Svisle do kopce ke staré těžební budově

Napsáno v úterý 5. června v Park City. To be proofreaded.

Poslední den volna před začátkem práce, co se životem?

Poslední den před začátkem práce jsem měl všechno co se týká práce (HR errands atd.) oběhané a vyřízené, tak jsem přemýšlel, co podniknout.

Tak jsem si stáhnul appku AllTrails a našel jsem si nějakej moderate trail tady v okolí, kterej vypadal se svýma 3mílema docela OK a říkal jsem si, že to snad zvládnu. No, jenže jsem to všechno tak úplně nedomyslel, naházel jsem do batohu foťáky a drona a šel jsem. Vydal jsem se na trailhead, který začíná kousek za Park City. Tak jsem si tak vyšel z baráku, šel jsem na autobus, dojel jsem na transit station, která je od toho začátku už jen kousek a…

Ani vodu jsem si nevzal

Tam jsem si uvědomil, že jsem si s sebou vůbec nevzal pití. Vzhledem k tomu, že bylo nějakých 35 stupňů, tak to nebylo úplně ono. Tak jsem si řekl, že si něco koupím. Jenomže na celé Main Street, což je dejme tomu taková upscale část Park City, taková mini pařížská, a NIKDE nebyl JEDINÝ OBCHOD, kde by se dal koupit Gatorade nebo aspoň voda.

Klidne bych ho koupil i za $5 (místo $1), jenže oni ho ani nikde neměli! Tak nic, koupím ho v 7-Eleven, o kterým jsem tušil, že je „kousek zpátky“. Tak jsem tam došel, podíval jsem se na RunKeeper a už v tu chvíli jsem měl nachozeno 4 kilometry.

Tak jsem se pak zase vrátil na ten trail (další +2 km). A pak začal Kopec se velkým K. Brutální stoupání pod pražícím sluncem, a ani nebylo kam se schovat do stínu. V tu chvíli jsem tu byl teprve 4. den a ta aklimatizace na tu nadmožskou výšku asi nebyla ještě úplně hotová, protože jsem se brutálně zadýchával. Po malých krůčcích jsem pokračoval vzhůru. Motivaci mi vůbec nedodali asi tři cyklisti, kteří to prudký stoupání nahoru ŠLAPALI (to převýšení bylo nakonec asi 800 m na 6 kilometrech, prostě docela dost).

Místní cyklisti jsou fyzičkou úplně mimo (moje představy co člověk reálně dokáže)

Jakože kdybych tady sám měl svoje kolo (velmi, velmi vážně jsem uvažoval o tom, že si ho přivezu, nestojí to do letadla zase tolik), tak já to podle mě ani nevytlačím, a oni si to nahoru ŠLAPALI!!! No nakonec jsem došel až nahoru ke konečné stanici jedné z lanovek, kde kousek pod ní byla historická budova, kde se dřív těžilo stříbro. Normálně bych asi čekal, že taková věc bude zaplombovaná se zákazem vstupu, když je to už dlouho mimo provoz. Potom začal i docela foukat vítr a z celé té budovy železebetonové konstrukce s plechovýma stěnama (takže reálně se asi mohlo stát, že při prudším závanu větru se jeden z nich urve a spadne, a to je stokilovej plechovej panel, že…)

Stará těžební budova

No prostě jak jsem to z dálky viděl, tak jsem myslel že si to prohlídnu maximálně takhle zvenku. Ale jak jsem došel blíž, tak vidím vrata otevřené dokořán. Nikde žádné cedulky o zákazu vstupu (no tresspassing), které jsou mimochodem v USA na každém kroku. Tak jsem šel dovnitř a nevybavuju si, že bych byl někdy v takhle staré opuštěné budově, a ani tam nebylo nic moc třeba extra zajímavýho, ale už jen tím že si to tam člověk mohl tak procházet sem a tam, tak to byl zajímavej zážitek. Tady přidám pár fotek:

Konec konců, dalo se to prolézt docela hodně dovnitř a furt se dalo jít po schodech výš a výš nahoru, ale přecejen docela hodně foukalo a odevšud se ozývalo skřípání plechů, tak sám jsem tam nechtěl zůstávat nějak extra dlouho a stále jsem si nebyl jistý, jestli se teda může dovnitř. Protože uvnitř (ne zvenku) už pár „No Tresspassing“ cedulek bylo, tak těžko říct. Ale na první volný den v Park City rozhodně fajn výlet.

Pak jsem vyšlapal úplně nahoru na kopec, odkud jsem už v dálce viděl přes dva hřebeny poslední tři hromady sněhu ze snowparku, co ještě neroztálo. Přímo pod tím je spodní stanice jedné lanovky a přímo u té stanice bydlím, takže jsem se vydal „tím směrem“. To je pro navigaci v kopcích docela málo. Ale tak nakonec jsem došel domů s celkovou bilancí přes 20 km, což byl dvounásobek toho co jsem čekal. Ale tak… :D

Měl jsem si přivézt svoje kolo?

Cestou zpět přes kopce dolů jsem potom zkřížil cestu i s několika trailama, který jsou jenom pro kolo, a to už mě docela i zamrzelo, že jsem si nepřivezl kolo. Můj úplně původní plán totiž byl si přivézt svoje kolo. Letos na jaře jsem totiž po 10 letech vyměnil svůj hardtail ze celoodpružený kolo, s tím že jedu do Park City, pracovat pro zaměstanvatele kde jsem věděl, že součástí benefitů je skipass na všechny lanovky.

Takže bych se nemusel omezovat jenom na rental kola, o kterých jsem věděl že stojí $80-100/den – to je přesně cena, za kterou se to kolo dá dopravit letadlem z Česka do USA letadlem jako další zavazadlo. Ale jen za předpokladu, že na něj máte vhodný kufr, což já bohužel nemám, a ten sám o sobě stojí $300-400. Ekonomicky by to sice furt vycházelo, ale pak jsem si říkal, že táhnou se s tím mezi LA a Vegas v Camaru, tak už tady by to nebylo pořádně kam dát a myslel jsem si, že přes to léto nebude zase tolik těch příležitostí, kdy bych si mohl jít jen tak zajezdit…

Což mi připomíná, jak jsem šel právě okolo půjčovny kol, kde vyprodávali loňský modely kol, a měl tam třeba 27,5″ Scott Genius 740, což je kolo který stojí přes $3000 (70k Kč v Česku), 150 mm zdvihu vpoředu i vzadu, Fox 34 mm vidlice, pevný osy, relativně lehčí kolo (lehce nad 13 kg). A jenom za $999!

Za stejnou cenu jsem koupil právě svého Ghosta v česku, ale výbavou je tak o třídu, dvě níž. Ale tím že už ho mám, a mám s ním hodně plánů do budoucna, tak jsem se jen tak zasnil, a šel dál. Ale kdybych toho Ghosta v Česku letos nekoupil, tak už toho Scotta mám asi v garáži, které je součástí mého bydlení tady v Park City… :D

No a zejtra do práce! Za těch pár dní jsem tady v bydlení propálil už pěkných pár stovek dolarů a je potřeba to vydělat zpět. :D

(Původně to bylo součástí článku o prvních dojmech z Park City, ale kvůli délce jsem to vystěhoval do samostatného článku)