Papíry je fajn si pročíst

Jako každá věc, která se zařizuje přes agenturu, i s Work & Travel souvisí hodně byrokracie. Registrace, vyplňování, běhání po studijním, pohovory, čekání na papíry, podepisování, skenování, schvalování… Všechno to trvá několik týdnů a všechno to vyvrcholí dnem, kdy si člověk konečně jde na americkou ambasádu pro vízum.

Už jsem to dělal 2x, takže jsem nečekal žádné obtíže.

Takže jak to šlo?

6:00 Zvoní budík.

6:30 Vstávám.

6:33 Táta nás odváží autem ke Grandu do Brna.

7:30 Odjezd se Student Agency, teda pardon, Regiojetem, do Prahy.

11:20 Příjezd na ÚAN Florenc (úplně vždycky si vzpomenu na hlášku: „Já teda moc autobusem necestuju, ale že budu po příjezdu na Florenc tleskat jako jediný, jsem nečekal.“ :D )

11:30 Před samotnou schůzkou na ambasádě jsme měli jít ještě do agentury na kontrolu asi 10 dokumentů. Měli jsme úplně všechno, až na průkazovou fotku. Nestíhal jsem se nechat vyfotit předem, tak jsem si řekl, že v Praze to někde zvládnu. V jednom metru jsem vlezl do naprosto debilního fotoautomatu, na kterým sice bylo „Fotky do minuty,“ ale v praxi jenom samotný tisk trval minuty tři, nehledě na samotné focení, které zabralo minut asi pět.

Největší fail ale bylo, že jsem na začátku ve spěchu nevědomky namísto „4x pasová fotka 3,5 x 4,5 cm“ kliknul na „4x zábavná fotka 3,5 x 4,5 cm“. To se projevilo až po nekonečných pěti minutách, kdy automat konečně zvládl nafotit 4 fotky, abych si vybral. Prvně jsem si ale měl vybrat „zábavnou šablonu“. :D Nešlo to nijak zrušit ani změnit. Kilo v prdeli. Na druhý pokus a o 15 minut později nicméně mám fotky v ruce a pokračujeme do agentury na kontrolu. Navíc jsem batoh nechal zvenku automatu, což přilákalo odněkud dva vojáky se psem. :D

11:30 S půl hodinovým zpožděním se vydávám k agentuře na kontrolu všech papírů. Podíval jsem se předem, kam přesně mám jít? Ne. Však mám smartfoun s internetem, ne? Data přečerpaný a mapy ani internet moc nejedou, ale nevadí, zjistím ulici, kde agentura sídlí a za chvíli jsem tam. Ale! Ta agentura má na stejné ulici administrativní sídlo a o 400 metrů dál „kancelář pro styk s klienty“. Na adrese kde měla být ta kontrola dokumentů ale nic nenacházím, tak si říkám, že to bude na té druhé adrese. Však firmy se stěhují pořád. No, ne všechny. Některý firmy si prostě dají dvě kanceláře na stejnou ulici. Takže po osmisetmetrové procházce tam a zpět nacházím v obchodní pasáži nenápadný, ale už správný vchod.

11:45 Za 15 minut zkontrolováno a s veledůležitým formulářem DS-2016 jdu na ambasádu. Pěšky, v klidu, času mám hromadu! Přesně ve 12:00 procházím okolo orloje, tak tu parádu obdivuju stejně jako všichni okolo. Jen si to teda nenatáčím.

12:20 Dorazím na Malostranskou, objednám si pitíčko ve Starbucks a v turistům neznámém sklepním patře se pohodlně usadím do sedačky a říkám si, jak je super jak to stíhám a kolik mám času.

13:02 Appointment na ambasádě mám na 14:15, takže si poprvé čtu instrukce v kolik přesně se tam mám dostavit. Ne dřív jak půl hodiny předem. Paráda! Otočím stranu a čtu další instrukce:

13:03 Doprdele!!!

13:04 Nesmím s sebou mít notebook, batoh, v podstatě nic kromě mobilu a dokladů potřebných k vyřízení víza. WTF. Přemýšlím, co teď. Googlím úschovny zavazadel v Praze. Nejbližší na Florenci nebo hlavním nádraží (cca 20-30 minut daleko). Doprdele! :D V roce 2013 jsem tam byl s baťohem, foťákem, spacákem, notebookem a kocovinou a bylo to v pohodě (as far as I can remember)! Shit! Chvíli zvažuju, že to prostě risknu, ale našel jsem nějakou diskuzi z roku 2014, že opravdu za batohy a notebooky někoho fakt vyhodili a nepustili dovnitř. A riskovat že propadne termín a nedejbože i poplatek za vízum se mi moc nechtělo.

13:08 No nic, vzhůru zpět na Florenc. Jediná výhoda byla, že jsem přesně věděl, kde ta úschovna zavazadel je, protože jsem tam právě před těma pár rokama měl kufr. Ještě předtím se ptám ve Starbucks, jestli si tady batoh můžu nechat, ale prej ne; v obchodní pasáži se ptám, jestli tady nemaj takový ty zamykatelný klece na nákupy… a prej taky ne. „Noo eh nejbližší věc na zavazadla, to bude asi na nádraží!“ „Jo, tam právě běžím, jen jsem doufal že bude něco blíž. I tak dík!“ A znova utíkám. No, na to jakou jsem měl smůlu ale začíná můj lucky streak. Každá tramvaj a každý metro přijelo během několika vteřin, co jsem doběhl na zastávku a i na eskalátorech všichni poslušně uhýbají doprava. Na Florenci z batohu vyndávám všechny doklady a modlím se, ať něco nezapomenu a ihned vybíhám zpět.

13:57 Wooohooo! Právě mi na ambasádě, už po bezpečnostní kontrole, vyjíždí čekací lístek.

14:33 „Your visa is approved, you can expect it in few days by post.“

Takže fajn, zábavný čtvrtek. :D Možná si přiště všechny ty papíry pročtu.

Note: V tom stresu jsem si neuvědomil, že ty časy appointmentů fakt byly, jsou a asi i budou spíše orientačního rázu, no ale tak co… :D

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *