Jak jsme vybírali práci a kde jsme to nakonec skončili

Jak už jsem zmínil v minulém článku, my jsme moc neřešili, kam vlastně v USA pojedeme pracovat. Na rozdíl od předchozího roku – to jsem byl přesvědčený že musíme do Kalifornie a nikam, kam pojede dalších dvacet J1s, protože dost na tom, že se budeme bavit česky mezi sebou. Nicméně loni jsme to nakonec odpískali kvůli tomu, že nás přijali na Erasmus do Norska, kde škola začíná hodně brzo a vůbec by se nevyplatilo do USA jezdit. Oba důvodu zpětně beru jako hodně malicherný. Jo, Kalifornie je super, ale jednak už jsem tam rok byl, a Spojené státy nejsou jenom Kalifornie (stejně jako Kalifornie nejsou jenom mrakodrapy v LA, ale to by bylo zase na jinej článek).

Prostě něco vybereme a uvidíme…

Letos jsme si prostě řekli že jedeme do USA a je úplně jedno kam, a buď to bude dobrý nebo ne a uvidí se. O tom bych chtěl dneska trošku napsat. („trošku“)

Původně jsme si říkali, že ideální by bylo jet ve čtyřech co se týká celkového rozměnění nákladů, no ale nakonec jsme zůstali jenom tři a začali jsme celý program řešit docela pozdě, asi v březnu. Naše česká agentura měla takový katalog pozic, kde si člověk mohl vyklikat pozice podle toho, co se mu líbí: jaký obor, jaký level jazyka je třeba, jestli berou skupiny/páry, podle státu, kolik míst zbývá atp. Tak jsme si to nějak naklikali a z toho co zbylo – 5-6 pozic – jsme vybírali. Finální pozici jsme si potom vybrali spíš podle jednoduché tabulky: kolik platí na hodinu ($9,75), kolik hodin za týden tvrdí, že průměrně budeme mít (32-40 hodin) a podle toho, kolik stojí ubytování ($50/týden).

Zpětně, příště bych to asi řešil jinak. Zejména proto, že peníze, který dostanete na mnoha pozicích nejsou finální (tipy, bonusy); nicméně tohle člověk neví dopředu, pokud už toho konkrétního zaměstnavatele nezná. Ale to jen tak bokem.

Co jsme teda vybrali?

Vybrali jsme si teda pozici v housekeepingu v jednom resortu ve Wisconsinu, u relativně malýho městečka (7000 obyvatel) a začali jsme řešit všechno papírování; prošli jsme nějakýma pohovorem, nějaký videa jsme točili a nakonec jsme dostali job offer, kde bylo všechno shrnutý – podmínky práce, bydlení, dopravy, platů atd. To jsme přijali bez toho abychom to pořádně pročetli a hned jsme začali řešit víza, letenky, předodletovou orientaci… docela velká nálož různé byrokracie. A i když v tom job offeru bylo napsaný všechno velmi podrobně, pořád to pro mě mělo takový abstraktní nádech. Nevěděl jsem, co si pod tím představit. Například tam bylo napsaný, že zaměstnavatel má celkem 1000 zaměstnanců… a já nad tím dumám a nechápu, jako resort u města se 7000 obyvateli může mít 1000 zaměstnanců. To bude asi počet zaměstnanců celé mateřské společnosti, která vlastní i ty další hotely, jinak to snad není možný. Nebo tam byl popsaný ten housekeeping, co se tam tak dělá, ale nebylo z toho moc jasný jak je ten resort vlastně velký (= třeba že má 300 pokojů jenom v jednom ze tří hotelů, co jsou součástí tohoto jednoho resortu). Na mapě jsme ten resort sice taky okoukli… jo, má vlastní silnice, ale neměřili jsme si na mapě, jak dlouho to trvá z jedné strany na druhou (dneska už to vím, 10 minut na kole…). A mít silnice pojmenovaný po vlastním kempu nebo resortu mi nepřišlo jako nic extra, protože caravan park, ve kterém jsme loni a předloni pracovali v Anglii to měl taky a byl maličký se 30 zaměstnanci (a to jsem ještě dost přestřelil).

Co jsme čekali…

A tak, no… čekal jsem prostě nějaký menší hotel a pár srand okolo. Ale už první den, jak jsme přijížděli tím Uberem z letiště, jak jsme vjeli vstupní bránou přímo z hlavní silnice, okamžitě jsme začali chápat, že velikost tohoto resortu jsme velmi, velmi, velmi podcenili. Těch pár minut autem od vjezdu až k recepci hlavního hotelu ubíhalo velmi pomalu a jenom jsme přemýšleli, co je tohle proboha za místo? A ještě doma jsme se na mapě koukali, že Walmart je kousek, to je pohoda… tady nám ale došlo, že pěšky to asi pohoda úplně nebude.

No, abych to shrnul. Náš zaměstnavatel jako takový je obří korporace podnikající v ubytování a službách, které patří kromě asi 20 hotelů, spousta kin, divadel a několik restaurací. A my jsme v jednom z těch hotelů/resortů, kde doopravdy je zaměstnáno 900 lidí, z toho zhruba 700 z nich tady fakt každý den je a pracuje. (Celá korporace má nicméně „jenom“ 6 500 zaměstnanců).

…a jak to vypadá doopravdy.

V tom našem jednom konkrétním resortu jsou jinak jakoby tři hotely, jeden z nich je trochu bokem, kde jsem nebyl a neznám to tam, ale pár z J1s tam je. Hlavní hotel (main lodge) má nějakých 300 pokojů v 7 budovách, každá po třech patrech. V resortu je osm restaurací (italská, steakhouse, burger bistro a pár dalších) a pár kaváren. Když je busy víkend, tak se venku i vevnitř odehraje třeba i sedm svatebních obřadů během jednoho víkendu, což je na mou představivost docela dost… Ale taky je tady jedno celý oddělení, který jediný co dělá je set-up, tzn. zařizování stolů a doplňků na svatby, business eventy, konference a jiný skupinový události.

Amenities on site

Kromě toho je tady přímo v resortu letiště… na kterým můžete normálně přistávat, pokud teda zvládnete nenaváděné přistání, protože kontrolní věž teda už tady není. V noci je normálně nasvícený a můžete vesele přistávat a často tady letadla i přistávají. Jednou budu vzpomínat na to, jak jsem každý den chodil do práce přímo okolo letiště a občas i s vrtulníkem nad hlavou…

IMG_2638

IMG_2646

Dál tady máme luxusní posilovnu & spa, která se taky vymyká mým představám o tom, jak takový zařízení může vypadat, fungovat a jaký komfort může poskytovat. Navíc díky zaměstnanecké slevě za nižší cenu než upocená tělocvičnička se 30 let starým nářadím někde na vesnici doma. Kromě klasické posilovny je tam třeba lezecká stěna, sauna, výřivka, relax lounge, luxusní sprchy (fakt, ty sprchy jsou zážitek jenom sám o sobě!)

Potom se tady najdou tenisové kurty, venkovní i kryté (dohromady tak 10-12)… Basketbalový hřiště, dětský hřiště, tři venkovní bazény… jeden z těch hotelů trochu bokem má vlastní aquapark. Údajně jsou tady někde i traily na horský kolo, ale ještě jsem je na těch 1300 akrech nepotkal. Což mě přivádí k tomu, že je tady taky osm lyžařských vleků a osm sjezdovek, ale to jsou takový kopečky jako u těch chatek v Jizerkách, kam se jezdí na low-cost lyžáky. I ty vleky už něco pamatují, ale obecně se mi zdá že horský střediska je zrovna oblast, kde USA dost zaostává za evropskýma Alpama.

Nejmenší z bazénů, a jediný, který jako J1s můžeme oficálně navštěvovat. :D

Nejmenší z bazénů, a jediný, který jako J1s můžeme oficálně navštěvovat. :D

No a když už jsem zmínil těch 1300 akrů, tak největší plochu zabírají golfová hřiště. Protože se v golfu nevyznám, tak nevím kolik greenů tady je a jak to popsat, ale co vím je to, že určitě tady mají nižší stovky golfových vozíků… což se mi stá dost, protože velkou spoustu z nich vidím vždycky jenom zaparkovaných v dlouhých a dlouhých lánech za sebou. Jo, a jezero… je tu velký jezero. :D

IMG_2622

IMG_2614

IMG_2609

IMG_2591

Určitě je tady spousta dalších zařízení na který jsem asi zapomněl, ale je jich tu prostě moc. :D

Aaaa kromě hotelů je tady pár desítek vybavených vil, které se dají pronajmout, a ve kterých jsme původně měli i bydlet, ale tohle je jediné menší zklamání, pokud se to tak dá vůbec nazvat. O tom kde jsme měli bydlet a kde nakonec bydlíme zase někdy jindy.

Kolik nás tu je J1s

J1 studentů na Work & Travel je nás tady dvacet – hlavně z Česka, Slovenska, Srbska, Číny a Turecka. Je tu pár stážistů, což jsou v podstatě lidi v podobné situaci jako my J1s. Jsou to Američani–vysokoškoláci na stáži, ale většinou tu dělají vyšší pozice za menší peníze jak my. Je tu třeba kluk z Litvy, kterému je 18 a pět let z toho strávil v zahraničí a na podzim začíná studovat na universitě v Chicagu nebo holka z Turecka, která v Ohiu studuje PhD program.

O bydlení, práci nebo jak to vypadá v nedalekém městě, kterýmu se prý říká playground pro boháče z Chicaga zase někdy příště!

Instagram: @jiripavlikcz

Mohlo by se vám také líbit...

Napsat komentář

Emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *