtím.
Co se týká závodů, kromě několika nepodstatných dual meetů jsem já už ná žádný zajímavý invitational (větší závody o víkendu) nejel.
Taky jsem trochu snažil najít přičínu toho, proč mě po každé čtyřtovce tak šíleně bolí hlava; načež jsem došel ke dvoum možným důvodům – dehydratace a nedostatek kyslíku. Takže jsem na každém závodě od té doby chlastal (vodu) jako pominutej a pří samotném sprintu se snažil dejchat, ale tak nějak to extra moc nepomohlo. Popsal jsem to už minule, ale ona bolest spočívá v tom, že proběhnu cílem, vrátím se na startovní čáru, a čekáme na validaci časů. To je ještě v pohodě, trochu udejchanej, ale můžu stát. Potom mám ale pocit jako by si mozek v hlavě skákal nahoru a dolů a já si prostě musím na deset dvacet minut sednout, než jsem schopnej zase normálně fungovat. Je dost možný, že za to může ten kyslíkovej dluh (aka dýchání při závodě), jelikož nejsem žádnej maratónec, tak mi při té čtyřstovce (podotýkám, že to je nejdelší sprint a běží se na 100 %) vyletí tep nahoru a pak trvá dlouho než zase spadne. No ale tak dobrý, vždycky jsem si před závodem řekl, že samotnej závod je v pohodě a tu půl hodinku potom nějak vydržím a bylo to v pohodě.
Škola je všude stejná
16
Kvě
Asi to znáte. Nový školní rok, cíl samé jedničku (i když tak máte tušení, že Vás vesmít nevyslyší), první testy. Člověk si to snad i doma otevře a pokusí se to naučit. Čas plyne a člověk leniví. Snad proto, že cíl se nějak vzdaluje od skutečnosti a pravděpodobnost jeho dosažení se blíží nule velice rychle. Z „no tak pár dvojek“ se stane „dvě trojky ještě nikoho nezabily“ až po „no ale čtyřku už fakt ne-e“. Přijde leden, já sedím nad Excelem a zadávám do něj známky, a ukazuje mi to, co cca budu mít na vysvědčení. Tady potřebuju jednu jedničku, tady dvě, ale jako to udělám, když z posledních dvou testů mám za pět, to fakt nevím. Kvanta času trávím na vymýšlením perfektních taháků… kdybych ten čas věnoval serióznímu učení, jsem premiant. Ale dobře si pamatuju, jaký blbosti jsem se musel učit, tak vím, že to je jen nereálná utopie (učit se místo vymýšlení taháků). Ale o to ani tak nejde, prostě jsem zlenivěl, v lednu trošku zabral aby to neskončilo totální katastrafou a do druhého pololetí vyrazil se střízlivějším cílem, který zněl „jenom pár dvojek“, ale historie se samožřejmě opakovala.
A to do toho přijde léto, člověku se už nechce dělat absolutně nic (a to se naprosto nezmiňuju o tom, že celé druhé pololetí jsem strávil přemýšlením o tom, jaký to asi bude v USA) a jediný, co člověk vidí jsou nadcházející prázdniny.
No, k tomu můžu říct jednu věc: Je úplně jedno, jestli jste na českým „težkým“ gymplu nebo v USA, kde jste si navolili pohodička předměty. Funguje to ÚPLNĚ stejně.
Spotřeba aut v USA
02
Kvě
Jak jsem tak v tom minulém článku psal o těch kopcích, nějak jsem se u toho musel zamyslet nad spotřebou místních brutálně naddimenzovaných aut.
Nejdřív trochu obecností. V USA, konkrétně Kalifornii aktuálně stojí benzín okolo $4,3 za galon (19 Kč/l – klik pro aktuální přepočet), nafta $4,5 (20 Kč/l; rozhodně není pravda, že na to v USA skoro vůbec nejezdí). Když jsem přijel, ceny byly těsně pod třemi dolary za galon za naftu i benzín (13 Kč/l). Takže je jasné, že tohle jsou ceny, na které Američani nejsou zvyklí a začíná to lézt do rozpočtu, a auta, ze kterých si původně všichni dělali srandu (Toyota Prius) jdou dobře na odbyt.
Sběr odpadu po americku
25
Dub
Jednou v sobotu jsem takhle šel z mého pokoje do kuchyně, když mi host-mum řekla, že já a můj host-brother „have to take the trailer and go dump it“. (Připojit vlek a odjet ho vyprázdnit na skládku). Když jsem na to kývl, tak jsem samozřejmě neměl tušení, o co jde a co to znamená.
Inu, věc se má takto. Na místních farmách (a nejen tady) je zvykem, že každý má minimálně jeden přívěs za auto, který slouží jako kontejner. Moje rodina jeden takový taky má, ale tehdy jsem nevěděl, že to je hlavní popelnice (hodně jsme vyklízeli bordel z mého současného baráku a myselel jsem, že ho na to mají extra). No každopádně, od té doby jsem si začal všímat, že podobný vlek má skoro každý ranč v okolí.
Když jsem o tomhle komusi psal (o tom, že jsme na skládce ručně vyprazdňovali kontejner), tak se mě zeptal, jestli neuvažuju o změně rodiny. K tomu musím napsat jedno: byl to jeden z nejzajímavějších a hlavně nejneobvykleších zážitků tady. Číst celý článek »
Jeden běžný den… podrobně
18
Dub
Dnes ráno jsem vstal pěkně až v devět hodin, a to i přesto, že je středa. Ve škole jsou totiž CST testy, a já jako senior tam musím být až na 12:40. Takže žádnej spěch. Je pěknej den docela, takže jsem šel z mého pokoje do baráku doufajíc, že tam najdu něco k jídlu, což jsem teda nenašel. Naštěstí už s těmahle situacema počítám a vzpoměl jsem si, že v batohu mám pytlík sušenek (cookies), Snickers a dvoulitr Mt. Dew, který jsem včera koupil přesně z tohodle důvodu. Takže jsem zajásal a šel zpátky do pokoje se „nasnídat“. Až budu někdy psát souhrn, na kolik tenhle pobyt vyšel, extrémním výdajům za jídlo se nedivte. Po jídle jsem si nachystal sportovní tašku, hodil do ní trety, mikinu a pár dalších blbostí, protože po škole máme dual meet v atletice. Ale levá noha mě docela bolí na místě, který nedokážu popsat a proto se moc netěším.
Potom jsem se vydal zpět do baráku, protože kabel s internetem, který jsme s host-bratrem kdysi natáhli do našeho baráku se během některých ze zimních vichřic překroutil, až přestal fungovat, a tak na internet holt chodím domů. Čeknul jsem fejsbuk a mail, hořící věci uhasil rychlou a stručnou odpovědí a potom jsem šel do koupelny vyčistit si zuby, učesat se a tak. Znáte to.
Číst celý článek »