Dechberoucí vyhlídka z Top of the Rock (#ny2k16 – den 2.)

čtvrtek, 21. ledna 2016

Plány na dnešek

Po naprosto přepáleném prvním dnu, kdy jsme nachodili milion kilometrů, jsme se rozhodli (nebo spíše byli donuceni) vzít druhý den mnohem volněji, mnohem míň chodit a víc jezdit metrem. Nakonec, máme týdenní pass a kdybychom jezdili metrem jenom na Manhattan a zpátky, tak by se nám snad ani nevyplatil (týdenní jízdenka stojí $32 a jedna jízda $1.8). :D

Ráno jsem ještě na internetu koupil vstup na Top of the Rock, nejznámější a údajně i nejlepší vyhlídku z Rockefellerova Centra na New York a vydali jsme se do města. Tentokrát jsme jeli přímo do takové té jaksi turistické části, kde jsme spoustu věcí měli pěkně blízko u sebe – Bryant Park, Times Square, Grand Central Terminal nebo Rockefellerovo centrum. Pěšky se to dokola dalo projít za půl hodiny a hlavně to bylo fakt kousek od sebe, což nohy ocenily.

Times Square a Bryant Park

První zastávkou byl ten Times Square. Cítíte to nadšení? :D Popravdě řečeno jsem tak nějak úplně zapomněl, že v New Yorku je. Jistě, je to nejslavnější náměstí v severní Americe a dost možná i na světě, ale osobně, ač mám rád i turistický destinace, tak co je moc, to je moc. A Times Square bylo fakt hodně. Spousta lidí, každých 5 kroků je potřeba odmítat nabídku lístků na Broadway a tak. To mě moc nebaví, navíc všechno je takový vláčný a bez života, jak jsou všichni v zimních bundách… na druhou stranu bych fakt nechtěl vidět ten nával někdy v sezoně.

Odsud jsme potom došli k Bryant Parku, který je docela nedaleko a který mi vyhovoval mnohem víc. Bylo krásně slunečno a skrz mrakodrapy v dálce svítilo přímo na nás. V zimě tu je postavené moderní kluziště a okolo je spousta stolků a židlí, takže to přímo vyzývalo k tomu jít si koupit něco teplýho k pití a něco na zub do domečků nedaleko, jít si sednout a vyloženě se jenom kochat, jak lidi bruslí a jak je tu, na newyorské poměry, ticho, klid a prázdno. Tohle nás bavilo poměrně dlouho, vlastně až do doby než kluziště na půl hodiny uzavřeli kvůli vyhlazení ledu.

Grand Central Terminal

Za pár minut jsme tak už byli na hlavním nádraží Grand Central, které bylo postaveno v 19. století, což je na Ameriku úctyhodná historie a úžasný kus architektury zvenku i zevnitř. Kromě spousty turistů, kteří tady okouněli jako my je to ale taky doopravdy hlavní newyorské nádraží, a tak tady byla i spousta cestujících. Jediný rozdíl byl v tom, že ti měli někam na spěch a na rozdíl od nás turistů si nic nefotili. :D Určitě by se tady dalo strávit mnohem víc času a dokonce jsem snad někde zahlídnul placené prohlídky, ve kterých Vás vezmou i do veřejně nepřístupných částí, my jsme ale na místo toho zamířili na oběd (tacos!) a potom k Central Parku.

Dnes jsme z Central Parku stihli opravdu jenom malý kousíček, navíc jsme tam přišli zrovna odněkud, odkud tam asi chodí opravdu velká spousta turistů, protože podobně jako na Times Square každý nabízel svezení na koňském povozu podél Central Parku, což se hodně rychle stalo dost otravný. Ale jakmile jsme skrz toto vešli do parku a najednou nikde nikdo nebyl. V lednu samozřejmě parky obecně nedosahují jaksi svojí atraktivity jako v létě, kdy je všechno rozkvětlý a když člověk nechodí okolo v bundě, i tak to ale bylo moc fajn. Došli jsme k dalšímu kluzišti, přes které bylo podobně jako předtím vidět na panorama mrakodrapů podél kratšího jižního okraje Central Parku a bylo to super. Podobně jako předtím naše koukání  ukončila rolba a tak jsme se pomalu vydali k Rockefellerovu centru, kde jsme na půl čtvrtou měli koupený vstup na vyhlídku Top of the Rock.

Cestou jsme ještě šli okolo hotelu Plaza. Jak by to někdo (já), kdo vyrostl na „Chtěl bych pokoj s širokou postelí a tou malou chladničkou, co se otevírá kreditní kartou.“ a „Kreditní kartu? Tu mám!“ nechat bez povšimnutí? :D

Neskutečná vyhlídka z Top of the Rock

Potom jsme došli přímo do Rockefellerova centra (což je mimochodem zespodu zvenku asi nejobyčejnější mrakodrap co může být), ale problém byl trošku v tom, že já jsem ty lístky na vyhlídku sice ráno koupil, ale nijak si je nestáhl, jenom jsem jejich pdfka uložil na Dropbox a šli jsme pryč. No a potom jsem se k nim asi 20 minut nemohl vůbec dostat (padala mi Dropbox aplikace na mobilu) a fronta na lístky dole vypadala na delší dobu. Naštěstí se to nějak rozjelo, lístky jsem stáhnul a přesně o půl čtvrté jsme vcházeli (vstup se načítá z QR kódu, klidně může být i na mobilu, klidně i s rozbitým displejem). Prošli jsme velmi decentní bezpečnostní kontrolou a za minutu už jsme jeli výtahem s průhledným stropem nahoru a za chviličku jsme byli o 60 pater výš.

A vyhlídka je to dechberoucí! Nevěděl jsem jestli dřív koukat nebo fotit, tak jsem na střídačku dělal obojí a nemohl jsem se na to vynadívat. Bylo odsud vidět všechno. Spodní Manhattan, Central Park, One World Trade Center, maličká Socha Svobody, trochu zvláštní mrakodrap co vypadá jako kousek hranolky, část Chrysler Building, no a hlavně ikonická Empire State Building.

Poměrně slušně tady nahoře foukalo, ale na druhou stranu nebylo to tak hrozný jak jsem čekal a hlavně zimním oblečením jsem byl poměrně dobře vybaven, takže jsem venku mohl být dost dlouho, což bylo něco, co spousta lidí poměrně hodně podcenila. Jediné, co mě trochu mrzelo byl fakt, že skrz mezery mezi skly nešel prostrčit můj široký objektiv (cca 8 cm v průměru), ale na druhou stranu Top of the Rock má vlastně jakoby dvě patra a z toho horního se dalo fotit do aleluja, navíc ho spousta lidí ani nenašlo!

Fotografování na Top of the Rock – pár tipů

Trošku se tady technicky odbočím, ale pokud by někdo chtěl jít fotit na Top of the Rock, tak se hodí vědět, že stativy jsou tu zakázané; na druhou stranu byl tam jeden člověk s největším gorillapodem (který je asi tak velký jako nejmenší cestovní stativy) a přihlížející ochranka s tím neměla žádný problém. Úplně super řešení ale vymyslel jeden návštěvník, který přidělal stativovou kulovou hlavu na cca 15×20 cm plech, který se dal krásně položit na horním patře vyhlídky na betonový plot. Ten jsem mu docela záviděl. Já jsem se (jako vždy), musel spokojit s foťákem položeným kde to šlo, a úhel záběru jsem mohl regulovat maximálně peněženkou položenou pod objektivem. Ale nevadí, s fotkama jsem hodně spokojený i tak, a příště přijdu líp vybavený, protože na tuto vyhlídku se stoprocentně ještě vrátím.

Bez zajímavosti není ani to, že prakticky s těma fotkama nemůžete nic moc dělat, zejména je s nimi jakkoliv komerčně nakládat (což ale po zběžném projetí různých fotobanek má očividně spousta lidí celkem na párku).

A doufám, že ne jenom jednou. Odjakživa mě strašně fascinovaly fotky na velkoměsta takhle seshora, nejlíp ve velkém rozlišení, kdy jsem se koukal na jednotlivý patra a okna mrakodrapů okolo, a přemýšlel nad tím, kdo tam asi zrovna je, co dělá, a jak se žije nebo pracuje s takovým výhledem do betonové džungle. Dokonce možná právě na fotkách je to i výraznější zážitek, protože na velké fotce jsou vidět ty detaily, které jen tak okem naživo člověk přehlédne.

Potom jsme sešli zpátky do spodního patra vyhlídky, která je částečně vevnitř, kde jsme si sedli na jednu z mnoha pohovek a chvíli koukali ven z okna, jen tak. Tímto jsme strávili asi půl hodinu, kdy už byla docela velká tma. Vyšel jsem ještě nahoru udělat pár nočních fotek, lidí tu byla docela málo, což si myslím že je velká výhoda (nejen tady) návštěvy tohoto velkoměsta v zimě a potom už jsme zase sjeli výtahem dolů. Abych to shrnul – vyhlídka naprosto dostává svému jménu Top a čas návštěvy okolo čtvrté byl úplně ideální!

Nejlepší burger ve městě

Asi půl roku zpátky mi sestra poslala článek o nějaké newyorské burgrárně (The Best Burger of the Year Has No Meat in It), kde je údajně tak dobrý vegan burger, po kterém se olizují i masožravci, tak jsme si řekli, že ho půjdeme vyzkoušet. Podnik se jmenuje Superiority Burger a je to opravdu malý bistro ve přízemí jednoho typického newyorského domu, nicméně zájem byl tak velký, že spousta lidí stála čekala i venku. Naštěstí až po tom, co my už jsme odcházeli s naší take-out objednávkou.

Protože je to teprve náš druhý den v New Yorku, pořád asi úplně nechápeme systém metra a odjíždíme 6 stanic opačným směrem od Queensu, kde přes Airbnb bydlíme, a domů se tak dostáváme až po dlouhých 40 minutách.

A ten burger? Byl dobrej. :) Nebylo to něco, kvůli čemu bych hned musel do New Yorku letět znovu, ale fakt dobrej, určitě jeden z těch lepších, co jsem kdy měl, nicméně kvůli absenci masa byl taky prostě… jinej. Bohužel součástí té supertajné receptury „masa“ byly asi i ořechy, na což mi moje velmi slabá alergická reakce prozradila, že to nebude úplně ono. :(

A to by bylo pro dnešek vše. Povedlo se splnit hlavní cíl a to nenachodit tolik, jako první den, což bylo pro moje nohy hlavní. :D Příště třeba o tom, jak jsme se nechali nachytat s výletem k soše Svobody.