Léto 2017 v Keystone, CO – úvodní článek

Napsáno cca early 2018 zpětně. Proofreading needed.

Že já vždycky načnu nějakej novej seriál z cest, i když vím, jak to většinou dopadne. Pár úvodních článků, a pak mě to přestane bavit a konec.

Ale stejně do toho jdu znova – rok 2017, další léto, a co s ním? V roce 2010/2011 jsem si tehdy ještě jako výměnný student na americké střední škole v Kalifornii řekl, že se budu do USA vracet jak jen to půjde v rámci Work & Travel programu. První dva roky to moc nešlo (Anglie 2014 a 2015), ale o rok později už vyšel Wisconsin, takže… další Work & Travel.

Po loňské horší zkušenosti s agenturou Czech-us jsem se ovšem rozhodl, že toto už znova podstupovat nebudu a začal jsem hledat novou agenturu, tentokrát už jenom podle ceny. Nakonec jsem skončil u agentury CCUSA a musím říct, že velká spokojenost. Naprostý opak Czech-usu – a to vždycky jenom v dobrém. A celkový počáteční náklady byly podstatně nižší.

No a kam teda jet? Jelikož jsem měl pozdě v červnu státnice a relativně brzo v říjnu začátek magisterských studií, výběr se docela dost omezil. Když jsem k tomu přidal podmínky, jako že bych chtěl spíš víc na západ, tak už mi zůstala jediná možnost – Keystone v Coloradu, což Vám asi taky nic neříká. V Coloradu tomu říkají „malý Aspen,“ pokud Vám neříká nic ani to, tak si prostě představte Špindl v Americe.

Stačilo už teda jenom oběhnout job fair – což ale ani nebyl job fair jako takový, ale pokec s americkým HR vedením toho resortu, kde ptáčkovi pořád pěkně zpívají, přesto že v tom momentu už je v kleci pod zámkem s $2000 sekerou už na účtě. Ano, funguje to tak, že vy si vyberete pozici, projdete screeningem agentury, že teda umíte anglicky, vyberete si zaměstnavatele a s ním si pak jedete 200 km pokecat do hotelu do Prahy. Pokud se ukáže, že vy jste na úvodní English test s agenturou poslali kamaráda, aby tu angličtinu obkecal za Vás, tak zaměstnavatel na job fairu vám ten job offer prostě nedá. Pokud se ovšem vy, jako uchazeč o práci dozvíte, že něco v původní nabídce zaměstnavatele nebyla moc pravda (což se stane hned, že), a že už se vám do toho moc nechce, tak asi pořád nemusíte, ale velkou část už zaplacených peněz nedostanete zpět.

No, na jobfairu zbývaly poslední dvě možnosti, housekeeping a housekeeping supervisor. Běžně by housekeeper měl poklízet a supervisor to kontrolovat a případně poslat na přeúklid. Supervisor je tedy pohodová prácička. Jenže. O rok dřív ve Wisconsinu jsem viděl, že supervisor v reálu znamená zkontrolovat, a v případě nedostatků vlastnoručně douklidit. Bohužel v reálu to funguje trochu jinak. Aby měl supervisor dost času na všechnu svojí práci, musí mít pokoj zkontrolovaný do 5-15 minut a musí mít možnost ten pokoj fakt v případě problému poslat na přeúklid, což nefungovalo. Proto jsem si říkal, že pokud to náhodou v Coloradu funnguje stejně, tak těch pár dolarů na hodinu nestojí za to (to byla chyba).

Každopádně jsem si teda vzal job offer na housekeepera, nechal si udělat papíry k vízu, jel znovu do Prahy na ambasádu, dal pas, vysvětlil jak je možný že ve 24letech ještě stále nemám Bc. a o pár dní později měl pas s vízem doma (moje v pořádí 4. americké vízum v tomto pase).

Pak už zbývaly letenky a mohlo se letět. Sledoval jsem to asi dva týdny (skrz můj důmyslný systém virtuálních počítačů připojených k různým VPN všude možně :D ) a ty ceny se furt motaly okolo 20 tisíc za zpáteční let do Denveru, což mi přišlo pořád jako celkem dost. V jeden den to ale krátce spadlo na cenu těsně pod 15 000,- (Praha-New York-Denver s pohodovým hodinovým přestupem, žádné zdržování; jediná nevýhoda byl přílet do Denveru v pátek pozdě večer), tak jsem letenky koupil a mohl jsem letět.

O cestě do USA zase příště.