Den 10. – LA Downtown, Santa Monica a Shipito

Den 10.; July 11th, 2013 (čtvrtek).
Psáno zpětně někdyněkde v USA.

Před pár dny jsem psal, že výhoda spaní v autě je, že se dá hned po vstávání vyjet, no to tak docela neplatí, pokud zaparkujete u Mekáče, kde mají WiFi. Takže jsme nakonec vyjeli až v 11 (po snídani v In-N-Out burgeru) a vlastně hned na dálnici bylo jasný, že to nestihneme všechno ani zdaleka.

Losangeleský mrakodrapy

Prvně jsme se chtěli jet podívat ještě na mrakodrapy v centru Los Angeles, abysme se tam dostali, tak jsme do navigace dali adresu toho nejvyššího (633 West Fifth Street). Kdo jste hráli San Andreas, tak je to ten barák na kterym byl vždycky úplně nahoře padák. :D

Potom, co jsme se konečně doplazili na nějakou dálnici s carpool pruhem, už jsme se tam docela rychle dostali. Zrovna jsme se se sestrou bavili, jakej to tady má depresivní nádech, když v tom ležel v car pool pruhu mrtvej pes. Prostě jako kdyby ho tam někdo vyhodil z trucku nebo nevím, nevypadal sraženej autem. A to pro dnešek s mrtvejma věcma nebyl ani ten nejhorší zážitek, asi.

Původní plán byl někde v centru zaparkovat, ale protože bylo dost hnusně, rozhodli jsme se jen párkrát objet mrakodrapy dokola, trochu si na nafotit a jet pryč. Je ale nutno dodat, že downtown neměl ani zdaleka takovej dirty-feel jako včerejší Hollywood (viz minulý článek), nebo to tak z auta aspoň vypadalo.

Santa Monica

Z downtownu jsme se vypravili do Santa Moniky a tady už to konečně začalo vypadat normálně a je hodně velká škoda že bylo hodně pod mrakem a částečně pršelo, protože místní pláž je luxusní! Pláž samotná (Santa Monica State Beach) je asi docela obyčejná (obří, rovná, všude vyvýšený lifeguardský budky, projíždějící 4×4 pickupy jako beach maintenance nebo plavčíci), ale lemuje ji krásný strip plný palem, anglických trávníků, hotelů a restaurací a především je tam obří workout park, kde kromě klasických kalistenických náčiní je tam třeba hromada sloupů pro natažení slackliny ve všech možných směrech a délkách. Jo, a skrz to všechno vedla asfaltová cyklostezka se dvouma pruhama a chodníčkama na každé straně. :D

Vyzvednutí balíků ze skladu Shipita

Ale protože bylo hnusně a parkovací hodiny nám měly pomalu vypršet, šli jsme zpět k autu s tím, že si odškrtneme další položku z našeho roadtrip listu, a sice vyzvednutí několika balíků, které jsme za poslední tři měsíce nechali naposílat do skladu Shipita, což je mimochodem firma českého emigranta Johna Vanhary, jehož blog najdete na podnikanivusa.com. Protože si doteď pamatuju, jak jsem před několika roky četl jeho článek „mám prázdnej sklad a spousta lidí po mě pořád něco chce poslat z USA, vyzkouším udělat přeposílací službu“, byl jsem zvědavý, jak to vlastně vypadá po těch letech (dnes už má těch skladů asi 10). A vypadá to tam dobře, vyzvednutí balíků proběhlo bez problému a ještě jsme si na recepci početli český Reflex.

Do auta se nám to všechno nevejde

Co byl větší problém byla velikost našeho Yarisu a počet balíků, co jsme si tam nechali naposílat, který byl… 11. Nakonec jsme se rozhodli všechno vybalit a rovnou zabalit do kufru, ve kterým to povezeme domů, nakonec toho bylo „jen“ 13 kg a kufru polopráznej, takže jsme jenom museli vyřešit co s 11 krabicema a spoustou fólii a všeho, s čímž nám pomohl dumpster u McDonaldu, u kterého později i (znova) přespáváme. Zabralo nám to ale podstatně víc času, než jsme čekali (v Shipitu zůstalo obsazený už jenom parkovací místo, zrovna to bylo místo pro zaměstnance měsíce, asi tam dře přesčasy :D), proto jsme se rozhodli už nikam necestovat.

Čtvrteční podvečer v Torrance

Každopádně Shipito má sklady v Torrance, což je rovněž součást losangelské aglomerace, ale je tu čisto, pěkná high school (zdravím Michala V.) a celkově pohodička. Už jsme se rozhodli nikam nejezdit a udělat po týdnu znovu prádlo, našli jsme luxusní laundromat, a ceny čtvrtinový oproti tomu v San Franciscu, ten byl kousek od ulice, kde byla kavárna, v které zrovna hrála živá muzika (byl čtvrtek podvečer) a tak celkově bylo klidno, a i v takových těch miniuličkách mezi barákama, co vypadají jak z Mafie, bylo docela uklizeno. No a než se nám to vypralo a usušilo, tak jsme ještě byli umýt auto, čímž se poměr počtu umytí auta a poměr počtu našich sprch z 1:1 přehoupl ve prospěch auta. Z nouze jsme proto zajeli do Walmartu koupit dry shampoo, a ve Walmartu bylo další překvapení. Ten místní byl nablejskanej jak kdyby ho zrovna otevřeli, což zrovna u Walmartu není moc zvykem, jelikož jde o obchoďák nižší kategorie a často je takovej ušmudlanej a nijakej a ještě k tomu People of Walmart jsou kapitola sama pro sebe.

Potom už jsme se rozhodli vydat na každodenní hunting místa na přespání v autě a mezi kandidáty byl dnes nonstop mekáč (ten, kde jsme jim z půlky zaplnili služební kontejner), Walmart (parkování přes noc prý nejde, as we were told) a parkoviště u nemocnice (tam by to asi šlo, kdybysme nakonec nepřespali u toho mekáče).

Nebožtík na výletu přes parkoviště

Ale ještě zpátky k těm mrtvým věcem, jak jsem zmínil na začátku článku… Prostě u tý nemocnice, kde jsme taky původně chtěli zaparkovat a přespat, si tak jedeme po všech těch parkovištích pro visitors, patients, employees a hledáme nějaký zapadlý místečko v rohu, kde by si nás třeba nikdo nevšiml… no a zrovna když jedem po tom parkovišti pro návštěvy, tak vidím člověka, jak na pojízdných nosítkách tlačí přes to parkoviště člověka. Ale… „Ty vole co? Vždyť ten člověk je zakrytej černou plachtou! To je jako mrtvej?“ Tak vyhodíme auto do neutrálu, pomaličku samovolně zastavujeme, a nechápavě ho pozorujeme, jak si ho prostě tlačí tyvole přes celý parkoviště až k… dodávce s nápisem… Los Angeles County Coroner; zaparkovaný na druhý straně areálu. Velmi pietní, ehm.

No dobře no, tak jsme ale stejně nakonec jeli přespat k McDonaldovi. A večer se, po celodenním hnusu, konečně rozjasnilo, a i předpověď na další dny vypadá už slunečně, takže tady zůstáváme extra den.

Fotky:

Pokud chceš dostávat upozornění na nový články, tak můžeš buď přes email nebo na facebooku. Můžeš si taky přečíst další zápisky z tohoto roadtripu po USA. :)

Mohlo by se vám také líbit...

Napsat komentář

Emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *