Den 7. – Highway #1 a Pismo Beach

Den 7., July 8th. Psáno zpětně: nevím ani kdy a kde

Probuzení v přírodě

V kempu v autě jsem se nakonec prospal až do desíti ráno, protože vzhledem k třeskuté zimě v noci (mohlo být tak 12 C :D) jsem se ale moc nevyspal. Nicméně ráno za světla vypadal Pfajfr (ne, ok, tak se to nepíše, byl to kemp v Pfeiffer Big Sur State Park) kemp ještě hezčí jak včera večer, u snídaně běhaly veverky a když jsem v misce nechal pár cheerios od snídaně, tak potom co jsem šel na záchod, je nějakej modrej pták dotlačil za mně. :D

Checkout z kempu měl být v 12:00 nejpozději, což jsme nějak úplně nestihli, ale po příjezdu k recepci se ukázalo, ze celý checkout se skládá z vhození cedulky kempovacího místa do schránky a nazdar, takže se to nemuselo tak hrotit, ale co už. V plánu byla cesta dál na jih po highway 1, je to spíš jakoby rychlostní silnice, ale se zastávkama na vyhlídkách každou chvíli cesta utíkala docela pomalu, výměnou za to jsme ale dostávali krásný výhled na oceán a pobřeží každých pár kilometrů.

Na cestě k Los Angeles

Počasí bylo super a tak jsme zastavovali a fotili a natáčeli. Venku ale docela foukalo, tak jsme místy praktiktovali „japanese style“ pořizování fotek, který tady praktikují výlučně turisti z Japonska. To znamená přijet na vista point (vyhlídku), zaparkovat jak největší debil tak, aby okno spolujezdce bylo v optimálním úhlu pro pořízení fotky, vyndat z okna iPad (viz fotky z předchozího dne), a fotit. Někde jsme ale i vyšli ven a všude bylo na co koukat, cestou jsme potkali i několik spotů na wake kiteování.

Pismo Beach

Do civilizace jsme dojeli asi o půl sedmé večer, a konkrétně to byla pláž Pismo Beach, CA, což je něco jako Santa Cruz, akorát víc na jihu. Byla tady o poznání teplejší voda, relativně velký vlny na surfování. Zůstali jsme tady asi hodinu (parkování přímo u pláže bylo od 6pm zadarmo, juch) a potom se vydali přespat, tentokrát na jisto v autě, na odpočívadlo asi půl hodiny cesty od Santa Barbary. Na dálnici jsme vyjeli asi v 9 večer a kupodivu tam byl naprosto nulovej provoz a v té tmě to vypadalo jako nějaká brand new dálnice tažená skrz hory někde k moři do Chorvatska, i ten vzduch tak voněl. Po dlouhé době se tak dalo jet nějakou normální rychlostí a na odpočívadle jsme byli docela rychle.

Dokonalá tma, ticho a klid. Na dálničním odpočívadle!

Bylo docela poznat, že jsme asi někde dost mimo civilizaci (konkrétně to bylo odpočívadlo Gaviota na 101 south bound), protože když zrovna okolo nejelo nějaký osamocený auto, tak bylo okolo naprostý ticho a šly krásně vidět hvězdy a dokonce i mléčná dráha, což znamená, že v okolí nejsou moc velký města. Dokonce dvakrát přijelo nějaký auto, jeho osazenstvo se rozplesklo na kapotu a 10 minut jen tak koukali na hvězdy, a pak zase odjeli.

Celou dobu tam s náma byl jeden borec, kterej měl Mercedes Sprintera dodávku (to tady zas tak moc často vidēt není) a každou chvíli nám doporučoval kde se dá spát v autě, kam máme jit v Santa Barbaře na snídani a vždycky když jsme si řekli „good night, have a safe trip„, tak přišel znovu s tím, že si vzpoměl na jednu boční cestu v Yosemitským národním parku, odkud je výhled na cosi, co už si ani nepamatuju, protože jsem toho za ten den měl docela dost.

Fotky jaksi nejsou ještě ale už je třídím a pak budou. Výhledy z téhle slavné historické silnice prostě neumím popsat.

Pokud chceš dostávat upozornění na nový články, tak můžeš buď přes email nebo na facebooku. Můžeš si taky přečíst další zápisky z tohoto roadtripu po USA. :)

Mohlo by se vám také líbit...

Napsat komentář

Emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *