Jak mě vlastně napadlo jet na rok na výměnný pobyt?

I když můj pobyt pomalu končí, po dotazu u jednoho článku jsem zjistil, že jsem nikdy nenapsal, kde je úplný počátek té myšlenky se do USA vydat.

Takže pěkně popořadě. Do USA jsem se chtěl podívat asi (určitě) už odmalička, i když to byl takový ten “někdy, možná” sen. Nebudu zapírat, že za touto touhou stojí především americké filmy a seriály. Za nejvýraznější pro-americké filmy osobně považuju například sérii Sám doma, kterou jsem sledoval na Vánoce v televizi každý rok, a potom hlavně seriál Gilmorova děvčata, který ukazuje takový ten poklidný život na americkém venkově – samozřejmě. To všechno bylo když jsem byl ještě hodně malý.

Časem jsem objevil blog ex-Čecha, chudého Honzy a bohatého Johna, Johna Vanhary, pojmenovaný PodnikánívUSA.com. John se na přelomu tisíciletí vydal do USA zkusit podnikat, přičemž všechny své zkušenosti popisoval a popisuje na svém blogu. Když se na to tak zpětně podívám, tak musím říct, že i on má velký podíl na tom, že do Ameriky jsem se postupně chtěl podívat opravdu hodně.

Nevím přesně kdy, ale to bylo ještě před střední školou, mi můj kamarád (M.N.) poslal odkaz na nějaký článek z blogu exchange studenta. I když to bylo pozdě večer, matně si vzpomínám, že ještě ten den jsem celý ten blog pročetl, a v hlavě si počítal, který ročník bych potom na střední vynechal, kdybych jel v sedmnácti taky. Takže tehdy jsem se o těchto pobytech vlastně dozvěděl. Jen tak nezávazně jsme se s oním kamarádem bavili, jestli bysme jeli, kdybychom měli tu možnost. Už tehdy jsem si říkal, že rozhodně jo. Rodičům jsem tehdy letmo naznačil něco stylem, že tyhle pobyty vlastně existují.

Od té doby jsem si na to čas od času vzpoměl. Občas jsem si jen tak přemítal pozitiva a negativa takového ročního pobytu, občas jsem přemýšlel, jaký by to asi bylo, kdybych fakt jel. Podotýkám, že do té doby to pořád bylo “možná”.

No, a dnes už to budou pomaličku dva roky, kdy jsem, tehdy na dovolené v Chorvatsku, oslavil své sedmnácté narozeniny a uvědomil si, že pokud chci jet, tak tenhle rok je poslední možnost. Seděli jsme takhle v jednom bufetu na Kamenjaku a přemítali s rodiči o budoucnosti, až jsme došli k těmto studijním pobytům.

Po návratu z Chorvatska jsem nastoupil do druháku a hned na začátku září jsem ze školy dotáhl propagační papír nějaké agentury a někdě v pokoji ho pohodil na stůl. Tam jsem ho během mini-úklidů udržoval vždycky na vrchu všeho toho bordelu, abych na to nezapoměl. No a jednou v sobotu, když táta dodělával nějakou práci u mě v pokoji na notebooku, jsem právě takový ten mini-úklid dělal (nebo možná právě proto, aby ten notebook bylo kam položit :)), a já jsem na ten leták zase narazil, a řekl něco ve smyslu: “Hele, možná by bylo na čase tohle nějak začít zařizovat…” To bylo v sobotu, další pondělí jsem dostal ze Student Agency email, kdy se mám dostavit na pohovor.

Takže ne, já nejsem jedním z těch, za kým rodiče přišli týden před poslední uzávěrkou přihlášek, že našli tady leták a jestli “nechci jet”… Byl to především můj nápad a myšlenka, kterou jsem v hlavě nosil velmi dlouho. :)

No a co se stalo od té doby se dočtete v článku Jak dlouho trvá vyřízení pobytu.

Mohlo by se vám také líbit...

4 komentářů

  1. fimari napsal:

    Můj komentář je zcela mimo článek, ale dnes v novinách vyšel článek o doporučených očkováních při výjezdu do světa. Dělal sis nějaké? Nebo víš o někom kdo by se na něco před odjezdem očkoval. Dík

  2. jiripavlik napsal:

    @fimari: Jo, myslim ze jsem si musel nechat dockovat tetanus nebo neco takovyho… nakonec se snad ukazalo ze uz jsem to mel naockovany, akorat to bylo v ockovacim prukazu zaznamenany ve spatny kolonce… Kazdopadne to jsem vyrizoval az tesne pred odletem a jsem si celkem jisty, ze by to nikoho stejne ani moc nezajimalo. Zadny exoticky doockovani jsem delat nemusel.

  3. Anet napsal:

    Chtěla bych se tě zeptat, jako člověka tohohle už znalého :DD, jestli si myslis, že jet tam v 17 je nejlepší věk. Nebo jaký máš názor na studování v Americe v 16-tedy v druháku…:)) díky

  4. Jirka napsal:

    @Anet: IMO 17-18 je idealni, ale urcite se da jet i driv.

    Kdyz jedes hodne brzo (15-16), tak mnohem lip pochytis anglictinu, lip se ti to bude ucit, ale taky budes v nizsim rocniku na stredni.

    Naopak okolo tech 17-18 budes na skole mezi nejstarsima, s velkou pravdepodobnosti budes senior (maturant) a tam je prava atmosfera americke stredni – v senior rocniku. Okolo nich se toci vsechna pozornost a vsechny nizsi rocniky se tesi, az to oni taky zazijou. :)

    Takze celkove spise jsem za to jet o neco pozdeji, kdyby ti nahodou uz v dobe pobytu bylo 18 tak to taky ma par vyhod. :)

Napsat komentář

Emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *