Den 16. – Moab, UT & Arches National Park

Den 16.; July 17th, 2013 (středa).
Napsáno zpětně: březen 2014, doma

Na konci minulého článku jsem zmínil, že jsme zaparkovali v naprosté tmě netušíc kde (38.829140, -111.114410) a ráno na nás díky tomu čekalo překvapení.

V noci jsme totiž zaparkovali v naprostý tmě a neměli tušení, co je okolo nás. A když jsem se ráno probudil a otevřel dveře, uviděl jsem tohle:

Super odpočívadlo, kde se nesmělo spát

Nechápavě jsme zírali všude okolo, protože jsme nezaparkovali ani na odpočívadle, ale na “scenic overview” parkovišti (vista pointu) u dálnice, odkud se můžete rozhlídnout po okolí. Shodou okolností tady byl opravdu výrazný zákaz parkování přes noc, ale ten jsme nějak v té tmě přehlídnuli… Ups. Na druhou stranu dvě míle před tímhle parkovištěm byla cedule “Drowsy drivers: next exit 2 miles. No fatigue driving.”, takže si myslím, že kdyby kvůli tomu někdo prudil, tak by to šlo na tohle ukecat…

Okolí tady hodně připomíná Grand Canyon, ale ve skutečnosti to (asi) byl Devil’s Canyon. Respektive asi ne přímo Devil’s Canyon, ale bylo to od něj nedaleko a v podstatě to tam vypadá podobně. Všude jenom obří skály, pouště a do toho položená nicotná dálnice. Jinak zásah člověka – nula. Dokonce i záchody na odpočívadlech (podobně jako v Grand Canyonu) byly vybaveny pouze obřími kadibudkami bez tekoucí vody.

A krajina okolo byla skutečně krásná a drsná, a to hlavně pro nás Evropany, protože nic takovýho v Evropě nikde nemáme a strávili jsme tady fakt docela hodně času jen tak focením a lezením po šutrech. A i přes to, že v noci jsme na té vyhlídce/odpočívadle byli sami a ani po dálnicích nic nejezdilo, ráno tady začal docela provoz. Dokonce se tady vynořila odněkud prodejkyně hand-made šperků a docela dost jich i prodávala – a dokonce měla i platební terminál na karty. V USA nás překvapovalo hodně věcí, ale tohle zrovna ne – asi 5 let zpátky jsme kupovali od někoho borůvky z kufru jeho Felicii, a týpek tehdy platební terminál vytáhl taky. :D

Hurá do Moabu

Po několika hodinách focení a jen tak prozkoumávání okolí jsme nasedli do auta a pokračovali dál směrem k Moabu, ale cestou jsme zastavovali na úplně každým parkovišti, kde to šlo, a chodili se dívat okolo, protože tady opravdu bylo na co koukat.

Obzvlášť zajímavá byla oblast okolo Wolf Canyonu, kde bylo v roce 1970 vytěženo přes dva a půl miliónu metrů krychlových skály, aby tudy mohli protáhnout osm mílí dálnice Interstate 70. Nad touto dálnicí byl další malý vista point, odkud se na to dalo podívat a budu se znova opakovat, když zase použiju slova jako neuvěřitelný nebo dech beroucí.

Pomalu (kecám, samozřejmě, že jsme si užívali 130kilometrového limetu na dálnicích v Utahu) jsme si to šinuli směrem k Moabu. Cestou jsme až zas tak moc aut nepotkávali, ale zato kamión se třemi přívěsy tady nebyl až taková rarita. Skoro jak v Austrálii.

Během několika málo hodin jsme dojeli přímo k centru pro návštěvníky v Moabu. Zjistili jsme totiž, že (zcela logicky, jen nás to prostě před tím nenapadlo) to je nejlepší zdroj informací na to, co je v okolí k vidění.

A musím říct, že tenhle infopoint v Moabu byl jeden z nejlepších, co jsme za náš roadtrip navštívili a kromě wifi zdarma, klasických letáčků, dárků a podobně tam měli takový plány co a jak vidět ve spoustě kategorií: když máte půl dne/jeden den/dva dny/týden času, tak co je nejlepší během této doby vidět, ze kterých míst je nejlepší pozorovat východ a západ slunce (a jak dlouho tam trvá dojet autem z Moabu) a podobně. My jsme si vzali pár letáčků ohledně horských kol a trailů okolo, ale to není ani zdaleka jediná outdoor aktivita, která se tu dá provozovat. Můžete si vybrat z těchto dalších: hiking, rafting, 4×4 offroading, jet boat tours, zipliny, skydiving, čtyřkolky a nejspíš toho bude dost, co jsem ještě zapomněl.

Dodávka s německou značkou v Utahu

Po této akci na nabírání letáčků jsme se už už chtěli vydat do národního parku Arches, který leží 10 minut od Moabu, když v tom mě zaujala expediční dodávka zaparkovaná vedle našeho amerického Chevroletu s německou poznávací značkou. Zrovna když jsem si jí fotil, tak přišel její majitel a my se záhy dozvěděli její příběh:

Pán ve středních letech se rozhodl vyprdnout se na práci a procestovat svět spolu i s rodinou. Koupil proto dodávku, najeli s ní na loď, ze které sjeli někde úplně na jihu Jižní Ameriky a vydali se na sever. Projeli Argentinu, Brazílii, Mexiko a teď jsou (resp. v červenci byli) v Utahu, USA. Dále měli na plánu Kanada, Aljašku, trajekt do Asie a tudy zpět domů do Německa. Wow. Popřáli jsme si šťastnou cestu a vydali jsme se do Arches National Parku (oni shodou okolností taky).

Cestou jsme se zastavili u obřího (cca velikost garáže) automatu na led. Celá oblast je vlastně poušť a cedule “heat kills” (o čemž jsme se přesvědčili hned další den) jsou na každým rohu. Zmiňuju to proto, že tady se dal koupit nejlevnější led v celých USA (plníme jím naši auto-„ledničku“… tedy icebox).

Arches National Park!

A teď už fakt do toho Arches National Parku. Vstup byl docela levný – buď $10 za auto, nebo polovinu když jdete pěšky/na kole; s tím, že pass platí na týden. Arches je, jak jinak, krásný. A hlavně přístupný. Všechno je kousek od auta na krátkých trailech (nejkratší mají jen 300 metrů, nejdelší se vejdou do pěti kilometrů) a asi i tím, že Moab je centrum outdoorových aktivit, tak tady nebyl ten neduh z Grand Canyonu, kde byly davy jenom tam, kde se dalo dojet autem a všude jinde pusto a na všech trailech jsme potkávali spoustu lidí.

My jsme si v návštěvnickým centru vybrali celkem tři traily: Landscape Arch, Skyline Arch a The Balanced Rock. A ještě dodám, že arch je oblouk. A těch tady bylo všude hodně!

The Landscape Arch

Tento přírodní oblouk je v tomto národním parku největší a měří téměř 90 metrů. Kdysi dávno tento asi tříkilometrový trail vedl až pod tento oblouk, ale v roce 1991 se jeho značná část utrhla (údajně přes 180 tun kamení a skal) a vedení parku se rozhodlo ten trail pro jistotu zkrátit a už vede jen do takové vzdálenosti, odkud se můžete na tento oblouk bezpečně koukat. A i když tehdy nebyly iPhony s Full HD kamerkou, přesto se tento kolaps podařilo natočit i vyfotit. Fotky vyfotil Royce Morrison z Colorada a na internetu se nedá asi moc najít, ale na video švýcarského turisty se můžete podívat na YouTube.

Jinak oblouk je to obří a monumentální, ale to se prostě asi musí vidět.

Skyline Arch

Skyline Arch je menší oblouk ke kterému vede opravdu krátký trail, ale spíš než trail je to prostě pláň a k oblouku si můžete dojít, kudy chcete, všude jsou v cestě uschlý stromy a různý větší nebo menší skály a je to sranda, hlavně ty uschlý stromy jsou vždycky vděčný téma na focení.

The Balanced Rock

Balancující kámen není zrovna oblouk, ale moc se mi líbil. Je to obří balancující šutr na druhém šutru o velikosti snad školního autobusu (asi by to šlo přepočítat i na Fabie nebo fotbalový hřiště :D), který měl dokonce kdysi většího bráchu, ale ten tak dlouho balancoval, až někdy v zimě v osmdesátkách dobalancoval a spadnul; a dle výpočtů stejný osud čeká i na tento kámen. :( Ale asi to nebude nijak brzo, protože klidně můžete dojít až úplně pod něj.

Spousta lidí si tady dává soutěž s přírodou v umění vyvažovat a v okolí jsou od lidí postavené desítky maličkých kamenných mohylek (rock cairns) a vypadá to strašně hezky.

Odjezd

Pomaličku se začínalo stmívat a tak jsme se vydali na cestu zpět, ale cestou jsme ještě zastavovali u různých kamenů a jen tak fotili, kromě oblouků a balancujících kamenů tady bylo spousta skal jen tak z ničeho trčících strašně do vysoko do vzduchu a bylo to moc fajn. Celkově je celý Arches takový malý a příjemný, většina trailů je po takovým jemným písečku a pokud se nebojíte hadů (žádných cedulí o chřestýších jsem si nevšiml, což v USA, kde jsou cedule na všechno, znamená, že tam možná ani žádní nejsou), můžete tam klidně chodit na boso nebo jen tak v žabkách, a i když je léto a docela dost teplo, písek k večeru má už jen takovou příjemnou teplotu. Takže co víc si před naší zítřejší mtb vyjížďkou přát?

Bouře

Jen co jsme projeli závorou ven z parku, ozvalo se opravdu, ale opravdu obří zahřmění a z dálky jsme pozorovali, jak se na Moab ženou mraky a blesky. Rozhodli jsme se teda místo hledání večeře najít místo na focení blesků, který jsme našli hned u Moabu na parkovišti u nějakýho cyklistickýho trailu a focením jsme tady strávili dvě hodiny až do úplného setmění.

Už jsme byli sbalení, že pojedeme najít místo na přespání, protože na tomhle parkovišti nikdo nebyl a nechtěli jsme tady zůstat úplně sami, ale těsně předtím, než jsme se chystali odjet, sem přijel karavan a ubydlel se tam, tak jsme zaparkovali taky a šli spát.

Pokud chceš dostávat upozornění na nový články, tak můžeš buď přes email nebo na facebooku. Můžeš si taky přečíst další zápisky z tohoto roadtripu po USA. :)