RSS
 

Články označené tageem příprava

Trénink angličtiny před odjezdem

01 Úno

K jednomu z minulých článků jsem dostal pěkný komentář, který tu s dovolením zveřejním celý, protože je ve slovenštině a tu už jsem dlouho neviděl a neslyšel, a ta se pěkně čte. Vlastně tu byl jeden okamžik, který se doteď zřetelně vybavuju. Představte si tohle: jste tu už nějakej ten měsíc, nic jinýho než angličtinu jste živě neslyšeli a najednou se v obchodě se suvenýrama v Las Vegas ozve: „Pozri sa na toto, stojí len 7 dolárov.“ Nevím proč, ale tak nějak mě to dojalo.

No ale zpět k tomu komentáři, už jsem na něj chtěl odpovědět jen krátce, ale rozhodl jsem se to spojit s ještě jedním podobným skoro-hotovým článkem (ve kterém jsem chtěl zkritizovat výuku angličtiny na českých školách).

Neviem či si to nespomenul niekedy v minulých článkoch, ale zaujímalo by ma, či si sa nejako pripravoval čo sa týka angličtiny a na čo by si sa odporučil zamerať?

Osobně jsem se nijak cílevědomě nepřipravoval, jenom jsem pokračoval v tom, o už jsem dělal roky předtím – sledoval filmy a seriály v angličtině. Když píšu roky předtím, neznamená to, že teď už je pozdě začít, a věřím že hodinka dvě před spaním každý den rozhodně udělají svoje. Krásně si zvyknete na americkou angličtinu a po příjezdu budete rozumět úplně v pohodě (i když třeba nebudete vědět co to znamená). Samozřejmě musíte sledovat americkou produkci, já se třeba přiznám, že když jsem byl na Harry Potterovi, nerozuměl jsem skoro nic. Další věc kterou jsem zkoušel, byl ESLPodcast, ale to jsem nikdy nevydržel dýl než dvě epizody. Proto pokud podcasty, tak o něčem, co Vás zajímá. Taky jsem v angličtině přečetl asi dvě nebo tři knížky, a ačkoliv jsem jim celkem dobře rozumněl, nevím, jestli to na mu angličtinu mělo nějaký vliv… pokud ano, tak nepozorovatelný (ve smyslu že nedokážu říct, co se zlepšilo; ne že efekt byl malý).

A pokud chcete vědět na co se při přípravě zaměřit, řeknu to velice jednoduše: mluvení, výslovnost, a možná si můžete zběžně projít seznam prvních pár tisíc nejpoužívanějších anglických slov (nadpoloviční procento už budete stejně nejspíš znát). Co můžete s celkem klidným svědomím přeskočit je gramatika, na kterou v mluveném projevu skutečně nikdo nedbá a při psaném projevu Vám snad bude odpuštěna. A přemýšlení o gramatice bude to, co Vás při mluvení v angličtině bude nejvíc brzdit. Takže pokud na angličtinou přípravu chcete vynaložit nějaké procento času, námahy, 80% vložte do mluvení a výslonosti, a zbytek do gramatiky (spousta gramatických věcí přijde s tím trénováním mluvení, a to zcela nenápadně).

Mluvení se trénuje lehce… prostě si můžete představit, že někomu popisujete váš pokoj nebo koníček a prostě budete nahlas mluvit. Vyšší level je potom komunikace s rodilým mluvčím například přes nějaký languageexchange projekt.

Výslovnost je taky celkem jednoduchá a podle mě dobře funguje princip popsaný v článku Jak na to: SPEAKING na Helpforenglish.cz. A pokud narazíte na nějaké slovo, o kterém netušíte, jak se s ním poprat, doporučuji stránku forvo.com, případně stejnojmennou aplikaci pro iPhone/iPod Touch.

Na závěr jen dodám, že tyto rady nejsou všeobecné, záleží jak na tom jste s angličtinou teď, a kde jsou Vaše mezery.

Já tohle vědět před rokem, strašně by mi to pomohlo. A to z toho důvodu, že praktickej život je o něčem jiným, než co se učíme ve škole. Není to o tom, že za několik drobných chyb v testu mám čtyřku a průser (na gymplu jsem měl z angličtiny trojku). Je to o tom, že chci americkýmu kamarádovi říct, že moje nejoblíbenější kratochvíle je jízda na kole z kopce. A že se neunavím šlapáním nahoru, protože nahoru mě vyveze lyžařská lanovka, která má v létě přicvaklý držáky na kola. Haha :)

 
Komentáře (2)

Úterý, Únor 1st, 2011 05:52 am GMT +2 v kategorii Ostatní

 

Týden před odletem

30 Čvc

Sobota

Ani nevím, co jsem dělal, určitě nic užitečnýho

Neděle

Práce.

Pondělí

Otevřel jsem si oba kufry (větší jako zavazadlo na check-in a menší příruční). Do toho většího jsem dal fotobatoh, stativ a složenou odraznou desku a dospěl k názoru, že už se tam toho moc nevejde. Taky jsem začal uklízet pokoj tak poctivě, jako nikdy předtím – tzn. i skříně a tak. Vyhazoval jsem jak o život, popelnice je plná. Uklizeno ještě nemám, ale spěje to ke zdárnému konci.

Všechno co jsem při úklidu našel a zdálo se mi, že by se mi to mohlo v USA hodit, jsem hodil do kufru s tím, že to pak přeberu.

Úterý

Jak jsem si včera říkal, že jsem to konečně začal brát vážně… no tak dneska už jsem dodělával poslední práci u taťky na firmě, potom jsem si zašel do kina na Inception (nejlepší film za poslední roky, který jsem viděl) a tak. Potom začal den blbec. Po kině jsme si chtěli jít zastřílet. Voláme na střelnici pro rezervaci dráhy, nikdo to nebere. Tak jedeme naslepo a dozvídáme se, že rekonstruují až do půlky srpna, takže nic. Škoda, celkem jsem se na to těšil. Ale aspoň bude čas se trochu projet na kole. Hned po návratu z Brna jsme teda vyrazili, a já po kilometru píchnul zadní kolo. To je celkem normální, měním duši za novou a ještě si říkám, jaké mám štěstí, že jsem píchnul jen 200 m od benzínky. Na jejich rozbitém kompresoru kolo dofoukám na průměrný tlak a zdá se, že můžeme jet. Po sto ujetých metrech mi ale duše vyletěla z pláště a potom vybuchla, takže vyjížďka dneska taky padá, a já jdu kilometr zpátky pěšky. Doma sednu k počítači a notifikační email mi oznamuje, že v domácím serveru právě umřel jeden z disků. :( Pro jistotu už jsem se rozhodl na nic nesahat a šel jsem spát. :D

Středa

Ráno jsem nevěděl roupama coby, tak jsem úplně všechny možný dokumenty (letenka, vízum, pas, občanka, placement profile, kontakty, vizitky, letový itinerář a tak) nacpal do podavače na tiskárně a udělal od všeho tři kopie. Dvě složky těchto kopií si beru s sebou (do každého zavazadla jednu) a jednu nechávám doma. To byla celá středeční práce. Večer jsem zase chtěl jít na kolo a 5 km po výjezdu se mi zamotala zadní přehazka do kola, a nějak haluzně se tam otočila. Dvakrát jsem do toho kopnul, a jelikož se to neopravilo, tak mi nezbylo než se otočit a jít domů. Po kilometru jsem to ale šikovně opravil (jak, to by bylo na dlouho) a konečně najel 1100. kilometr tento rok. Sice jsem do odjezdu do USA chtěl stihnout o ještě 400 víc, ale co už.

Čtvrtek

Dneska jsem si celkem máknul :-D. Ráno jsem mamce přichystal oblečení, které chci s sebou na vyprání, a potom jsem odjel do Brna. Jako prvním jsem byl koupit českou vlajku, kterou jsem sehnal v moc milé firmě, která sídlí na ulici Chaloupková 1, Brno. Potom jsem si šel vyzvednout druhou platební kartu (záložní) a při té příležitosti jsme s taťkou směnili koruny za $500. Dolary jsem viděl poprvé v životě, i když na internetu (eBay, výdělky a tak) jsem jich protočil stovky až tisíce. -) Potom jsem si zašel nechat trochu zkrátit vlasy, protože už to zase rostlo přes únosnou mez. :-D A potom jsem trochu nakupoval, dárky pro rodinu, ručník a nějaký prádlo na první týden.

Večer jsem začal balit, ale jakože už doopravdy. Z věcí, které jsem si původně chtěl vzít, jsem musel vyřadit jen batoh a crocsy, takže žádná velká ztráta. Naopak se mi podařilo sbalit moji ergonomickou klávesnici, 80 cm odraznou desku a dalších pár blbostí. Vešel jsem se do váhových i rozměrových limitů, tak snad bude všechno v pohodě.

