Cesta z českého Brna do anglického Ashbournu 2/2

Zápisky z prvních tří dnů najdete tady. :)

Den 4. Bruggy a trajekt do Doveru a konečně Anglie!

Ráno opět prší, ale tentokrát se nám aspoň povede odjet ještě před dvanáctou poté, co jsme proměnili hromadu našich lístků ze záchodů na hromádku snickersek a jedno Mt. Dew. A potom, co jsme nastartovali z druhé baterky. Zjistil jsem totiž, že nezávislý topení v autě, který má být zapojený na baterku pod sedadlem řidiče se zvesela napájí z hlavní baterky vedle motoru, kterou to ale vzhledem k jejímu stavu (=před smrtí) vycuclo během pouhé hodiny co večer topění běželo. Naštěstí, jak už jsem tady dřív psal, jsem s tím počítal a během dvou minut nastartoval přes kabely z druhé baterky pod sedadlem a mohlo se jet.

Do Brugg je to sice jen kousek, ale asi se tam nebudeme moct moc zdržet, protože večer jedeme na trajekt a vůbec nevím, kolik času je potřeba si na to vyhradit. Tak či onak jsme tam ale chtěli být radši dřív, než pozdě.

V Bruggách jsme za pár eur zaparkovali v podzemních garážích u hlavního vlakovýho nádraží a do centra došli v pohodě během 15 minut pěšky. Bruggy jsou strašně hezký město s takovou jakoby anglickou architekturou, což bylo umocněný tím, že bylo venku krásně a poprvý za náš trip jsme nezmokli. Za celou cestu jsme v podstatě neutratili žádný peníze kromě parkování a nafty, ale tady jsme se rozhodli vydat 16 eur za dva (mělo to bejt 12 pro studenty, ale proč platímě 16 nám vysvětleno nebylo, resp. ne v jazyce, kterýmu bysme rozumněli) a vyšlapat si 320 schodů na nějakou místní věž, ze který byl super výhled na celý město a jako bonus jsme málem ohluchli, když se horní zvon(k)ohra rozhodla oznámit jednu hodinu odpoledne.

IMG_8338

IMG_8372

G0042576

Odsud jsme se ale oklikou vydali zpět k autu a po nutné zastávce v Subwayi na oběd jsme se už o půl třetí vydali směrem přístav Dunkirk ve Francii, do které jsme vjeli o necelou hodinu později.

K trajektu jsme přijeli asi o půl čtvrté a boarding mohl začít jakoby dvě hodiny před odplutím, takže jsme tam vlastně byli akorát na čas, i když určitě by šlo přijet i o hodinu později. Po rychlé kontrole pasů jsme zaparkovali na naloďovacím parkovišti, a šli do přilehlé haly postahovat fotky. Říkal jsem si, no jasně, do trajektu se vejde tisíc aut a co by ti lidi čekali v autě, postavíme tady velkou halu, kde budou moct zkrátit nudu. No realita je asi taková, jako jeden tip z foursquare: “Don’t come too early, there is nothing to do.” Zásuvky tady ale jsou a automat na kakao taky, tak jsme aspoň stáhli fotky a dumali nad tím, kde asi budeme potom večer spát nebo jestli nezapomeneme vjet do protisměru, až vyjedeme v Anglii.

Asi o půl šesté připlula velká loď, vyjely z ní hromady kamionů a aut, my jsme tam najeli a bylo! Ten nájezd na trajekt byl v pohodě i s dodávkou, měl jsem z toho trochu strach, protože jsem měl zabookovaný lístek pro obyčejný auto, ale Multivan se vleze doopravdy všude. A na trajektu jsem nebyl ani nepamatuju, takže to bylo super. :) Bohužel, nebo ani ne bohužel, ale možnosti zabavení se na palubě byly minimální, restaurace docela o ničem a hamburger za 8 eur strašně hnusnej. Jediný co se mi líbilo byla obří flaška Jagermeistera v gift-shopu asi za 80 eur, kde byla v balení i pumpa na panáky, tak jsem si řekl, že jí koupím cestou zpět. :D

Do Anglie jsme přijeli asi v osm místního času (takže v 9 večer). Výsledek půlročního plánování a jsme tady! I když se toho oproti Francii nezměnilo až tolik, přecejen jsem měl takovej ten pocit, kdy jsem třeba loni v USA vystoupil z letadla, jakože “už jsme dorazili!”. A je to takový fajn pocit, když jsem po 4 dnech zase všemu rozuměl. :)

IMG_8483

IMG_8556

Ze začátku trochu nezvyk.

Po výjezdu z trajektu jsme jeli po dálnici a pro začátek ta jízda v protisměru nebyla zas tak strašná, je to jenom nezvyk, když na dálnici je to naskládané obráceně a najednou musíte jakoby podjíždět. A s obávanýma kruhovýma objezdama nebyl problém vůbec, ale k řízení v UK se vrátím později v samostatném článku.

Po dálnici jsme jeli pořád rovně, dokud jsme nenarazili na service area, což je v Anglii asi jediný místo, kde se dá na dálnici tankovat, a kromě benzínky tam bývají parkoviště, food courty, obchody a někdy i menší hotel. No tady nastal trochu šok, když jsme se dozvěděli, že za parkování nad 2 hodiny se platí 12 liber, tedy v přepočtu 4 stovky. Ale co se dá dělat, je pozdě, jsme unavení a sprchy tady jsou, tak co už. Ukázali jsme v obchodě na kameře naše auto, vypláznuli libry a šli spát….

Den 5. Oxford a příjezd do NP Peak District

Ráno jsme se sbalili brzo a pípák po otevření dveří řidiče mi oznámil, že jsem celou noc svítil půlkou auta (asi jsem drbnul do blinkru, když jsem na sedadlo řidiče dával věci z kufru) a tím pádem teda asi zase nenastartuju… takže opět start z druhé baterky a mohlo se jet. Kolikrát si říkám, že investice do té přenosné baterky co umí několikrát dát 150A na 10 vteřin by asi nebyla úplně od věci. :D

Po příjezdu k Oxfordu jsme zaparkovali za rozumnou cenu na nějakým Park & Ride parkovišti a za stejně rozumnou cenu dojeli dvoupatrovým autobusem do centra, který jsme si trochu prošli… A co k tomu dodat? Je to prostě univerzitní město plný škol jako z Harryho Pottera, který se tady taky částečně natáčel; jinak je tady ale přes 35 různých univerzit a vysokých škol, takže když někdo řekne, že studuje v Oxfordu, může to být na kterékoliv té hromady škol.

Nevím jak je akademický rok v UK, ale všude byli mraky studentů, někteří popíjeli Jacka přímo z flašky na ulici, jiní zase byli postříkaní nějakou pěnou, takže asi nějakej majáles tady zrovna byl. Jo a mimochodem, vůbec jsme nezmokli, místo toho bylo přes 30 stupňů a místo toho jsme se spálili a pěčky jsme to prošli celý tam a nazpátek, odhaduju že tak 10 kilometrů jsem tam mohli nachodit všude možně. Prostě pohodový sluneční den v Oxfordu, ze kterýho ale nemám ani jednu fotku. :(

Ve tři jsme se dostali zpět k autu, kde jsem zjistil, že nějakej šikula při parkování trošku odřel nárazník… Vyjeli jsme proto směrem Ashbourne, kam jsme dojeli před sedmou večer. Ashbourne je město přímo na vjezdu do národního parku Peak District, kde je spousta kempů a v jednom z nich na nás čekala práce. Ale o tom zase příště…

Pokud chceš dostávat upozornění na nový články, tak můžeš buď přes email nebo na facebooku. Můžeš si taky přečíst všechny dosud publikované týkající se UK Work & Travel 2014. :)

Mohlo by se vám také líbit...

Napsat komentář

Emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *