První týdny práce v Coloradu
Massive proofereading needed.
Jak jsem psal už v úvodu, vzhledem ke změně agentury a mým časovým podmínkám byl Keystone v podstatě jediná destinace, kam by se mi líbilo jet pracovat. To znamenalo taky nutnost smířit se s kariérou uklízeče hotelu dvě léta po sobě.
Jenže já hned jak jsem na Keystone narazil, tak jsem věděl, že sem musím jet! Colorado do té doby pro mě bylo neznámý stát, nikdy jsem tam nebyl, během roadtripu v roce 2013 jsme dojeli nejvíc na východ do Utahu (tedy otočili jsme to těsně před Coloradem), a když jsem viděl těch pár fotek, tak nebylo zbytí. I za cenu uklízení hotelu.
No, časově to tentokrát bylo trošku na knap – přiletěl jsem v pátek večer, první noc spal na letišti, zbytek víkendu prospal v Keystone a v pondělí začínalo zaučení v práci.
Co k tomu dodat? Postel se ustele, takhle, že, hotovo. Byla to spíš taková formalita, se závěrečným „testem“, kde mi akorát řekli, že jsem měl rovnou dělat inspektora… :D No měli, no, ale na job fairu už to byly vybraný.
Dojmy po prvních týdnech
Takže je to práce jaká je, s tím jsem počítal.
Mě spíš zarazily jiný věci, a sice třeba absolutní retro systém, jakým tady fungoval housekeeping management. Třeba loni (jiný resort, jiný hotel), měl housekeeping department asi 50 iPodů Touch napojených na interní systém, který se kompletně spravoval přes centrální dashboard. Speciální požadavky hostů, pokoje k uklizení, zkontrolování, komunikace s koordinátorem, který seděl v housekeeping kanceláři, měření času úklidu pokoje, ověření si stavu pokoje (check-in, check-out, cleaned, in need of cleaning, in need of inspection, on hold for ozone atd.)… Ten systém i měřil průměrnou výkonnost a dobu uklízení a dokázal jakžtakž autonomně generovat rozvrhy kdo a kam půjde co uklízet, aby se stihlo co je potřeba, a „manažer“ to jenom zlehka korigoval podle potřeby. Jakože nebyl to top systém ve smyslu, že by to nešlo dělat ještě líp. Ale zase jsem si říkal – tohle je jenom náhodný (mega) resort v malém Wisconsinu, holt tady prostě nebudou mít top techniku, a i tenhle systém je rozhodně dostačující.
No, tak oproti tomuhle to tady byl návrat tak 30 let do minulosti. iPody? Zapomeňte. Celý systém stál a padal na dvou zaměstnancích, já jsem jim ze srandy začal říkat housekeeping dispatch. Ti seděli v kanceláři před monitorem, na kterém běžela DOSová aplikace napojená na front-desk, ve které viděli ve velmi intuitivním prostředí stav jednotlivých pokojů. Když řadový uklízeč ráno přišel do práce, tak po nutném ranním meetingu (co se zrovna děje za konference apod.) si vzal tašku. První pokoj dne přidělil manager. Tam člověk došel a otevřel si svým master klíčem. So far, so good. Potom přišel k telefonu, kde zadal přes kód, který daný pokoj v DOSové aplikaci někde přepnul do stavu BEING CLEANED. No, je to tady trošku retro už teď, ale zatím to jde. Po dokončení opět kód přes pevnou linku, status NEEDS INSPECTION. A kam jít uklízet dál? Tak to pozor, tady začíná zábava. Zvedneme telefon a volá se housekeeping dispatch! (První dny jsem žil v domnění, že tam sedí před monitorem, kde mu běží nějaká moderní cloudová aplikace, a on jen říká, co na ní vidí, realita byla jinde.) Na dispatchi seděl Mexičan, a konverzace probíhala zhruba takto:
„Hey, I just finished a 407 in Lone Eagle, can you give me another room?“
„Yes, hold on.“ (Teď se proklikával v DOS prostředí a ručně vybíral pokoje, který by asi tak bylo nutný uklidit ještě dnes.)
„Yeah I have something, go clean room 321 in Buffalo Lodge. It should be vacant.“ Věnujte pozornost tomu „should be“.
A tak jsem šel do Buffalo Lodge, která mimochodem byla úplně někde jinde (jako třeba 10 minut pěšky, takže dohromady 30 minut ztráta jenom na přesunu!).
Dojdu k apartmánu 321 v úplně jiné budově, když v tom slyším, že vevnitř hraje televize. O nic nejde, host ji asi nechal puštěnou, než odjel, to je poměrně normální. Klasické trojité zdvořilostní zaťukání a ohlášení se „Housekeeping!!!“. Na potřetí už dávám kartu do zámku, když v tom se otevřou dveře, kde stojí zmatený host a říká, že si housekeeping rozhodně neobjednali! Omlouvám se a jdu pryč. No ve Wisconsinu se tohle občas (!) stalo taky. Je mnoho validních důvodů, kdy je pokoj v systému jako checked-out/vacant a host v něm přitom stále je. Ve Wisconsinu člověk vytáhl iPod, rychlý FaceTime hovor do kanceláře a vždy se to vyřešilo/vysvětlilo. Ovšem nikoliv tady! Směrnicový postup byla nutnost jít k nejbližšímu pevnému telefonu, typicky tedy v přízemí, odsud zavolat housekeeping office a nějak to řešit. A nezřídka kdy se stalo, že toto kolečko se opakovalo několikrát. Buď mě poslali jinam, kde se situace opakovala, nebo byl dokonce jednou dispatch skálopevně přesvědčený, že 321 je vacant ať tam jdu znova, že jsem si možná spletl dveře… Já chápu, že uklízeči v hotelech nemusí vždycky být nejostřejší tužky, ale tohle mě skoro až uráželo. :D
No prostě, práce to je jaká to je – uklízení pokojů. Ale ty ultra neefektivní procesy z toho dělají v jistém smyslu bolestivý zážitek. Tolik práce mohlo být uděláno, kdyby tady byl nasazen nějaký normální systém!
Zkušenosti ke konci léta
Jelikož toto všechno píšu zpětně, nebudu se už k práci v dalších článcích vracet. Rovnou sem napíšu moje ostatní poznatky z tohoto léta, pro případ, že by to zajímalo budoucí zájemce o práci na Work & Travel v Keystone. Pozn. Berte na vědomí, že toto jsou zkušenosti z léta 2017.
Zaměstnavatel byl Vail Resorts (velký korporát), a práce to bylo pro divizi Keystone Resort Property Management. Tahle firma zajišťuje úklid po celém Keystonu. Na začátku je člověk přiřazený k jedné oblasti – u mě to byl River Run, která na tu bídu je tady moderní a ještě se tam jakž takž daly odpracovávat rozumný hodiny, pokud si člověk přes telefon u hskp disptach vyprosil ve tři odpoledne ještě jeden poslední pokoj. Ideálně velký, aby byl aspoň na dvě hodiny a člověk tak měl jistotu, že z práce odejde nejdřív v pět.
V celém housekeepingu běžel systém („piece time“), díky kterému ti, co uklízeli rychle a dobře, měli možnost znásobit svou mzdu, a to i poměrně zajímavě. Mělo to ale několik zádrhelů pro všechny strany:
• (Někteří) Rusové, Ukrajinci a Poláaci začali uklízení velmi chytře šidit. Šetřili čas přeskakováním činností, které inspekce na první pohled neodhalí – např. při uklízení pokojů neměnili prostěradlo (ano, to čtete správně), vyhazovali špinavé nádobí (namísto jeho umytí) a podobně. Jiní v teamech uklízeč-inspektor si vzájemně přihazovali pokoje, odbývali inspekci a dalšími triky zkracovali čas úklidu. Moje motivace se v tomhle prostředí snažit o pěkný výkon byla nulová. Reálně se dá dosáhnout třeba na 120-130 % oproti normovaným časům. Rusové neměli problém s 160+%. A než se manažeři rozhoupali k tomu, že to není asi moc normální po několik týdnů v kuse a chtělo by to nějak řešit, tak je skoro konec léta.
• Nikdo nepochopil, jak přesně ten systém počítá čísla, která vyhazuje. Několik týdnů jsem si přesně zapisoval všechny časy, doma si je přepisoval do Excelu a prostě to vůbec nevycházelo. Tak jsem se na to jeden týden vykašlal a pracoval normálně (při normovaném výkonu pod 100% pořád dostanete 100% mzdy, při výkonu nad 100% se to násobí). A najednou jsem měl další týden zcela nepochopitelně výkonnost 129 %, tedy moje celá výplata se znásobila 1,29x. Ten vzorec měl prostě příliš mnoho proměnných a některé z nich se prostě nedají ovlivnit (vzdálenost pokoje od kanceláře, jeho stav – jinak se dělá výkonnost na 1-bedroom pokoji, kde jednu noc přespal účastník konference, který se ničeho nedotkl kromě půlky jedné postele a sprchy; a jinak v 4-bedroom, kde byla 6členná rodina, která každé ráno v kuchyni smažila slaninu).
Problém byl v tom, že v Keystonu je těch oblastí vícero, a zrovna River Run byl jediný, kde se to takto dalo praktikovat. V létě 2017 totiž Vail nabral snad stovku J1s, což bylo podle mého odhadu asi tak o 20-40 % víc, než by reálně potřeboval. Nevím, jestli byla slabá sezóna nebo co, ale prostě nás bylo hodně, a lidi z jiných oblastí se zcela reálně potýkali s tím, že za týden přes veškerou snahu nedosáhli na víc než 20-30 hodin, což je jednak opravdu hodně málo, protože v Coloradu je draho (je to druhý nejdražší stát celkově hned za Kalifornií), v Keystonu je navíc na všem vysokohorská přirážka, a hlavně takto člověk jen velmi stěží vůbec pokryje náklady na cestu do USA.
Druhá práce se sehnat dá, ale při celém rozložení Keystone, Dillonu a Silverthorne nastane problém s dopravou. Autobusy sice jezdí, ale kdovíjaká sláva to není.
Prostě Keystone je hodně daleko od Denveru a v létě je tu tak nějak mrtvo. Ve Wisconsinu byla v resortu jedna konference a monster svatba (stovky hostů) za druhou, tady jedna dvě za celé léto.
Dýška?
Z pohledu hosta je to taky trošku jiný zážitek než hotel. Toto jsou prostě zimní apartmány. V hotelu je přecejen ještě občas zvykem, že host nechává uklízečům dýško. Přišlo mi, že tady to hosti vnímali jinak, protože dýška byly oproti hotelu (kde ani tam to není kdovíjaký vývar) tak pětinové (za léto).
Nejcennější věc, co mi host nechal jako „dýško“ bylo balení edibles (potraviny s trávou), který bych si jinak v dispensery shopu (prodejna marihuany) musel koupit sám za $30. Bývá v nich deset „gumídků“ s 10 mg THC. Host si ukousnul půlku a asi mu to nejelo, tak tam zbytek nechal s poznámkou, že „snad si to někdo užije, že do letadla a zpět do Texasu si to vzít nemůže“. :D
– Konec. Článek klasicky ukončen v půli věty, protože jsem ho kdysi blbě zkopíroval z Wordu. :D