Já osobně jsem s sebou měl 500 USD v hotovosti a dvě platební karty. Jednu k mému účtu G2 u Komerční banky (MasterCard) a druhou k účtu mého táty u Raiffeisenbank (VISA). Obě moje karty jsou embosované (vystouplé písmo) a s čipem (ta část, která vypadá jako SIM karta).
Platební karty v USA
Často se říká, že v USA berou VISA kartu častěji než MasterCard, dle mých zkušeností je to celkem jedno (resp. moje primární MasterCard nebyla nikdy zamítnuta, až na jeden konkrétní Rite Aid tady ve městě). Musíte ale znát jeden malý “trik”. V USA se Vás prodejce zeptá (a to zejména v případě, kdy na kartě uvidí onen čip), jestli je karta credit nebo debit. Vaše karta bude nejspíše debetní (na účtu musíte mít použitelný zůstatek, abyste mohli zaplatit; s kreditní jdete do dluhu, který musíte splatit později), nicméně musíte vždycky říct, že karta je credit. Důvod hned vysvětlím, nicméně musím podotknout, že bankovní trh v USA funguje naprosto jinak, než můžete být zvyklí z České republiky, potažmo Evropy. Třeba v Anglii (a nakonec i v Česku) po mě vždycky chtěli PIN, platba přes čip je totiž pro prodejce spolehlivější a má jistotu, že peníze dostane (tj. karta je platná, nezablokovaná, a na účtě se nachází potřebný obnos). V USA je to naopak, a v okamžiku projetí kartou terminálem (čtení magnetického proužku) vám prodejce v podstatě vydává zboží zdarma s vůlí, že vaše karta má zůstatek/povolené platby a s tím, že nezavoláte do banky a platbu nezrušíte. V USA je to totiž nastavené ve prospěch zákazníků, a v případě nějakých problémů prodejce utře.
Ae zpět k rozdílu credit vs. debit. Pokud řeknete, že karta je debit, prodejce bude číst čip na kartě (ne magnetický proužek). To znamená, že budete muset zadat PIN a především terminál se musí ‘fyzicky’ přes internet spojit s bankou a platbu autorizovat. Tato autentizace přes oceán má často tendenci selhat, nehledě na to, že hlavně menší prodejci mají tento terminál vypnutý a jeho zapnutí nějakou dobu trvá. Je to hlavně z toho důvodu, že většina kreditek (a teď myslím skutečně kreditní kartu, byť v Česku je tento výraz ustálený pro jakoukoliv platební kartu) v USA onen elektronický čip vůbec nemá. Osobně jsem debit řekl 2x, byť jsem o tomto “triku” věděl; jen jsem tehdy nevěděl, v čem je vlastně technický rozdíl. Jednou platba selhala, a podruhé trvalo snad pět minut, než se terminál připojil kam měl (prej „Sorry, we have dial-up.“). Od té doby s “It’s credit, sir” šťastně až do smrti.
Naopak pokud řeknete, že jde o credit, prodejce jenom projede kartu (magnetický proužek) terminálem a asi po dvou vteřinách Vám ji vrátí. Tato transakce se v podstatě podobá vypsání šeku: prodejce neví, jestli náhodou není falešný. Jediná informace, se kterou v okamžiku projetí kartou může operovat, je její platnost. Nedokážu si představit, jak by bylo technicky proveditelné všechno potvrdit během dvou vteřin (několikrát se mi i stalo, že prodejce kartu jen projel, a vrátil mi ji během vteřiny bez toho, aby se na cokoliv podíval). Zajímavostí je i fakt, že malí prodejci (obchůdky, Starbucks, Subway aj. fastfoody) nevyžadují podpis.
Na závěr – buďte připraveni prokázat se občanským průkazem, byť to není pravidlem (potřebovat ho budete hlavně v obchodech; ve fastfoodech ho většinou nechtějí).
Upozornění na operace s kartou
Doporučuji si u Vaší banky nastavit posílání informací o platbách na email nebo SMS (konkrétně Komerční banka to ale umožňuje jen na česká čísla). Budete tak mít přehled, jestli Vaše karta nebyla zneužita, což se může stát relativně snadno (k tomu se hned dostanu). Jak už jsem psal, nedovedu si představit způsob, jak by mohl terminál autorizovat kartu během dvou vteřin, kdy mi ji prodejce vrací i s účtenkou – z toho usuzuju, že se nic kromě platnosti karty nečte. Nicméně ono upozornění (blokace peněz kvůli platbě) mi vždycky chodí cca do 30 vteřin od provedení platby na e-mail.
Zneužití platební karty
V Česku bych v žádném případě nedovolil (no to zase kecám, ale rozhodně bych se tvářil nedůvěřivě), aby si prodejce vzal moji kartu, a s odůvodněním „hele já mám ten terminál tady v komoře, počkej“ se s ní na půl minuty ztratil (i když průměrně inteligetní člověk by dokázal vymyslet hned 10 způsobů, jak magnetický proužek okopírovat i pod dohledem průměrně nepozorného zákazníka).
V USA je ale normální, že třeba v restauraci Vám donesou účet v takové knížce, vy do ní dáte kartu a spropitné (v USA nutnost!), číšník si s ní na pět minut odejde… a může si s kartou dělat co chce. To byl hlavní důvod, proč jsem si nastavil zasílání oněch upozornění o manipulaci s kartou.
Důvod, proč si toto restauratéři mohou dovolit (resp. důvod, proč je jedno, jestli někdo někomu zneužije kartu) je jednoduchý. Jak už jsem napsal, v okamžiku, kdy Američan zavolá do banky, že jeho karta byla zneužita, banka ji zablokuje, peníze Vám vrátí a je to problém obchodníka. Samozřejmě tady asi budou určité podmínky a pravidla na obou stranách, aby nedocházelo k podvodům, ale nějak takhle to tady funguje.
Případ nouze
Dvě karty jsou určitě fajn, pokud Vám jednu ukradnout/ztratíte ji (málem se mi to povedlo), proto je rozhodně nenoste u sebe zaráz. V případě největší nouze vězte, že Western Union je tady naprosto všude, poslání peněz do USA je tady otázkou několika hodin a nic víc nemusíte řešit.
Další rady a poznatky
- Doporučuju nenosit víc než 60 USD v peněžence najednou, případnou větší hotovost schovat tak, aby nebyla vidět, když hledáte 2 USD na Pepsi.
- Buďte připraveni na to, že ve škole bude skupina lidí, která se vždycky ptá, jestli „nemáš dolar“. Nemám.
- Americké bankomaty vždy vydávají dvacetidolarové bankovky.
- Drobný si házejte někam do kelímku, ať Vám peněženka neváží půl kila. Po roce to všechno nasypete do automatu ve Walmartu, kterej to přepočítá a vrátí Vám hotovost. Já jsem takhle naškudlil přes 100 USD, z toho 30 USD byly centy, pětníky a desetníky.
One more thing…
První univerzální kreditní kartu v dnešním pojetí spustila 18. září 1958 banka Bank of America pod značkou BankAmericard v kalifornském Fresnu. :-)
Opět jeden článeček ze šuplíku doplněný o aktuální zkušenosti z USA. Předem dodávám, že nejsem bankovní odborník a tyto informace vychází z mých zkušeností a případně střípků informací, co jsem pochytal na internetu. Zcela ručím za to, že pokud řeknete credit, kartu Vám v 99% nezamítnou, zbytek mohou být moje chybné dedukce.

Tak tento clanok by si zasluzil miesto v Student Handbook-u, ktory davaju studentom agentury.
Velmi uzitocny clanok, urcite mi velmi pomoze….
Jojo, super článek :).
Jojo, credit vs. debit, to je klasička :-) Jinak velmi užitečný článek! Z vlastní zkušenosti bych ještě přihodil, že bankomaty nevydají víc než 200USD na jeden výcuc, na to se pak musí do banky na přepážku a s pasem v ruce. Párkrát jsem to takhle musel absolvovat a byl to trochu vopruz.
Martin: Diky :) Jim ho pak do Student Agency treba poslu, v tom handbooku je na dnesni dobu uz vic historickych udaju…
Mike: Diky :)
M.B.: Diky :) Ja mam s ATM tu zkusenost, ze male prenosne bankomaty (vetsinou v malejch obchudcich mistnich Mexicanu, pripadne v fstfoodech) daji max. 200 + si uctuji asi $2.5 manipulacni poplatek… Asi 4x jsem vybiral cca $400-600 (mam jeden zahranicni vyber zdarma, tak jsem vzdycky vybral na mesic dva dopredu) a nemel jsem s tim problem, bylo v bankomatu Bank of the West.
Jinak tenhle clanek jsem napsal uz docela davno (a nastavim mu zverejneni na dnesek), tak k tomu mam zase nekolik novych poznatku, ale prepisu to az za tyden doma, protoze rodina nezaplatila internet a tak tady ty posledni dva tydny funguju jen na mobilu… aspon vyzkousim ten online check-in na let pres mobilni verzi stranek KLM :)
Jirka: Ha, tak to na druhé straně USA možná funguje trochu jinak :-) Ani v TD Bank nebo Bank of America se mi nepovedlo vybrat více, třeba jsem také měl divné karty s nízkými limity, ale prostě mě to přes ty dvě stovky nepustilo. A tak vždycky na přepážku.
Já teda mám zkušenost, že karta z čech vydala i 500 dolarů, žádnej problém. Já teda nepoužívala českou kartu, měla jsem účet u Bank of America, kam mi rodiče posílali peníze. Vždycky si sice bnka zebrala 10 dolarů za tu zahraniční transakci-ale zase ji děláš jenom párkrát za ten rok, když je dolar nízko. Zadarmo tam měli checking account a savings account. na jejich odměnách jsem navíc získala zpět asi 60 dolarů, takže mě to ve finále nic nestálo a ještě jsem vydělala. 25 tam dostaneš za založení účtu a pak mají program, že když zaplatíš třeba ve walmaru za něco 2.33, zaokrouhlí to na celou vyšší částku, tu ti ztrhnou z checking account, ten rozdíl (v tomhle případě 0.67) pošlou to na tvůj savings account a na konci roku všechny peníze, co vybrali takhle zdvjnásobí. Milá banka, navíc jsem si mohla vybrat zadarmo vzor na kartu. :-)
Díky za super článek, konečně mám odpovědi na všechny otázky a přestala jsem mít nervy, že mi embosovaná debetní Visa nebude v USA fungovat ;-)