Pátek

Ráno jsem se odbavil na let přes internet, a pak jsem šel ještě chvíli spát (více v samostatném článku). Potom jsem asi až do dvanácti nic nedělal. Dal jsem nabíjet foťáky (zrcadlovka a malý kompakt), mobily a iPod. Dál nic moc zajímavého, prostě takovej den kdy se mi nechce nic dělat. Už tohle asi zveřejním a pokračování bude v článku o odletu, který se pokusím stihnout ještě dneska. :)

Sobota (psáno do budoucna)

Odjezd o půlnoci směrem Praha, kontrola přítomnosti pasu, víza, letenky a klapek na oči v mém dosahu, a odlet v 7:00 z PRG do AMS a odsud SFO. :)

 
bez komentářů

Pátek, Červenec 30th, 2010 11:32 am GMT +2 v kategorii Před odletem, Výměnný pobyt 2010/2011

 

Čeho chcete v USA dosáhnout?

07 Čvc

Malá motivační vsuvka nejen pro exchange studenty.

Poněkud ohraná otázka ve všech přihláškách, na kterou každý odpoví, že „se chce naučit anglicky“. Jak už ale zmínil jeden konzul na ambasádě (viz minulý článku o vízu), většina z nás anglicky umí už celkem obstojně. Proto by nebylo od věci se nad tím zamyslet trochu vážněji.

Jeden rok v USA je hodně dlouhá doba. Dá se během ní zvládnout velmi hodně nebo velmi málo (viz článek Síla okamžiků od Vojty Klimenty). Jak si rok prožijete, závisí jenom na Vás – nezávisle na tom, jakou budete mít rodinu, nezávisle na tom kde budete. Blbost? Pokud jste přesvědčeni, že na umístění a rodině záleží strašně moc, tak budiž – článek už nemusíte číst dál. Pro ty ostatní – vezměte si čistou A4 nebo otevřete texťák, a sepište si všechno, čeho chcete během roku v USA dosáhnout. Cokoli vás napadne, obohatí nebo jinak povznese, tam napište. Piště úplně všechno.

Chci si vyběhnout schody jako Rocky.“ – trochu blbý, když jsem v Kalifornii, ale pokud to někdo budete mít blíž… :-D

Máte? Papír si vytiskněte, podepište a dejte si ho už teď do kufru a pak do něj v USA občas nakoukněte. Co je psáno, to je… Tímto končím s dnešní krátkou filozofickou vsuvkou.

Inspirováno nejen článkem Naplánujte si rok 2010 s Dreamlife.cz!.

 
bez komentářů

Středa, Červenec 7th, 2010 08:19 pm GMT +2 v kategorii Před odletem, Výměnný pobyt 2010/2011

 

Jak jsem si šel pro vízum

30 Čer

Když jsem poprvé začal vyplňovat formulář DS-160, měl jsem pocit, že o tom, jak ho vyplnit by se dala napsat celá kniha. Ale teď už konečně můžu říct, že pro exchange studenty je získání víza formalita. Cestuje se na víza J-1, to je vízum pro studenty, kteří chtějí v USA studovat nebo pracovat (práce typu au-pair, plavčíci apod.) po omezenou dobu.

Pro vyřízení víza je potřeba

  • cestovní pas (který musí být platný ještě půl roku po návratu, takže s mým rok starým biometrickým pasem na 10 nebyl problém)
  • formulář DS-160 (vyplňuje se online a přinese se jen potvrzení) a DS-2019 (v tomto případě dodala Student Agency)
  • doklad o uhrazení poplatku SEVIS (taky dodala agentura) a o zaplacení kurýra
  • fotografie formátu 5×5 cm (pokud se Vám ji podaří nahrát při online vyplňování DS-160 formuláře, tak ji nebudete potřebovat)
  • potvrzení o studiu
  • souhlas druhého rodiče (pokud vám ještě nebylo 18)
  • $140 jako poplatek za vyřízení (u některých typů víz se platilo až $390 :-)).

Nejvíc času zabralo určitě vyplňování onoho formuláře DS-160, kde se ptají na každou ptákovinu. Kdo jste, kdo jsou vaši rodiče, kdo platí vaši cestu, jestli jste terorista, jestli máte speciální chemický výcvik, kde budete bydlet, kontakty na osoby, které vám to potvrdí a tak. Nejdřív jsem nevěděl, co do půlky formuláře napsat (různý čísla z pasu), pak jsem ale zjistil, že půlka věcí se ani vyplňovat nemusí (jen se zaškrtne does not apply), a měl jsem to vyplněné za 15 minut. Do formuláře šlo taky přímo nahrát moji fotku, takže potom už nechtěli 5×5 cm fotku fyzicky na ambasádě.

Výhled z hostelu na Prahu

Když jsem měl vyplněný tento formulář, zažádal jsem si o termín na ambasádě – k mému překvapení byly volné termíny hned další den, ale to jsem nestíhal, takže jsem si zvolil termín 28. 6. v 8:30 ráno. Později jsem zjistil, že na času nezáleží, ochranka si mě jenom odškrtnula a pustila mě dovnitř.

Protože jsme já ani taťka nechtěli vstávat ve čtyři ráno a ještě k tomu riskovat nějakou zácpu na dálnici, vyjeli jsme do Prahy už v neděli večer. Na D1 byla sice zácpa i tak, ale aspoň jsem se prošel po večerní Praze, při té příležitosti jsem okouknul obchody se suvenýrama na potencionální dárky pro rodinu, a okolo jedné hodiny ráno jsme se vrátili zpět na hotel. Z toho jak je v Praze rušno i v noci nebylo poznat, kolik je vlastně hodin. :-D

Ráno jsme vyrazili směrem k ambasádě, která byla od našeho hotelu jen pár minut. Ambasáda šla poznat už z dálky podle dlouhé fronty lidí, kteří v ruce většinou třímali stejnou složku s pasem a vytisknutou stránkou, jakou jsem si nesl i já. Po nějaké době na nás přišla řada, jeden z členů ochranky se omluvil, že „dneska je vás tady nějak moc“, přetřel tašku hadříkem na detekci trhavin (nebo co) a pustil nás dovnitř. Tam nás hned obrali o veškerou elektroniku a zavazadla, a výměnou za ně jsme dostali visačku s číslem. Pak už jsme se mohli vydat do sekce pro nepřistěhovalecká víza, kde se tvořila stejná fronta jako venku. Její stání jsem si krátil krátit prohlížením různých letáků a fotek, které ostatní turisté zaslali na ConsPrague@state.gov. Za zmínku taky stojí fotky indiánů, z nichž se jeden velmi podobal Karlu Gottovi. :-D Taky mě zaujalo několik letáčků, např. o novém designu amerických bankovek nebo o bezvízovém cestování přes ESTA, ke kterému stačí jenom biometrický pas (což ale mohou využít jen turisté).

Číst celý článek »

 
bez komentářů

Středa, Červen 30th, 2010 05:56 pm GMT +2 v kategorii Před odletem, Výměnný pobyt 2010/2011

 

Dva měsíce do odletu…

23 Kvě

Čas tady pomalu rychle utíká a do odjezdu mi zbývají jen dva měsíce a pár dní. A přitom toho musím ještě plno vyřídit. Nemám vízum, nemám letenky, nemám cestovní kufr, nemám prodloužený bankovní účet, nemám doočkovaný to, co mám mít naočkovaný a tak dál. V červnu jedu na týden do Anglie se školou zrovna v době, kdy má být předodletová schůzka ve Student Agency, což mě docela mrzí, protože jsem myslel, že se potkám aspoň s některými dalšími studenty. No nic, asi to bude chtít ponávratovou směnárnu zážitků a fotek v červenci 2011. :-)

Na blogu jsem už delší dobu nic nenapsal, ani nebylo pořádně o čem. Komunikace s rodinou probíhá občas přes Facebook, takže nejdelší konverzace byla ten večer, kdy mi host-family zavolala, že si mě vybrali. Od té doby s rodinou občas prohodím jen pár slov, když někoho z nich potkám na Facebooku, což je kvůli časovému posunu málokdy a když už, tak buď já, nebo oni, spěchají do práce a do školy. Taky si píšu s mojí host-foreign-sister (aka další výměnná studentka u stejné rodiny) a musím smutně konstatovat, že německá AYUSA se o svoje studenty stará lépe než česká, potažmo SA – mají například orientaci v New Yorku, dvoudenní školení v Německu a tak. Na druhou stranu jsem se radši neptal, kolik za ten pobyt dali oni. :) Taky jsem v kontaktu s dalšími exchange studenty. Někteří ještě nemají rodinu, což jim nezávidím a držím jim palce, ať si je brzy někdo vybere.

Taky jsem myslel, že touhle dobou budu nějak intenzivněji trénovat angličtinu, ale čím víc se blíží datum odletu, tím větší mám pocit, že toho neumím tolik, kolik jsem si myslel. Předtím než jsem tušil, že na nějaký takovýto pobyt pojedu, jsem si říkal, že anglicky umím relativně slušně. Teď mi přijde, že umím velký kulový. :-)

No a dál začalo krachovat Řecko. Potažmo s tím se měnový pár CZK/USD nezadržitelně pohybuje směrem nahoru, a nedávno atakoval hranici 21 Kč za dolar, což je relativně hodně. V prosinci, kdy jsme pobyt platili, byl někde kolem 17-18 Kč. Snad do odletu spadne aspoň pod 20 Kč/USD. Číst celý článek »

 
Komentáře (13)

Neděle, Květen 23rd, 2010 12:17 pm GMT +2 v kategorii Před odletem, Výměnný pobyt 2010/2011