Den 5. – Hernia Hills Half-Marathon

Tento článek psala sestra, protože v tento den na roadtripu běžela půlmaraton. By Jana Pavlikova:

Závod Hernia Hill půlmraton jsem si vybrala hlavně kvůli tomu, že zapadal aspoň trochu do trasy roadtripu. Určitě jsem si ho nevybrala pro jeho profil (jak už název napovídá), který byl: kopec dolů, kopec nahoru, kopec z druhé strany dolů a zase nahoru – celkově 21,1 km.

Byl to menší závod, možná kolem 150 lidí. Snad nejpočetnější zastoupená věková kategorie byla 70+. Mají můj obdiv. Paní u registrace zaujalo, že jsem z České Republiky, a když jsme jí řekla, že jsem na roadtripu, nejspíš si myslela, že jsem úplně náhodou viděla cedulku na jejich závod a rozhodla jsem se místo roadtripu běhat půlmaraton. To se mi líbilo, takže jsem k tomu už nic nedodávala, podepsala jsem papír a šla jsem.

Závod nabízel 5 km, 10 km a půlmaraton. Teploty se pohybovaly od 16stupňů ráno až k 32 °C odpoledne. Závod začínal a končil u vinice Twisted Oak Winery. Mimochodem, na záchody v jejich budově si dali cedulku „out of order“ (mimo provoz) a dali dva mobilní záchody na druhou stranu areálu. Měli k tomu nejspíš dobrej důvod. :D Někdy po osmé ráno jsme vyběhli. Značení trasy nebylo pořešený zrovna nejlíp, a tak jsem se rozhodla držet někoho, kdo aspoň trochu vypadal, že ví, co dělá. To mi vydrželo tak prvních pět kilometrů.

Průběh závodu bych popsala asi takhle: kopec, kopec, kopec, a hele, zase kopec. Občas nějaká farma, zastávky s vodou, ale ani jsem si nevšimla, kdy se asfaltová cesta změnila na polní cestu. Ukazatel vzdálenosti tam byl po každé jedné míli, ale někde kolem 10. jsem si jich buď přestala všímat, nebo už je tam ani nedali.

Při tomhle závodu si v klidu prohlídnete přírodu, uvidíte všechna možná zvířata od malých kůzlátek až po veverky a možná, pokud budete mít štěstí, si po cestě pokecáte s dědou ve starým Ford pick-upu, který se diví, co za šílence tam běhá v sobotu ráno. Na rozdíl od velkých městských běhu se ale nedáte do řeči s někým kdo běží ve stejném tempu, protože tam prostě nikdo takový s největší pravděpodobností nebude. Většinu času jsem byla na trase sama a nikoho jsem neviděla ani před sebou a ani za sebou.

Nevím proč, ale ve vinohradech Twisted Oak visí na stromech spousta gumových kuřat, což mi aspoň objasnilo, proč je jedno vytištěné na tričku závodu. Cílová rovinka byla v nějakým vinařským tunelu. O tom jsem ale nevěděla, takže jsem se doběhla ještě zeptat, kudy že se vlastně běží k cíli. No a tak jsem se proběhla na kalifornském venkově a pak jsem se asi po dvou a půl hodinách dostala do cíle.

Co se mi moc líbilo, byl velký výběr jídla po závodě :D Subway sendviče několika druhů, ovoce, saláty, těstoviny… Pití od vody, přes cocacolu a sport-drinky až k ochutnávání vín. Když mi není 21, spokojila jsem se s tou kolou. Pak už jen vyhlášení, který trvalo strašně dlouho, protože tady na tom závodě měli věkové kategorie snad po deseti letech a kromě toho mají i „overweight“ kategorie. V kategorii 70+ byl na druhém místě pán, který je světový mistr ve své kategorii Iron Man triatlonu (3,86 km plavání, 180 km na kole a 42,2 km běhu). No a potom jsem zjistila, že v půlmaratonu jsem byla snad jediná v kategorii 18 a méně, takže jsem si převzala medaili a pak už jsme vyrazili směr Monterey. :-)

Pokud chceš dostávat upozornění na nový články, tak můžeš buď přes email nebo na facebooku. Můžeš si taky přečíst další zápisky z tohoto roadtripu po USA. :)

Mohlo by se vám také líbit...

Napsat komentář

Emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *