Půjčování aut v USA – tipy a rady

V tomto článku bych chtěl shrnout pár poznatků co se týká půjčování aut na pár dní v USA na výlety (potažmo potom na závěrečný roadtrip).

Článek jsem úplně původně psal hlavně pro studenty na Work & Travel, kteří řeší, jak si půjčit auto na pár denní výlet ve „studentských podmínkách“ (tedy například jenom s debetní kartou a při věku pod 25 let).

Nicméně informace v tomto článku se určitě budou hodit i všem ostatním, kteří si v USA plánují půjčit auto. Většina informací půjde stejně tak dobře aplikovat i na půjčení aut v Kanadě.

Pokusím se zodpovědět tyto nejčastější otázky:

• Co je k půjčení auta vůbec potřeba (doklady, věk)?
• Jak se do autopůjčovny dostat? (Tj. když nepůjčujete při příletu na letišti)
• Které krytí (připojištění) jsou, a které nejsou potřeba?
• Dá se platit debetní kartou, nebo potřebuju kreditní?

Plus pár tipů navíc, včetně story o tom jak jsem brzdil nárazníkem o okrasný šutr a na vlastní kůži tak testoval, jestli to krytí způsobených škod od půjčovny vůbec k něčemu je. :D

Co je k půjčení auta potřeba?

Auto lze v ideálním případě půjčit jenom na český řidičák a „kreditní“ kartu (více o tomto dále), ovšem doporučuji s sebou nosit do půjčovny i cestovní pas a mezinárodní řidičák (MŘP). Ten stojí 50 Kč (vydají Vám ho na úřadě s rozšířenou působností, tam jak vydávají normální řidičáky), platí jeden rok, a auto jde půjčit i jenom na tento papírový „kus hadru“ – půjčovny tento doklad znají, ale po mně osobně ho nikdy nechtěli. Nicméně viděl jsem a znám lidi, kteří auto půjčovali pouze po předložení MŘP. Čistě technicky tento papír ale není platným dokladem sám o sobě, správně by měl platit a být uznán pouze po předložení společně s „domácím“ řidičákem, tohle ale neví ani v půjčovních, ani policajti. Každopádně se zařizuje na počkání na úřadě a není důvod ho nemít.

Co se týká věku řidiče pro půjčení, tak auto lze půjčit od 18 let. Nicméně řidiči od 18 do 25 let platí různě vysoké příplatky za nízký věk (underage fees, a ty skupiny bývají dvě: od 18 do 21 – dražší, a potom od 21 do 25 let – levnější).

Jaké jsou v USA půjčovny?

V USA operuje hromada řetězců půjčoven, z nichž některé budete znát i z Česka (Hertz, Enterprise, Budget). Osobně jsem auta nejvíce půjčoval Enterprise na kratší výlety (prostě to vycházelo tak, že zrovna kde jsme my byli na Work & Travel, tak Enterprise byl vždy nejblíž), ale párkrát jsem měl auto půjčené i přes Hertz, Alamo a Budget.

Obecně si myslím, že s jakoukoliv velkou „big brand“ půjčovnou člověk chybu neudělá. Mezi ty patří např. Enterprise, National, Alamo, Hertz, Avis, Dollar, Budget, Thrifty a Sixt.

Při půjčování aut na výlety během Work & Travel jsem rezervaci vždy dělal přímo přes web konkrétní půjčovny, používat srovnávače typu Rentalcars, Expedia, Kayak, Travelocity apod. většinou nemělo moc smysl, když stejně v okolí byla jediná půjčovna, a tak nebylo moc mezi čím srovnávat. Pokud jedete ale cestovat do USA a půjčujete rovnou na letišti (nebo chystáte rezervaci auta na závěrečné cestování po skončení programu s výjezdem z letiště), potom samozřejmě ano.

Jak se do té půjčovny vůbec dostat?

Když si půjčujete auto na road trip, tak je to jednoduchý: jdete na letišti z brány přímo k půjčovnám, vyberete si na parkovišti auto a jedete. Ale když jste v nějakým městečku, odkud se nedá nijak rozumně dostat (protože MHD v USA téměř neexistuje), a půjčovna je ve městě, které je od vás 10-15 mil daleko, tak co potom?

První věc, kterou je dobrý vědět: půjčovny často nabízí, že Vás vyzvednou a zase odvezou kam potřebujete, a to před zapůjčením i po vrácení auta (pickup/drop off service). Jenom toto vědět vám může ušetřit  dost peněz; my jsme třeba úplně poprvé do půjčovny tam i zpět jeli Uberem a stálo nás to o $40 navíc (a k tomu celkem dlouhý čekání, protože on pro Uber na venkově taky jen tak někdo nejezdí.)

Ta nabídka platí do nějaké určité vzdálenosti, a každá půjčovna to má trochu jinak. Ve Wisconsinu to třeba nabízel Hertz a Enterprise. „Náš“ Enterprise měl takovou podmínku, že pokud ta cesta trvá míň jak 20 minut autem, tak pro Vás přijedou zadarmo. Případně to může být omezený vzdáleností, časem, denní dobou, víkendem atd. Takže pokud je nejbližší půjčovna dvě města od Vás, kam už se nedá dojít pěšky nebo dojet na kole, a Uber nejezdí často nebo vůbec, tak není problém se do půjčovny dostat skrz jejich vlastní shuttle service.

Půjčovny to teda ani moc nepropagují, já jsem to zjistil v podstatě náhodou, ale určitě se podívejte na podmínky konkrétní pobočky, zda to nabízí, anebo ještě líp, přímo na tu konkrétní pobočku zavolejte, a oni už Vám řeknou, co a jak. Může se třeba stát, že budete chtít auto hned v otevírací dobu a ten zaměstnanec autopůjčovny zrovna jezdí do práce okolo místa, kde bydlíte (true story)… :D

Půjčovny občas bývají také u velkých servisů nebo autosalonů, které mají vlastní shuttle pro rozvoz zákazníků, které mají auto na den v servisu, a toho můžete využít i Vy jako zákazník půjčovny.

Maximalizace času výpůjčky

Skrz online booking dané půjčovny si vyzkoušejte, jak přesně účtují cenu „per day“ a jaké jsou podmínky vrácení (resp. zda jde auto vrátit i po zavírací době).

Co se vyplatí si zjistit jako první je, jestli se dá auto vrátit mimo otevírací hodiny? Resp. má pobočka cosi ve stylu „after hours key drop box“ ? (Auto zaparkujete před půjčovnou a klíčky hodíte do schránky.) Pokud ano, nemusíte na sílu spěchat na vrácení před zavírací dobou, a je to fajn varianta při půjčování na víkend: např. půjčovna je zavřená v sobotu a v neděli, ale můžete si auto půjčit na pátek a sobotu (a vrátit jej v sobotu večer). Pokud pobočka after hours return nemá, tak je potřeba zbytečně platit ještě celou neděli (i když potřebujete auto jenom na sobotu a v neděli budete třeba zase v práci). Pozor jenom na to, abyste neměli auto u sebe v době, když už Vám neběží rental time – pak logicky přestává platit i pojištění, a popravdě si teď ani nejsem jistý, jestli to jde, protože jsme na všechny výlety jezdili během týdne. Mám ale dojem, že jsem se na to ptal a že Enterprise to umožňuje (např. rezervace pátek 8:00 až neděle 8:00 a půjčovna zavírá v sobotu ve 12:00 a v neděli má zavřeno – podle toho co mi řekli, tak za neděli až pondělí ráno, kdy už auto stojí na jejich parkovišti, se naplatí).

Druhá věc, kterou je fajn vědět: Půjčovny inzerují cenu za „ze jeden den“ (per day), nicméně to neznamená nutně od 9:00 do 17:00, kdy má půjčovna reálně otevřeno, ale ta cena platí pro za 24 po sobě jdoucích hodin. To znamená, že když si večer, den před výletem a těsně před zavírací dobou vyzvednete auto v 16:50, tak ho musíte vrátit další den taky do pěti (resp. do 16:50), ale můžete auto využít ještě večer den předtím (nákupy, kino atd.) a na výlet můžete vyjet v 6 ráno a ne v 10 dopoledne, ale budete platit stejně, jako když byste si ho vyzvedli až v následující den v devět ráno a vraceli ho v pět odpoledne. Nebo obráceně, auto si vyzvednete hned při otvíračce, jedete na výlet, nespěcháte zpět domů a vrátíte ho ráno hned při otvíračce, resp. kdykoliv v noci, pokud mají after hours key drop box (viz dále).

Když si tu rezervaci na webu uděláte přesně takhle na hodiny přesně, tak technicky máte auto o půl dne navíc za pořád stejnou cenu; tedy auto od úterý 9:00 do středy 17:00 stojí stejně, jako od pondělí 17:00 do středy 17:00. Takže buď můžete jet na výlet už večer nebo alespoň brzo ráno, a dá se takto nahnat spousta hodin. Viděl jsem spoustu lidí, jak se takhle zbytečně ochuzovali o auto na půl dne, ale platili za něj stejnou cenu.

Opět, může se lišit půjčovna od půjčovny, já konkrétně mluvím o Enterprise / Hertz / Alamo, ale dá se předpokládat, že spousta dalších půjčoven to bude mít podobně.

„Pojištění“ auta – které ano a které ne?

Cena za samotné půjčení auta je většinou nízká, kolem $20-30 na den, k tomu se potom přičítá sales tax, enviromental tax, apod. To udělá třeba 10 dolarů. K tomu underage fee (u Enterprise za $10/den pro řidiče pod 25, u Hertzu ale klidně $20+/den), to už jsme na nějakých $50-60/den. A potom přichází na řadu „pojištění“.

Půjčovny vesměs nabízí 4 druhy „pojištění“ (resp. krytí) k autu, které si můžete přikoupit, a nebo je můžete odmítnout. Každá půjčovna je má pojmenované trochu jinak, ale v zásadě jde vždycky o to stejné. Začnu od nejdůležitějších po ty nejméně důležité:

• DW (Damage Waiver),
• SLP (Supplemental Liability Protection),
• PAI/PAC (Personal Accident Insurance/Coverage),
• RAP (Roadside Assistance Program).

A teď, co pokrývá co; a co je potřeba a co není?

• Damage Waiver (též někdy LDW jako Liability and Damage Waiver nebo CDW jako Collision Damage Waiver) kryje škody na autě (případně škodu způsobenou při jeho odcizení). Je to tedy taková obdoba našeho havarijního pojištění. To znamená, že pokud půjčené auto nějak poškodíte vlastní vinou, tak po Vás opravu tohoto poškození nebude chtít půjčovna uhradit, ale je potřeba přečíst si podmínky (jako vždy a u všech pojištění). Zejména sledujte, zda tam je nějaká spoluúčast (excess), a případně na která poškození se to nevztahuje (občas jsou tam výluky, zejména prasklé čelní sklo, pneumatiky, podběhy apod.). S čerpáním tohoto pojištění mám i vlastní zkušenost, protože když jsme jeli na výše zmíněný fotbalový zápas Packers vs. Raiders do Green Bay, tak to bylo od nás celkem daleko (dohromady tam a zpět přes 700 kilometrů). Cesta tam i zpět byla sice celkem bez problémů, ale když jsme se vraceli asi ve tři hodiny ráno a vyhazoval jsem kluky ze Slovenska na jejich vile v našem resortu (já jsem bydlel trochu jinde), tak jsem netrefil odbočku k jejich vile. Už jsem byl tak unavenej, že jsem si toho sice všiml, ale pozdě, tak jsem jen jsem šlápnul na brzdu, dal zpátečku a začal couvat, že tam teda odbočím správně. No, a zastavil jsem o krásný okrasný balvan a rozerval zadní nárazník. Nakonec to dopadlo tak, že jsem v půjčovně podepsal hromadu papíru (accident report, svědci, kdo byl/nebyl zraněn atd.), DW to pokryl zcela, neplatil jsem žádnou spoluúčast, a dobře to dopadlo. Dokonce ani při další výpůjčce jsem neměl nijak zvýšenou cenu tady těchto připojištění. Takže Damage Waiver rozhodně doporučuju. Je to jedno z nejdražších krytí ($15-20/den), takže pokud to auto máte na víc dnů (3+), tak potom už se to nasčítá a celkově jenom za tohle dáte třeba $60. Potom můžete zvážit, zda se Vám nevyplatí pojištění od třetí strany. (Edit 2018: Vypadá, že už to nenabízí ze takto výhodnou cenu.) Existuje pojišťovna s originálním názvem Insuremyrentalcar, která nabízí krytí zhruba za $30 až na 30 dnů, a pokrývají škody na autě do $100,000.  Takhle se dá ušetřit pár dolarů, ale problém je, že pokud se něco doopravdy stane, tak škodu musíte nejdřív zaplatit ze svého a až potom ji nárokovat po této pojišťovně. Takže je na zvážení každého, jak moc se s tím chcete potom případně zaobírat. Zrovna ten Green Bay byl jednodenní rental, kde jsem to neřešil, ale předtím jsme jeli na 3 dny, kde jsem to měl takhle rozdělený. Po zkušenosti s touto nehodou už tuhle variantu tolik nedoporučuju. On i kdejaký škrábanec klidně udělá škodu za $1000; a udělat z auta totálku je taky jednodušší, než se zdá.
• Supplemental Liability Protection (SLP) je pojištění zodpovědnosti a kryje škody způsobené řízením tohoto půjčeného auta, je to tedy zase taková obdoba našeho povinného ručení. To znamená, že pokud půjčeným autem způsobíte škodu třetí straně (ať už je to poškození dalšího auta při nehodě, nebo když někoho zraníte – a jak už jste asi slyšeli, i krátkodobý pobyt v nemocnici v USA jde do desítek tisíc dolarů), tak SLP toto pokrývá; většinou s krytím do jednoho milionu dolarů, což je na jednu stranu docela vysoké krytí, ale nesmíte sestřelit sloup vysokého napětí, který odpálí půlku města. :D Toto je druhý pojištění, které si určitě vezměte. Navíc toto krytí se zrovna nedá zřídit nikde externě a levněji (as far as I know). Když se podíváte na všechny cestovní pojištění odpovědnosti, tak vždycky je tam výluka za škody způsobené řízením motorových vozidel, takže toto se nedá krýt nijak jinak (resp. levněji), než přímo přes autopůjčovnu. Pokud byste měli například jenom výše zmíněný DW, tak při vámi způsobené nehodě/škodě sice nebudete půjčovně platit škodu na autě samotném, ale budete platit škodu všem ostatním, takže toto pojištění určitě vzít taky.

Další dvě pojištění, PAI/PEC a RAP už nutně potřeba nejsou.

• Personal Accident Insurance (PAI) kryje vaše zranění a vaše osobní věci v autě. Zdravotní ošetření Vám většinou kryje klasické cestovní pojištění (které snad máte), jenom si zkontrolujte podmínky. U cestovních pojištění jako takových problém nebývá, ale pokud máte na Work & Travel pojištění přímo od agentury, které Vás kryje během pracovní části pobytu, tak si podmínky zkontrolujte, tam může být výluka na zranění z řízení motorových vozidel. Ale pokud tam je, tak cestovní pojištění se dá zřídit i online a stojí pár korun. Teoretický problém je, že občas v podmínkách bývá, že byste si toto pojištění měli zřídit PŘED odjezdem do země, kde má platit… A jinak, navrch k tomuto vás často v prvních 90 dnech pobytu v zahraničí kryje pojištění z platební karty (pokud takové máte). To ale mívá relativně nízké limity. A Personal Effects Coverage (PEC) je podle mého názoru na prd už úplně, má krýt věci, které v autě máte, ale téměř nikdy se nedají splnit všechny podmínky, aby to k něčemu bylo (př. škoda vám bude uhrazena, jen pokud zloděj musel při vykrádání auta překonat nějakou další překážku, např. že auto bylo v zamčené/hlídané garáži atd.) Navíc i pokud je tato podmínka splněna, tak limit plnění je jen pár dolarů, většinou to nepokryje ani dražší mobil.
• Roadside Assistance Program (RAP) je klasická asistenční služba. Není to drahý, může se to hodit. Kryje to většinou jen krátký odtah, dovoz benzínu, výměnu kola nebo jump start (nastartování přes kabely, když se Vám vybije baterka). Vzhledem k tomu, že všechny půjčovnový auta jsou maximálně rok starý, a nemívají najeto víc jak 20-30 tisíc mil, nemyslím si, že je velká šance, že se rozpadnou uprostřed ničeho. A hladina benzínu v nádrži se dá kontrolovat celkem snadno… Ovšem zejména na ten benzín pozor, jsou v USA oblasti (Utah, Nevada i jinde), kde na benzínky nenarazíte stovky mil.

Takže, pojištění škod na voze a pojištění odpovědnosti určitě ano. Pojištění zdraví (pokud jej máte odjinud), věcí a asistence nejsou nutně třeba.

Ná závěr k tomuto dodám, že právě tato pojištění/krytí jsou v půjčovnách často předmětem agresivního vnucování, kdy Vám budou nutit vždycky všechno („You want to be covered all in, don’t you?“); často i za pomoci šedivých praktik ve stylu toho, že bez těch pojištění auto půjčit nejde apod., což je ale nesmysl (cituji např. z podmínek půjčovny Enterprise: „The purchase of DW/SLP/PAI/PEC/RAP is optional and not required to rent a car.“).

Američani mají jinak pojištění na svoje vlastní auta, která velmi často zahrnuje právě i krytí aut z půjčovny; takže Američan je schopný si půjčit auto doopravdy za tu nejnižší cenu, kterou vyhledávač ukáže, což může být třeba $25/den, a pořád bude krytý. Na druhou stranu, i pro Američana má toto krytí přímo od půjčovny smysl. Protože pokud si toto krytí pořídí přímo od nich a potom nastane nějaká škoda, tak jde na vrub půjčovny a jemu se nezvýší sazba jeho vlastního pojištění (nepřijde o svoje bonusy). A poškodit auto, na které nejste zvyklí, je jednodušší, než vaše vlastní; kde navíc nad odřeným nárazníkem vlastního auta třeba jen mávnete rukou, zatímco půjčovna ho bude chtít proplatit.

Každopádně zpět k tématu, my jako návštěvníci žádnou takovou pojistku stejně nemáme, takže si ji musíme přikoupit u půjčovny tak či tak. Většinou to ale hodně vnucují a už se mi i stalo, že mi prodejce zaškrtal, že všechny ty pojištění chci bez ptaní, a až na mou námitku, že chci jen DW a SLP, se uráčil formulář znovu vytisknout a zaškrtnout jen ty, co jsem chtěl.

A ještě snad poslední vsuvka, sice o tom tady mluvím jako o pojištění nebo krytí, ale to co půjčovny ve skutečnosti za ten poplatek nabízí, je zřeknutí se svého práva na vymáhání vámi způsobené škody (waiver), nikoliv přímo pojištění v pravém slova smyslu (insurance); i když účel to plní asi úplně stejný.

Potřebuju na půjčení auta kreditní kartu, nebo stačí debetní?

Toto je snad jedna z nejčastěji kladených otázek a nemá úplně jednoduchou odpověď. Ve zkratce: nejspíš úplně nepotřebujete, ale 100% se vyplatí ji mít.

Každopádně to radši vezmu úplně od základů – a nejprve v rychlosti, co je co:

• Platební karta je platební karta, taková ta plastová kartička, většinou má vystouplý písmenka (je embosovaná), vzadu má magnetický proužek, a dnes téměř vždy i čip zepředu. Platební karta potom může být debetní, nebo kreditní:
• Debetní platební karta je to, co většina z nás dostane k bankovnímu účtu a umožňuje nám platit penězi, které na tom účtu doopravdy máme (v kolonce disponibilní zůstatek).
• Kreditní platební karta je úvěrový produkt, a lze s ní zaplatit i v situaci, kdy na účtu peníze nemáme – je to prostě půjčka, která se musí splatit.

V Česku se bohužel označení „kreditní karta“ nesprávně vžilo pro jakoukoliv platební kartu, tedy i pro tu debetní.

No a proč se tedy vůbec řeší rozdíl debetní versus kreditní karta? Je to proto, že (nejen americké) autopůjčovny většinou vyžadují, aby byla rezervace zajištěna kreditní kartou.

Je to pro ně taková záruka, že v případě, kdy se s autem něco stane, tak oni si budou moci z karty strhnout peníze (např. za poškození auta) i v tom případě, kdy Vy sami ty peníze nemáte. Potom je kreditka pro půjčovnu jedním z indikátorů bonity zákazníka. Předpokládá se, že pokud mu banka svěřila kreditní kartu, asi to nebude úplně bezdomovec. (To, že jsou tady Američani kteří třetí kreditkou splácí předchozí dvě; nebo proč to aplikují i na nás Evropany, kde bankovní systém funguje trochu jinak, by bylo na dvě další a úplně samostatné diskuze. :D)

Jsou ale dvě dobré zprávy: půjčovny už dnes v mnoha případech umožňují platit debetní kartou i oficiálně. Druhá dobrá zpráva je, že americké platební terminály někdy nerozeznají zahraniční debetní kartu od kreditní, a s českou debetní kartou lze potom s trochou štěstí zaplatit i „neoficiálně“, tedy i v situaci, kdy by to normálně nešlo a personál vyžaduje „kreditku“. V takovém případě už je to jenom o tom, aby se terminálu na kartě podařilo zablokovat potřebnou částku a je vyhráno. Nicméně těch terminálů, kde okamžitě po vložení (i zahraniční) karty hned zasvítí DEBIT je čím dál víc (úplně původně byl tento článek psán v roce 2016). V ten moment už ani nevím, jestli s tím ještě personál něco zmůže. Přijde mi, že někdy ano, ale už mi taky tvrdili, že když na terminálu svítí Debit, tak on už to nijak waivnout nedokáže.

Půjčení na debetní kartu oficiálně

Kdy to jde oficiálně na debetku? Na toto se nedá odpovědět, protože se to liší stát od státu, půjčovna od půjčovny, a nakonec i pobočka od pobočky konkrétní půjčovny. Velmi často to ale jde například za těchto podmínek:

• Jste schopní prokázat se zpáteční letenkou. Ideálně by se čas výpůjčky auta měl krýt s daty na té letence, ale například v Enterprise v Silverthorne v Coloradu se nad náma smilovali, že na léto jsme v USA dočasně, do systému vždycky zadali ten stejný let a potom nás nechali zaplatit i debetní kartou (mnohokrát po sobě za to léto). Ovšem jindy, při pokusu o půjčení Mustangu v Las Vegas na jeden den se zpáteční letenkou o dva týdny později ze San Francisca nás s debetní kartou odmítli, a doslova nás donutili rezervaci předělat na kreditní kartu.
• Je Vám nad 25 let. Toto sice neobejdete; ale pokud Vám víc jak 25 let doopravdy je, tak ještě jako bonus nebudete platit poplatek za nízký věk. :)
• Máte řidičský průkaz ze státu, kde si půjčujete auto (tedy na to musíte být místní Američan).
• Cena zálohy před půjčením bude zvýšená o spoluúčast (u Enterprise v Silverthorne, CO to bylo $300 navíc).
• Aj.

A ještě jedna důležitá věc – zaplatit debetní kartou jde vždycky, ale až po vrácení auta. Problém je při převzetí auta, kdy je potřeba celou rezervaci zajistit zaplacením vratné zálohy, a to je ten bod, kde může bez kreditní karty nastat problém.

Nicméně i pokud kreditní kartu máte, lze po vrácení auta požádat, že chcete finální účet zaplatit jinou kartou – třeba americkou a debetní, přímo v dolarech, nebo nějakou Wise/Revolut kartou, která má lepší kurzy, než kreditka. České kreditní karty (a zejména ty studentské) mají často dost nevýhodný kurz převodu korun na dolary (i oproti českým debetním kartám, kde ani ty nejsou žádná výhra, co se týká kurzů). Při vrácení pak na pobočce auto zkontrolují, uvolní blokaci zálohy na kreditní kartě, a vy potom celkový total amount due zaplatíte jinou kartou, tentokrát klidně už i debetní (nebo klidně i v hotovosti).

Většinou všechny informace najdete v podmínkách konkrétní pobočky v odstavci s názvem Forms of Payment (nebo podobném).

Půjčení na debetní kartu „neoficiálně“ (wink wink)

No a neoficiálně… Jak už bylo řečeno, platební terminál v půjčovně sám od sebe někdy úplně nerozezná, jestli do něj vložená česká karta je zrovna kreditní, nebo debetní. Pouze se na kartě pokusí zablokovat určitou částku nutnou pro zapůjčení auta, a pokud se mu to podaří, je vše v pořádku. Ovšem aby se mu to podařilo, je potřeba mít na účtu dostatečně vysoký zůstatek (v přepočtu minimálně cenu půjčovného, všech dalších pojištění, daní, poplatků a k tomu pár stovek dolarů navíc) a především taky dostatečně vysoký limit pro platby kartou. U limitu nezapomeňte, že se sčítá, a resetuje se jednou týdně.

Pokud máte dostatečně vysoký zůstatek i limit, tak je tu ještě jeden zádrhel, a sice že poslední roky se na karty hojně tiskne malý nápis debit. Ten když uvidí na pobočce, kde debetní karty zrovna moc neberou, tak Vás prostě rovnou pošlou domů (velký problém v Hertzu v Burlingtonu, WI po roce 2016). Je ale dost velká šance, že si ho nevšimnou (stalo se mi, že jsem si byl 3x půjčit auto na českou debetku ve stejné půjčovně, a po čtvrté jsem se prokecl, že to vlastně není kreditka a málem jsem byl bez auta, viz story na konci článku). No ale pokud máte štěstí, tak máte kartu, na které ten nápis je jenom malým písmem vzadu, a tam už nekouká nikdo (a to vím jistě, protože jsem to vždycky bedlivě pozoroval, jelikož na jedné z karet, kterou jsem používal, byl podpis, který moc neodpovídal tomu na řidičském průkazu).

Pokud tedy chcete maximalizovat svoji šanci, že s debetní kartou z půjčovny odjedete autem a nepůjdete zpět po svých, tak:

• vybírejte takové půjčovny, kde platby debetní kartou umožňují i oficiálně (alespoň za určitých podmínek)
• mějte na účtu dostatek peněz a nastavte si na kartě dostatečně vysoký limit pro platby¹
• naprosto nijak neupozorňujte na to, že karta je debetní; když se vás přímo zeptají, suše řekněte, že „It’s credit.“ (pokud teda na ní není zepředu obřím písmem napsané debit).
• pokud všechno selže, tak se zkuste zeptat, jestli to doopravdy nejde za žádných podmínek, že máte zpáteční letenku, že vám bylo 25 let, že si k auto vezmete krytí poškození i škod; prostě smlouvejte. :D

Já osobně jsem v USA (a Kanadě) půjčoval auto na debetní kartu zhruba 40x během let 2013 až 2020 (Enterprise, Hertz, Alamo, Budget, Sixt, Silvercar by Audi) a s debetní kartou jsem nepochodil jenom jednou, potom jsem po roce 2016 jsem začal vozit i kreditku a bylo po starostech. Pro zábavu jsem s tím dal experimentoval a zkoušel platit vším možným, jen ne kreditkou. A případů, kde mě donutili ji nakonec fakt vytáhnout byly jednotky. Nicméně fakt počítejte i s nejhorší variantou (zejména na menších pobočkách, při úplně první výpůjčce; při druhé návštěvě stejné pobočky už budete vědět co a jak), že to prostě bez kreditky nemusí vyjít.

Poprvé, když jsem byl ve Wisconsinu (2016), tak jsme si půjčovali všichni celé léto auta na debetní karty, úplně v pohodě. U poslední výpůjčky mě ale už málem poslali domů (prokecl jsem se, viz dále). Kamarád se ale ke stejnému zaměstnavateli vracel i další léto, kde mu o rok později (2017) rovnou ve dveřích řekli, že pokud nemá kreditku, tak ať se rovnou otočí a jde domů. Museli si potom půjčovat auta v jiné, vzdálenější půjčovně.

Jak jsem se blbě prokecnul, že moje „kreditka“ je vlastně debetní…

Teď ještě taková malá story, jak jsem se jednou omylem prokecl, že vlastně nemám kreditku a málem jsem skončil bez auta. To bylo v roce 2016 ve Wisonsinu. Několikrát jsme si v pohodě půjčili auto na českou debetku z Komerční banky (taková, kde ten nápis Debit zrovna splýval s designem karty). Vše probíhalo vždy bez problémů. Při posledním půjčování auta jsem tam přišel a byl jsem tam ještě s dalším studentem ze Srbska, který měl auto půjčený den předtím, takže jsme se domluvili, že on mě hodí tam, a já jeho zpátky. A tak tam tak čekáme (někdo ještě před námi ještě řešil vrácení auta). Ve frontě stál Nikola (Srb) vracející auto, a za ním já. Nikola šel na řadu, vrátil klíče, podepisoval papíry a já jsem se tak koukal okolo, na jejich plakáty a promo akce. A měli tam jednu akci na „Upgrade for $5 to Premium class. Credit cards only.“ (já jsem měl zarezervovaný Medium-sized car, ne Premium). A šel jsem na řadu. Na přepážce byl nějaký nový prodejce, kterého jsem tam předtím neviděl. A on mi zrovna nabízel, jestli bych chtěl tady ten pětidolarový upgrade na Premium. A já, místo toho abych řekl „jasný“, jsem se prokecl, že bych ho sice chtěl, ale že nemám kreditní kartu, že ta moje karta je česká debetka. A najednou nastal strašný problém, že to mi to auto půjčit nemůže, a že maximálně mi zařídí odvoz tam, odkud jsem přijel. Což jsem samozřejmě nechtěl, že… :D

Tak jsem vysvětloval že auto od nich už jsem měl několikrát, že jsem vždycky platil tady tou kartou, že to nikdy problém nebyl (samozřejmě jsem předtím neupozorňoval na to, že je to debetní karta, to v USA nedoporučuju nikdy, jsou z toho vždycky jenom komplikace). Nikola (ten Srb) se přidal do konverzace taky, že vždyť on právě taky platil debetkou (dokonce americkou), u které terminál už většinou pozná, že je to debetka, a ne kreditka. A že Nikola není z Wisconsinu bylo jasný nejen z jeho přízvuku, ale i z jeho řidičáku (půjčoval si auto jenom na mezinárodní ŘP a pas).

Nakonec teda prodejce couvl a řekl, že „pro jednou teda udělám výjimku a můžeš zaplatit tou svou debetkou“. A normálně jsem zaplatil a bylo. A kdybych se neprokecl, že to není debetka, tak by si toho asi ani nevšiml, protože se na tu kartu často ani nepodívají.

No, a já jsem si tehdy ty jejich podmínky četl až zpětně. Kdyby je ten prodejce sám znal, tak by mi jen suše oznámil, že „No ale tady tomu tvýmu kamarádovi už bylo 25 let, takže debetkou už platit mohl, a tobě ještě ne. Takže bohužel.“ (Věk nad 25 let byla tady jedna z možností, kdy se debetní kartou dalo zaplatit na této pobočce i oficiálně.)

No, abych to tedy shrnul: Debetní kartou se platit dá. Jistota je ale tu kreditní kartu mít.

A poslední drobnosti co mě napadají:

Jakou půjčovnu si vybrat?

To je hodně individuální. Na venkově si moc nevyberete a budete rádi, že v okolí vůbec něco je, ve větších městech je situace lepší (ale zase tam to auto není potřeba tak často). My jsme nejblíž měli Enterprise, takže všichni brali všechny auta od nich. Nikdy nebyl problém, vždycky pro nás přijeli nebo nás odvezli zpět na resort (teda až potom, co jsme zjistili, že to jde). Lidi na pobočce byli v pohodě, první prodejce, s kterým jsem řešil půjčení auta poprvé byl dokonce naprostý opak toho, co jsem čekal (agresivní upsell). Ptal se, který z těch krytí chci a který a který ne, vysvětloval co k čemu je, zaujatě pokyvoval hlavou, když jsem mu říkal že PAI mám v cestovním pojištěním a u asistence pobaveně komentoval, že to je jasný, že natankovat si snad zvládnu sám. :D

Jiný prodejce nám zdarma upgradoval auto z nejlevnějšího Economy auta na mid-size („I have something more fun for you“ a dostali jsme úplně nový Hyundai Veloster 1.6T)… Jediná negativnější zkušenost byla tady výše popsaná lapálie s debetní kartou. Takže já si určitě na Enterprise stěžovat nemůžu, dokonce i jak jsem vracel to nabouraný auto, tak jsem čekal kde co, ale nakonec jen tak okouknuli auto, řekl, že mám DW, takže nic platit nebudu, že se to holt občas stává a že nemusím mít strach (myslím, že na mě byla nervozita dost vidět).

You Click We Pick – nechte výběr auta na půjčovně

Pokud máte naplánovaný výlet jenom v 1-4 lidech (a nepotřebujete tedy nutně rezervaci minivan pro 7 lidí nebo medium size car pro 5), zkuste možnost You Click We Pick. V podstatě jde o to, že zaplatíte cenu za nejmenší a nejlevnější auto, ale když bude mít prodejce za přepážkou dobrou náladu, tak Vám třeba dá klíčky od auta, který byste si normálně nepůjčili, protože normálně stoji 5x tolik, co nejmenší Yaris. Tuto konkrétní možnost nabízí na některých pobočkách Enterprise, ale pod jinými názvy to nabízí i další půjčovny. Řídil jsem takto hromadu super aut, které bych si normálně vůbec nepůjčil (RAM 1500, Chevrolet Tahoe, Ford Mustang, aj.).

I prodejci umí být milí

Je to k neuvěření, ale i v autopůjčovnách pracují jenom lidi. :D

Někdy i hodný lidi, kteří navíc mají tu moc prostě říct: „Víte co? Vy máte tento týden narozeniny, že (dívá se na řidičák)? Tak já vám nebudu účtovat ten poplatek pro mladého řidiče!“ V tabletu kliknou na waive fee a hned máte auto o $15 levněji.

Nebo se nám i stalo, když jsme jeli na dvoudenní výlet a chtěli jsme si připlatit za víc řidičů, že nám prostě řekli, že nás tam připíšou zadarmo – ať se můžeme prostřídat a výlet si bez přílišné únavy užít všichni. :)

Co když v okolí žádná půjčovna vůbec není?

Potom můžete vyzkoušet službu Turo, což je v podstatě takové airbnb pro auta, kde si půjčujete auta přímo od jejich majitelů a třeba najdete auto někde přímo u Vás. Cenově to vyjde většinou levněji, než půjčovna. Auta spíš horší, ale i na Turu se mi stalo, že mi paní dala klíčky od úplně nového Fordu F150, ve kterám sama pořádně ještě nejela (po vyzvednutí z dealershipu jela rovnou za mnou :D ). Moje zkušenosti s Turo si můžete přečíst v tomto článku.

Tak to by bylo asi všechno, doufám, že Vám tyhle zkušenosti pomohly, pokud máte nějaké dotazy, tak se ptejte v komentářích. (y) Pokud jsem tady napsal něco špatně, nebo něco co se dá řešit líp, tak klidně dejte vědět taky. :D

Co číst dál?

• Řízení auta v USA, místní dopravní předpisy a zvyky
• Work & Travel Handbook (různé užitečné věci pro J1 studenty)
• Turo: Levné půjčování aut (nejen) v USA

1. Např. pokud mám rezervaci na auto, které má vyjít třeba na $350, tak pro úplný klid bych na účtu měl v přepočtu mít minimálně těchto $350, k tomu $300 kterou se půjčovna blokuje jako nějakou zálohu, a zároveň tak vysoko posazené limity, aby platba ve výši $650 nebyla zamítnuta. Pokud jsem už ten týden tou kartou platil útratu za $250, tak dohromady potřebuju limit ekvivalentní alespoň $900.