Czech in California

Cesta ze severní Kalifornie do Las Vegas je celkem dlouhá a při mých 180 cm by se ve Fordu Focus hatchback dala přirovnat k mučení, ale aspoň jsem při ní stihl napsat jeden článek. Protože jsem měl celou cestu v sedadle před sebou notebook, mám o téhle cestě pár poznámek…

Vyjeli jsme asi v děvět hodin večer a pro sérii zastávek jsme asi v 7 ráno projížděli Mohavskou pouští, kde rostou takový pichlavý stromy (Juka krátkolistá), který prý nikde jinde nerostou. No dobrý, vypadá to jako kaktusostrom, ale moc mě to nezajímá.

Samotná hranice mezi Kalifornií a Nevadou na této konkrétní dálnici není nijak vyznačená, ale přejezd do Nevady jde poznat velmi jednoduše. Kromě toho, že se změní dálnice to vypadá takto: Nic, nic, nic… a najednou mraky obchodů, odpočívadel, kasin a podobně. Určitě je zajímavý taky fakt, že velmi často se objevovaly cedule, že “Next one mile of this highway is sponsored by Zappos”. Teda zajímavý, pokud ten obchod znáte nebo jste četli knihu jejího CEO Tonyho Hsieha. Mimochodem, vedení této společnosti se kompletně přestěhovalo (většina z jejich tehdejších 120 zaměstnanců) ze San Francisca přímo do Las Vegas.

No a potom už to bylo do Vegas kousek, bydleli jsme v domě host-grandma a jednoho Poláka a taky ex-exchange studenta (fakt nevím, proč bydlí spolu a je mi to celkem jedno). Tento Polák kromě toho, že pracuje u LVPD, vlastní Ford Mustang (asi to není přímo ten ročník z Gone in 60, protože ho koupil za $1200, byť v polorozpadlém stavu; ale asi bude blízko, protože dneska ale vypadá hodně podobně Eleanoru; kompletně a originálně zrenovovaný Eleanor v USA prodáte hodně nad $100 000), Pontiac GTO (auto z XXX) a Chevrolet Corvette. Tomu říkám pěkný splněný americký sen. :-) V té době byl na návštěve i jeho táta, který vůbec nemluví anglicky, jediný co jsem mu rozuměl já bylo něco jako „Možeme mlovit po česku.“ :-)

Tenhle barák se nacházel ve starší části města, kousek od letiště (letiště v Las Vegas mi mimochodem přijde perfektní pro spottery), ačkoliv letadla slyšet vůbec nejsou. Není to ani tak úplně řadový dům (kterých se staví tisíce okolo Vegas a vypadají jeden jako druhej), každopádně je obrovský, s bazeném, maličkou zahradou a citrusovníkem. Celkem fajn.

No a ze samotného města jsem během dvou dní viděl část stripu, navštívil pár hotelů a Madamme Tussads Wax Museum. Bohužel jsem se nedostal k hotelu Bellagio, protože NĚKDO byl moc línej a taky prej byla moc zima… (lehce nad nulou). No nic, proč mi to zas tolik nevadí se dočtete dál.

Tohle se těžko popisuje na blog, pokud neznáte souvislosti, tak jen napíšu, že na Silvestra jsem byl doma a koukal na televizi na přenos oslav nového roku… když jsem to tak sledoval, tak jsem došel k názoru, že v Las Vegas je to stejně celkem nuda, když Vám není 21 – a to rozhodně není jen kvůli nemožnosti pití alkoholu, prostě Vás do barů, klubů a kasin ani nepustí (“Can I see your ID?” jen protože jsem se procházel mezi herníma automatama a neměl náramek), a rozhodl se sem vrátit na Nový rok v roce 2013 a zažít opravdový náboj Las Vegas, spojit to třeba s lyžováním, focením ohňostroje, návštěvou skutečných kasin (to, co je na fotkách jsou v podstatě jen haly hotelů) a podobně. Uvidíme.

Je škoda, že na blog nemůžu a/nebo nechci psát všechno, tak to možná takhle zvenku nemusí dávat smysl…

No a k cestě zpátky jenom dodám, že jsem tady v USA poprvé viděl sníh. A narazil do nás truck, kterej nás při couvání neviděl (jen plechy). A a tak trochu hodně jsem se bál (v první verzi článku bylo napsáno “posranej strachy”, ale to jsem už přehánel :-D), protože moje host-mum (měl jsem nutkání napsat obecně Američani, ale to bych jim křivdil) na údržbu aut naprosto kašle, takže jsme tenhle trip jeli na naprosto sjetých letních (možná univerzálních, ale rozhodně ně zimních) pneumatikách.

Po dopsání tohoto článku jsem šel vybrat a vzpoměl si na pár věci:

V italské části Las Vegas je uvnitř hotelu kompletní benátské náměstí včetně falešné oblohy, takže když jsme tam vešli, docela nahlas jsem utrousil „What the FUCK???“. Vypadalo to fakt hustě a za zmínku stojí, že tam italsky vypadající borec prodával italskou zmrzlinu, které bych věřil že je z Itálie.

Další věc, která mě zaujala bylo jedno odpočívadlo, kde jsme zastavili cestou do Vegas. Kromě kamionů, které jsou na mezistátních dálnicích OBROVSKÝ, tu byly taky karavany (RV), velké jako autobus Student Agency a za nima ještě 10 metrů dlouhý vlek. To mě jen tak zaujalo. I samotné odpočívadlo působilo velmi moderním dojmem, i když v tu chvíli vypadalo jako po vymření v nějakým postapokalyptickym světě, bylo tam asi 15 automatů na všechno možný. To ale potvrdilo moji domněnku apokalypsy, protože Mt. Dew z toho automatu fakt chutnalo jako dva roky prošlý. :-D

Po dlouhé době fotky: