V Praze se 19. června konala předodletová schůzka pro budoucí exchange studenty. Zřejmě mi není přáno se těchto schůzek zúčastnit, protože když se první konala v Brně (no to bylo spíš jen takové klábosení s minulým exchange studentem), tak mi ujel autobus, a při této druhé v Praze jsem seděl v autobusu z Anglie, se kterým jsem nestihli naplánovaný vjezd do eurotunelu, a pak řidičům po dotankování zase nešel nastartovat motor, takže jsme nabrali slušné zpoždění, tím pádem šance dostat se do Prahy před jedenáctou hodinou, kdy schůzka začínala, se zmenšila na nulu (a Prahou jsme projížděli až ve čtyři, takže bych asi nestihl tak jako tak).
Pobyt „nanečisto“
Když už jsem zmínil tu Anglii, myslím, že má smysl se o tom zmínit i tady. Nanečisto se tu dá vyzkoušet pár věcí. Tou první a nejdůležitější je asi zjištění, jak jste na tom s angličtinou. No nic moc teda. Budu doufat, že je to tím jejich waleským akcentem, kde se navíc pokoušejí o národní obrození welšštiny… Každopádně když spolu mluvili host-rodiče, tak jsme chvíli přemýšleli (byli jsme v rodinách po třech), jestli to vůbec byla angličtina (nakonec ano, ale welštinu ovládali taky). V Londýně to bylo o dost lepší, ale ten anglický akcent je opravdu takový nepříjemný pro ty, kteří (já) odrostli na amerických seriálech a filmech.
Další věc placení platební kartou. Jednak jsem zjistil, že v některých obchodech po mě nechtěli PIN, což jsem myslel, že už s čipovou kartou nejde. No tak teď už aspoň vím, že hned jak zjistím, že nemám kartu, tak mám okamžitě hledat ten lísteček, na kterém je nepsáno „Noste vždy u sebe, ale odděleně od karty“… S tím souvisí taky kontrola výdajů. S kartou se platí dost lehce, a i když jsem se celý týden hlídal v nákupech, zjistil jsem, že jsem mezitím za jídlo utratil přes 50 liber. :-) Proto si chci do USA udělat nějakou tabulku v Excelu, ve které si budu zapisovat, kolik, jak (kartou, hotově) a za co jsem utratil peněz (asi s přesností na dolar), protože vžít se do jiné měny asi chvíli trvá, jako zápisník cen musím sehnat nějakou free aplikaci na iPhone. Až tu tabulku odladím do použitelné podoby, můžu ji zde nabídnout ke stažení. Půjde skutečně jen o přehled „kolik-kdy-za co“ v kategoriích nutné výdaje (jídlo aj.), nenutné výdaje (kino aj.) a osobní výdaje (notebook aj.). Jsou na to i speciální programy, které podobnou evidenci výdajů umožňují, ale jsou jich mraky a nechce se mi je zkoušet.
Jako další aplikaci do iPhonu si musím konečně stáhnout Evernote, což je takový zápisník synchronizovaný s webem a programem na PC, a do něj si psát nápady na články, protože i jen za ten týden v Anglii mě napadlo asi tak 15 různých článků (no holt když z východní Evropy vyjedete do západní, tak je hodně o čem psát :-D), z nichž si teď vzpomínám možná na dva nebo tři (nic jsem si nikam nepsal). :-D
A poslední lekce, kterou jsem na pobytu dostal, a kterou tady musím zdůraznit: Nikdy, ale opravdu nikdy nefoťte na nevyzkoušenou paměťovku do foťáku! Do Anglie jsem si koupil 16 GB kartu, abych nemusel u rodiny škemrat o počítač a složitě tam kopírovat fotky každý den z mé starší 4 GB karty. Takže to jsem udělal, kartu strčil do foťáku a odjel jsem. První zastávka byla v Paříži, nafotil jsem tam okolo 300 fotek. Potom chvíli nefotil, a když jsem foťák po chvíli zapnul, fotek bylo na kartě jenom 250. Nedošlo mi, že je něco špatně a fotil jsem dál. Po nafocení dalších asi padesáti fotek se mi na displeji objevil memory card error. Foťák jsem vypnul a zapnul a zase tam bylo jenom 250 fotek (teď už tedy celkem 350 „neviditelných“). Kartu jsem tedy vyměnil za menší, a na tu velkou jsem do konce pobytu nešáhl. Počítal jsem s tím, že těch prvních 50 fotek bude ztracených na dobro a těch dalších 50 s trochou štěstí půjde obnovit. Docela dost mě to mrzelo, protože těch prvních 50 fotek bylo zrovna z třetího patra Eiffelovy věže, tak jsem aspoň narychlo dofotil výhled z druhého parta přes upatlané sklo. Naštěstí se mi s pomocí programu CardRecovery podařilo obnovit všechny fotky – asi nejlépe utracených $40 v poslední době. Poučení: jak říká Ondřej Prosický, raději fotit na menší ověřené karty (8 GB) a zálohovat, zálohovat a zálohovat. A pokud už se vám stane něco podobného, rozhodně už na kartu nic nefoťte.
Předodletová schůzka
Tak, na té jsem nebyl. :-D
Ale v podstatě se tam neřešilo nic životně důležitého (co říkal taťka), jenom se tam rozdali papíry k vízu a dvě hodiny se povídalo o všem možném. Většina věcí co se tam řešila, už máme stejně vymyšlenou (placení, telefon, notebook atp.) nebo se mě zase netýkala (převoz léků), takže to snad všechno zvládnu i bez toho.
