Kempování u New Hogan Lake

… takže po návratu ze školy jsme se hned dali do čištění přívěsu/karavanu, abychom mohli další den vyrazit kempovat k jezeru New Hogan Lake, které je asi 40 minut daleko. Důvod proč o tom čištění vůbec píšu je ten, že v onom karavanu nějaký čas pobývala nepořádná babička, a třeba po otevření ledničky by nejeden padnul. Takže jsme vyhrabali (já, Lea a host-bratr) všechny chemické prostředky, co se doma válely a dali jsme se do úklidu. Po několika hodinách se dalo říct, že všechno bylo jako nové, lednička čistá, okna umytý, podlaha vytřená, všechno ušmudlané vyčištěné, takže jsem vyrazil na pidikole pro ledovou tříšť k místní benzínce, protože jsem měl strašnou žízeň a voda z kohoutku nebyla dost sytá :-D.

Další den jsme jen naložili hory jídla (kromě naší rodiny jela ještě jedna, také s hostitelským studentem), připojili karavan k trucku a vyjeli jsme. To připojení je vůbec zajímavé a funguje tak, že se na korbu trucku přimontuje takový nástavec, který vypadá jako ten na kamionech, a do něho se potom zacvakne samotný karavan/přívěs. Výhodou tohoto způsobu připojení pak je, že je legální být v přívěsu i během jízdy (údajně kvůli tomu, že je přívěs spojený s rámem auta). To jsem nezkoumal, ale moc bezpečný mi to teda nepřijde, na druhou stranu s jejich rychlostníma limitama…

Cesta k jezeru netrvala ani hodinu, a to je to, co tady celkem obdivuju, protože z našeho města se dá kamkoliv dojet do dvou hodin – ať už je to San Francisco, hory nebo jezera. Kemp by se dal přirovnat ke spoustě např. Chorvatských kempů, a to jak počasím (akorát je všude vyschlá tráva), tak vzhledem. Takže jsme náš karavan zaparkovali na určené místo, připojili agregátor (žádné z kempovacích míst nemělo u sebe stojan se zásuvkami) a šli jsme k vodě.

Na březích jezera ve slow zóně (max. rychlost 5 mil v hodině) bylo zakotvených spoustu sportovních lodí a vodních skútrů, hodně párty stanů a všude byla spousta lidí. Voda byla kupodivu hodně teplá, takže po skoku do vody se jaksi nedostavilo ono očekávané osvěžení. Další kalifornská zrada. Asi za hodinu přijela i druhá část naší výpravy s vodním skútrem v závěsu – nicméně tady se začínají projevovat limity dané agenturou, protože jako exchange student nemůžete řídit skútr (ani podobné věci jako čtyřkolky, motorky atp.), aniž byste porušili pravidla. Na druhou stranu… Nevím, jak je to v Česku nebo potažmo v Evropě, ale tady můžete řídit vodní skútr od 16 bez papírů a jediné pravidlo je, že musíte jezdit střízliví. U lodí je to podobné, možná tam je jen vyšší věk.

Když jsme se dostatečně vyblbli, vrátili jsme se zpět ke karavanu chystat večeři a tak. Průběh velmi podobný tomu, co jsem popsal v jednom z minulých článků o barbeque. :-) K večeru nás svojí návštěvou poctili park rangers. Začali tím, jestli nechceme přijít na nějakou akci v kempu, protože vidí, že tady máme spoustu dětí. Potom nám jen řekli, ať přeparkujeme auto, protože moc čouhá do cesty a ať před desátou vypneme agregátor (který zrovna dost řval, protože začala chladit lednička) a zase zmizeli. Po večeři jsme se šli podívat na onu akci, což se nakonec ukázalo jako povídání o hadech a dalších jedovatých potvorách, které vedl profesor nějaké univerzity, vč. živých exemplářů v teráriích. Jelikož jsme kvůli bloudění stihli jenom konec, moc jsme toho neviděli, ale bylo to docela dost zajímavý, škoda jen, že jsem tomu moc nerozuměl. Pak jsme se vrátili, dojedli jsme zbytky, opekli jsme pár marshmallow a potom se pomalu rozlezli spát.

Další den se nesl v podobném duchu – koupání, ježdění na skútru, večer povídání, burgery, marshmallow…

V pondělí jsme vstali, všechny naše odpadky nahrnuli do karavanu a za hodinu jsme byli zpátky doma.