Cesta do Park City, den druhý: 24hodinový přestup, změna letišť a osmiválcové Camaro

(Napsáno 30. května 2018 v Park City, Utah). Poznámka: V tomto článku je víc fotek Chevroletu Camaro, než je nutný. :D

Honem pryč z hotelu hrůzy

Tak jsem včera skončil v nejlevnějším hotelu v LA (v době bukování1). Hotel byl sice blízko letiště (kam jsem přiletěl), i od Shipita (kam jsem ráno potřeboval jet), ale tam asi všechny výhody končily, protože jak jsem vešel do pokoje, tak mě ovanula taková zatuchlost, asi jako když přijedete na chatu, kde půl roku nikdo nebyl…

No jako na přespání dobrý, s letadlama létajícíma celou noc jsem taky počítal (popravdě jsem jich ani moc neslyšel), ale hned v pokoji vedle mně byl nějakej nervák, kterej pořád řval na kohokoliv, kdo tam byl s ním. Celý večer se ozývalo „Shut the fuck up!!!“ tak nasraným tónem, že jsem si začínal být jistý, že tady se dnes stane vražda (pokud se fakt stala, tak potichu).

No každopádně jsem nakonec usnul docela brzo a spal až do pěti do rána, což považuju za úspěch v cestě za nulovým jetlagem. Tak jsem se vysprchoval v pochybné koupelně, samou nudou přinesl z auta na přebalení kufr, a v 7:40 jsem odjížděl směrem Shipito, kde jsem měl k vyzvednutí několik balíčků.

Co to vidí oko mé? Raketu SpaceX!

Shipito (služba pro přeposílání balíčků z USA do světa) je v Hawthorne, necelé dvě míle od hotelu, a kdo čte Johnův blog možná zaregistroval jeho články o tom, jak se jeho sklady pokoušelo odkoupit SpaceX. Když jsem tam přijížděl, tak jsem si na to hned vzpomněl. Celá dlouhá ulice (Jack Northrop Ave) jich byla totiž úplně plná (skladů s logem SpaceX), a na druhé straně ulice byla asi půl kilometru dlouhá trubka na testování podů do Hyperloopu (nebo aspoň na tom bylo napsaný Hyperloop Competition Testing Loop). Balíčky jsem každopádně v rychlosti vyzvedl (na rozdíl od roku 2013 jich nebylo 11, takže to bylo hned).

Po odjezdu ze Shipita jsem pokračoval stejným směrem, jako jsem přijížděl, když v tom nevěřícně koukám: na konci ulice stojí raketa SpaceX! Taková ta, co umí na stojáka přistávat! (Pardon, bohužel tady moje povědomí o raketách tak nějak končí.) Chtěl jsem i zastavit a podívat se zblízka, ale celá ta oblast mi přišla poměrně silně zabezpečená, každých 100 metrů se procházela ochranka a já jsem moc nevěděl, kde bych mohl zaparkovat. A protože zrovna začínalo zase pršet, tak jsem si ji jen vyfotil z auta a jel jsem dál.

První stupeň rakety Falcon 9 (dozvěděl jsem se z Google Map). Kdybyste se na ní chtěli taky třeba podívat, tak je na 33.919903, -118.326889.

První stupeň rakety Falcon 9 (dozvěděl jsem se z Google Map). Kdybyste se na ní chtěli taky třeba podívat, tak je na 33.919903, -118.326889.

Tenhle déšť se vůbec nelíbil Camaru, které se mi ale aspoň po včerejšku povedlo přepnout z okruhovýho do normálního módu, jenomže to jsem pořád ještě nevěděl, že na zadních gumách není vůbec žádný vzorek. A tak i při obyčejném odbočování na semaforech doleva bylo pořád nepříjemně cítit, že zadek nedrží tolik, jak by asi mohl.

Stav zadních gum jsem zjistil až později ten den (proto najednou foto ze slunečné pouště). Popravdě mít dost sebezáchovy a zkontrolovat si to ještě v půjčovně, tak bych asi hodně přemýšlel nad tím, jestli tu V8 neoželím a vezmu si obyčejný V6 Camaro nebo Mustang... No, ještě že jsem si to nezkontroloval. :D

Stav zadních gum jsem zkontroloval a zjistil až později ten den (proto najednou foto ze slunečné pouště). Popravdě, mít dost sebezáchovy a zkontrolovat si to ještě v půjčovně, tak bych asi hodně přemýšlel nad tím, jestli tu V8 fakt chci, a nevezmu si místo ní „obyčejný“ V6 Camaro nebo Mustang… No, ještě že jsem si to nezkontroloval. :D

Hurá do pouště

Navigaci jsem měl nastavenou do Riverside, CA, kde jsem se měl potkat s jedním kamarádem ještě z americké střední, který tam teď žije. Jen mi ale ráno neodepsal (později mi napsal, že zrovna ten týden přestal používat Messenger 🤦) a já neměl zrovna času nazbyt, tak jsem se vydal rovnou do Vegas. Ne ovšem přímo po I-15, což je standardní nejrychlejší trasa. Namísto toho jsem měl v plánu jet přes přírodní rezervaci Mojave. Jen tak, abych nejel celou dobu po dálnici a něco taky viděl.

Los Angeles mě ani trochu nepřivítalo slunečným počasím, na který jsem se tak těšil. :(

Los Angeles mě ani trochu nepřivítalo slunečným počasím, na který jsem se tak těšil. :(

Naštěstí se po půl hodině cesty udělalo hezky. :)

Naštěstí se po půl hodině cesty udělalo hezky. :)

Tak jsem si tak jel, a nakonec se ukázalo, že tato trasa byla úplně ideální na půldenní roadtrip s tímto autem. Kdybych jel po dálnici, tak je tam limit 75 mph a je to pořád rovně. a člověk z toho auta ani z té trasy tak nějak nic nemá. No, cesta, která vede přes Mojave má sice limit 55, ale vůůůbec nikdo tam nebyl!

A je to celkově moc pěkná cesta, zatáčky, rovinky, zatáčky a pěkná příroda. Prostě pouštní cesta přes národní rezervaci, a v úterý ráno na konci května jsem potkal za ty dvě hodiny, co trvalo to projet, asi 10 aut dohromady.

Mohl jsem tu ceduli vyfotit i bez auta? Mohl. Udělal jsem to? Ehm, ne.

Mohl jsem tu ceduli vyfotit i bez auta? Mohl. Udělal jsem to? (…) :D

Takže jsem si našel i pěknou rovinku, kde jsem mohl vyzkoušet 0-60. :)

Camaro 1SS zvládne stovku mnohem rychleji (kolem 4 s), ale nejspíš k tomu potřebuje zadní gumy, který drží na silnici. :D

Camaro 1SS zvládne stovku mnohem rychleji (kolem 4 s), ale nejspíš k tomu potřebuje zadní gumy, který drží na silnici. :D

Prostě fakt moc pěkná cesta, kupodivu i při tomto stylu jízdy, kdy jsem jel, když to řeknu slušně, jako prase, jsem nakonec měl celkovou spotřebu nějakých 23 mpg2, což mi na šestilitrový osmiválec nepřijde vůbec zlý. Na pár místech jsem zastavil udělat pár fotek. Bohužel už mi časově nevycházela zajížďka k písečným dunám. K nim vedla nezpevněná polňačka, což zrovna pro Camaro není úplně ideální cesta. Protože jsem nevěděl, jak moc se ta polňačka bude zhoršovat, tak jsem to radši nepokoušel. :D

Mojave National Preserve

Mojave National Preserve

Viva Las Vegas

Tak jsem zastavoval jen tam, kde to bylo kousek od cesty, a po pár hodinách jízdy uprostřed ničeho (no, jednu benzínku jsem naštěstí potkal, protože na jednu nádrž bych to neujel) mě to vyhodilo zpět na dálnici I-15, odkud je to do Las Vegas už jen rovně.

Napojil jsem se na ni přímo u sluneční elektrárny Ivanpah, kterou jsme viděli už v roce 2013. Jenže tehdy jsme neměli nejmenší tušení, co je vůbec účelem této futuristické stavby uprostřed ničeho (mám dojem, že tehdy do jejího otevření zbýval rok). Já jsem si o ní později dost četl a je to slunečná elektrárna, která funguje tak, že na poušti je asi 5 milionů zrcadel (ok, 170 tisíc), které všechny odráží světlo na věž, ve které voda, která se tímto zahřívá, a pak už vzniká energie klasickou cestou. V průběhu provozu nastaly taky problémy třeba s tím, že ptáky, kteří letí nad elektrárnou (nebo okolo?) to peče v letu. ¯\_(ツ)_/¯

I o pět let později je to ale pořád futuristicky vzhlížející projekt/stavba, a těch zrcadel je tam tolik, že jak je to světlo všechno koncentrovaný do jednoho bodu, tak je pouhým okem vidět vlnění světla. Hodně zajímavé.

solarni elektarna ivanpah

Stihnu In-N-Out?

A jak už jsem tak byl zase na správná cestě, tak jsem si říkal, že času mám nakonec docela dost a když jsem konečně zase v KaliforniiLas Vegas, tak si jako správný turista s Camarem bez střechy zajedu na In-N-Out Burger (pokoušel jsem se o to už ráno ještě v LA, ale fronta mě odradila)… jenomže už byly čtyři hodiny odpoledne a mně došlo, že když mi letadlo letí v 17:25, tak je asi dobrý na tom letišti být aspoň hodinu předem (tím spíš, že jsem měl kufr k odbavení).

Takže jsem nakonec usoudil, že pokoušet to už nebudu, protože jenom dostat se na Rental Car Return Center mi zabralo víc času, než jsem čekal. Navíc ve Vegas se od půjčoven na letiště musí jet shuttle busem, kde mi ten první ujel před nosem, a ten další čekal 10 minut, než se naplní, a cesta na letiště byla dalších 10 minut. Aspoň na letišti už šlo všechno docela hladce, ale na bránu jsem doběhl tak akorát mezi posledníma. Viděl jsem právě nastupovat poslední asi tři lidi, ale já umíral hlady a tak jsem běžel do prvního bufetu si ještě koupit bagetu.

Ve spěchu pak už nebyl čas fotit, tak tady je jen jedna momentka po příletu do Salt Lake City. :)

Ve spěchu pak už nebyl čas fotit, tak tady je jen jedna momentka po příletu do Salt Lake City. :)

Sice byla drahá, ale díky bohu za ni, protože ten let do Salt Lake City je strašně krátký a nabízí se na něm jen voda. Let doslova probíhá stylem 20 minut stoupání, 20 minut let v letové výšce a posledních 20 minut zase klesání. Bum a jsem v Salt Lake City! Musel jsem se v duchu smát, když jsem si vzpomněl že mě taky napadlo jet nočním autobusem skoro osm hodin! (Letadlem to ale vyšlo levněji).

Zpět v horách!

Tak jsem spokojeně najezený doletěl v podvečer do Salt Lake City. Můj první dojem?

„Tyjo, to je taková neokoukaná Amerika!“

Přecejen už jsem tu (v USA) byl několikrát a vždy na dlouho, spoustu míst už znám, a na spoustě míst už jsem byl a prostě je to jen vždy takový déjà vu pocit.

A zrovna Los Angeles a Vegas mám už naježděný tolik, že mě až překvapilo, že jsem zapomněl, že po vrácení auta je potřeba počítat ještě s 20-30minutovým zdržením kvůli shuttle busům z půjčovny na letiště. Přecejen jsme tu zahajovali a končili roadtrip 2016 a loni v září jsme tu při roadtripu půjčovali Camaro (tenkrát sice jen V6, ale zase zářivě červené. :D)

V Salt Lake City jsem ale nikdy nebyl – aspoň teda na letišti, faktem je že v Salt Lake City i Park City jsme během našeho roadtripu v roce 2013 byli a bylo to právě tehdy, kdy jsem si řekl, že přesně sem bych chtěl jet na Work & Travel. A na třetí pokus to vyšlo. Hodně mi to připomínalo loňský Denver. Takový malý velkoměsto. V pozadí jsou hory a ten skyline toho města není vůbec okoukanej. Byl tak akorát podvečer a lehce pod mrakem a měl jsem z toho moc hezkej dojem.

No a takhle. Co se týká našeho bydlení na léto, tak já se k tomu vrátím později (resp. článek k hledání bydlení v Park City už jsem zveřejnil). My jsme si bydlení našli už v únoru a koncem února jsme ho platili. Sice jsem si dával extrémní pozor, ale člověk nikdy neví, jestli se nestal obětí nějakého podvodníka. No a majitel apartmánu, ve kterém budeme bydlet, mi nabídl, že mě přijede vyzvednout jestli chci. Tak jsem řekl proč ne, už dřív ten den mi psal SMS, že bude sledovat můj let a vyzvedne mě přímo na letišti před terminálem hned jak přistanu. Tak dobrá, šel jsem rovnou na odběr kufrů, který mě tam předběhnul. Jak jsem přišel k pásu, tak kufr už tam jezdil dokolečka, tak jsem ho vzal, když v tom mi přišla SMSka, že čeká u „exit door #11“. V Salt Lake City jsou pásy přímo u exitu, tak jsem se podíval na nejbližší dveře a tam bylo rovnou „exit door 12“.

Tak odepisuju, že za půl minuty jsem tam a on tam na mě fakt čekal. Nejenže nakonec bydlení nakonec dopadlo dobře, že to nebyl podvod (jakože já jsem ani nečekal, že by to podvod být měl, ale v Park City se to holt občas studentům stává). Já jsem si dělal na našeho majitele docela důkladný background check, jestli existují, jestli existují jejich apartmány, jestli sedí adresy, jména, čísla, ale člověku to prostě nedá, když půl roku předem vyšle do světa $3000.

A ten majitel (asi mu odteď budu říkat pan domácí) byl úplně boží. Když jsme byli ještě v procesu hledání bydlení, tak jsem majitelům docela často psal, že moc nepijeme, aby neměli dojem, že jsme nějací studenti co tam jedou na léto jenom chlastat a oni tak neměli strach, že jim ty jejich apartmány zdemolujeme…

No a tak potom se stalo tohle: To jsem tak naložil kufr panu domácímu do dodávky, a po úvodním small talku první co mi řekl bylo: „Tady mám chlaďák, kdybys chtěl, jsou tam nějaký piva. A kdybys nechtěl pivo, tak je tam i nějaká vodka.“ :D Tak říkám, děkuju, pivo si dám; vodku asi vzhledem k tomu, že jsem dnes jedl Snickers, Red Bull a bagetu z letiště s dovolením vynechám. :D

Navíc, s cedulkou na letišti mě ještě nikdy nikdo nevítal. :D

Navíc, s cedulkou na letišti mě ještě nikdy nikdo nevítal. :D

No a tak mě zavezl až do Park City přímo do jejich apartmánu. Cestou mi vykládal, že pořád hodně cestují. První z jejich apartmánů v Park City vlastní už přes 35 let3, a hodně to tady v okolí znají. Ptal se mě, jestli už jsem v USA byl, tak jsem mu vykládal o všech mých pobytech a že Utah je jeden z mých nejoblíbenějších států, po tom co jsme loni hodně projezdili Grand Staircase u Escalante, a nebo že se mi strašně líbilo v Moabu.

Ptal se, jestli kempuju, tak já že jojo, ale zase spíš tak na volno v přírodě. Tak se ptal, jestli jsme v Moabu kempovali „na té polňačce za Moabem?“, a já že ne, „my jsme byli kousek jinde, to je asi 30 minut od Moabu a tam je takový plácek kde kempují hlavně horolezci, Castleton Tower se to jmenuje„“ (až mě překvapilo, že jsem po roce v hlavě to jméno vylovil). A on: „No jó vlastně! Však tam já jsem se taky něco nakempoval!“

Takže prostě Američan, co nejenže viděl půlku světa, ale zná i každej kousek doma. Ani jedno z toho nebývá úplně zvykem. Další věc, ze které jsem jen koukal bylo to, že oni nebydlí v Utahu, ale daleko na jihovýchodě USA, a tak jsem se ptal, jak je to daleko. A on: „Je to asi 3200 km. Já už jsem starší, je mi 75 let, dřív jsem to jezdil na jeden zátah za 32 hodin jenom se zastávkama na jídlo a benzín, ale teď už musím na jednu noc přespat!“ Tak jsem jen čuměl s otevřenou pusou, protože když jsme naposledy jeli do Anglie, tak to bylo asi polovina této trasy, jeli jsme to 24 hodin (pravda, z toho jsme čekali 8 hodin na trajekt) a řídili jsme u toho tři. :D To jsem naprosto nepochopil.

Konečně v Park City 😍

Tak mi ukázal bydlení a potom mě ještě 20 minut vozil po Park City, ukazoval mi kam chodí chlastat místní a kam turisti, kde se dá jíst za rozumní peníze (přece jen je Park City ski town, který je drahý i v létě). Potom mě zavezl zpět domů, dal mi zbytek piv co jsem teda nezvládl vypít cestou (tož celý sixpack bych za hodinu cesty asi nezvládl, ani kdyby se mi chtělo). :D

A tak, prostě první dojem z Utahu a Park City takhle v květnu navečer – naprosto boží.

Ze všech těch amerických špindlů, co jsem tak viděl – Keystone, Breckenridge, Vail, a tak, tak Park City se mi z nich zatím líbí nejvíc.

Docela mě to potěšilo, i z toho důvodu, že už je to naposled, co takhle jedu na Work & Travel. :)

Footnotes

  1. Věděli jste, že bukovat je spisovné české slovo od bookovat? :D
  2. 10,2 litrů na 100 km
  3. Prominentní lyžařská lokalita se z Park City stala teprve před ani ne dvaceti lety, takže to pro ně bylo jako vyhrát ve sportce

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *