?>

Mountain biking v Park City, vol. I

11. června 2018, Park City, UT.

Práce je dost, ale…

Tak nám v práci řekli, že do práce můžeme chodit, jak chceme. Korporát totiž pro nedostatek lidí schválil neomezené přesčasy pro všechny. Klidně třeba každý den. Tak jsem se toho musel hned chytit.

Můj základní pracovní režim jsou čtyři pracovní dny (po 12 hodinách) a tři dny volna. Ale protože jsem tu na první dva týdny sám a nemám moc co na práci, byl jsem hecnutý odpracovat na první výplatě všech 12 dní možných.1 Nemusel jsem ani moc nabírat další směny, protože po úvodním 3denním zacvičení jsem se vecpal ještě na zacvičení na velkou zipline (ZipRider), které trvalo další tři dny, což jsem si odchodil během svého prvního volna.

Práce je jinak úplně skvělá a čas mi tak rychle utíkal. Zacvičení na zipline trvalo tři dny a bylo kratší (4-6 hodin denně), ale zbytky dnů jsem pracoval normálně na ostatních aktivitách v resortu. Jenomže jsem docela rychle zjistil, že při těch 12hodinových směnách 7 dní po sobě už nezbývá (doslova) čas na nic jiného, jako třeba na nákupy jídla, nebo prostě jenom na to si vyprat… Po sedmi dnech dvanáctek v kuse mě tak moje motivace na rekordní paycheck přešla, a tak jsem si další extra směnu už nebral.

Není volno jako volno

Pochopitelně jsem neměl v úmyslu celý den sedět doma, a tak nastala ideální příležitost prozkoumat místní situaci ohledně horských kol a „naší“ půjčovny, kde v létě půjčují kola, a v zimě lyže.

Je to mimochodem věc, ke který jsem se odhodlával celý loňský léto v Keystone – že si půjčím kolo a půjdu jezdit na traily, ale nikdy jsem se k tomu nedostal. Zejména kvůli tomu, že v Coloradu ta zaměstnanecká sleva nebyla zas tak velká (20 %), a zároveň tamní půjčovna kol byla mnohem dražší než třeba tady v Park City. Ostatně jako úplně všechno. V Coloradu stálo downhill kolo přes $120 na den, a navíc jsem tam nepracoval moc hodin a podle toho vypadaly i výplaty. Tady jsem hned na začátku odpracoval osm dní v kuse a už jsem „měl vyděláno“, takže jsem byl odhodlaný jít na kolo, ať to stojí, co to stojí. A ono to paradoxně moc nestálo! Sjezdový kolo u nás stojí v základních cenách $100/8h a trailový/enduro $80/8h, takže na půlku dne (cena za 4 hodiny je cca 60% celodenní ceny) se zaměstnaneckou slevou (i kdyby jen 20 %) by bylo za pár kaček.

IMG_9589

Tak jsem vstal jako každý den, v osm třicet, nasnídal jsem se a byl jsem ready vyrazit. V 9:30 jsem byl před půjčovnou a… No, to mi pak došlo, že oni – stejně jako naše horské aktivity – otvírají pro veřejnost až v 10… :D

Tak jsem šel na procházku okolo, za půl hodiny jsem se vrátil akorát na otevíračku, pokecal jsem si s mechanikem, který mi hned na začátek řekl velmi příjemnou zprávu, že zaměstnanecká sleva je 50 % (!!!), navíc mi prozradil, že si to kolo můžu půjčit levněji na půl dne a nikdo nebude extra zkoumat jestli ho vrátím za přesně 4 hodiny, nebo o něco později. Takže dohromady za půl dne by mě to vyšlo na $39.

Tak to jsem mu řekl, ať vůbec na nic nečeká a pustí se do seřizování. :D

Povyplňoval jsem pár formulářů (liability waivers), že za veškeré zranění, co si způsobím, si můžu sám, i kdyby se to kolo pode mnou rozpadlo. Zatímco mi seřizoval kolo jsem si domů skočil pro foťák. Mám s sebou i GoPro, ale popravdě čím jsem starší, tím jsem línější s tím šaškovat, hlavně když dneska vidím jak všichni vozí gimbaly, který dělají super smooth obraz, a já mám jenom roztřepanou GoPro čelenku na helmu… :D

IMG_9603

Za 10 minut jsem byl zpět, vzal jsem kolo a šel jsem na vlek. Skipas (který zahrnuje i bike haul, který se jinak platí samostatně) je součástí mých zaměstnaneckých benefitů (a to v kterémkoliv resortu, který spadá pod Vail), takže cenu lanovek nemusím vůbec řešit a můžu jezdit celý den jak se mi zachce. Tohle je popravdě třeba pro mně brutální benefit – jenomže oni to v těch svých náborových papírech ani nikde nezmiňovali, po příjezdu do Utahu na HR mi to skoro taky neřekli, a sám bych to taky nevěděl, kdybych pro ně loni nepracoval v Keystone (kde nám to teda zase opakovali pořád dokola)…

No to jsem trochu odbočil. Každopádně kolo jsem měl, skipas taky, tak jsem šel na tu jejich lanovku, a mají tady strašně vtipnou věc… nebo, no, vtipnou. Spíš docela na naprd. Ta místní lanovka je sama o sobě dost pomalá. Zejména když přijedeš z Evropy zvyklej na expresní lanovky Doppelmayr-Garaventa, který prostě jedou (a ještě u toho člověku vyhřívají zadek); a který, aby to člověku nezlomilo nohy při nabírání, mají ten jezdící pás, který snížuje relativní rozdíl rychlostí člověka a sedačky. V Evropě ty sedačky prostě jezdí tak rychle, že i když jsou odpojený z lana (a ve stanici tak jedou pomaleji), pořád jedou tak rychle, že je to potřeba.

Tak tohle všechno tady podle mě za nějakých 20-30 let taky možná zažijí. :D

IMG_9641

Ta lanovka je prostě historická, a je pomalá i v zimě. V létě je potom ještě zpomalená na 50 % (polovinu!!!) běžné rychlosti! Protože oni to v létě neprodávají jako lanovku, ale jako scénickou jízdu! Ty vole!!! Takže lidi přijedou, dají raketu za lístek, sednou na lanovku, ta je půl hodiny veze nahoru (přísahám, že v Evropě by podobná Doppelmayr sedačka jela tuhle vzdálenost maximálně 5 minut), oni koukaj nahoru, jo, pohodička, vole. No, tak jsem padnul nudou už při první jízdě nahoru. Je teda pravda, že v práci tou stejnou lanovkou jezdím taky, takže jakmile člověk dostane na starost stanoviště, na které se musí jet lanovkou (velká zipline, nebo bobová dráha), tak má vlastně placenou 15minutovou pauzičku s výhledem. :D

No po asi půl dni jsem byl konečně nahoře, nasadil jsem helmu (která byla v ceně kola)… Jinak agenturní pojištění je jen do $100k zdravotních výdajů (což v Americe není moc), a beztak nekryje extrémní sporty jako downhill kolo (nad tím jsem se zamyslel až později…), a… takže kde jsem to byl? Jo, nasadil jsem integrálku a pustil jsem se z kopce!

Moc jsem teda předem neprozkoumával, co je tady za traily2 a kam vůbec vedou, na druhou stranu už jsem tady několikrát šel pěšky, a věděl jsem, že se nedá moc dostat někam, odkud by se nedalo vrátit do Park City, tak jsem usoudil, že na mapy kašlu a prostě jsem jel dolů cestou, která se mi líbila. :D

IMG_9650

Kolo bylo mimochodem 27,5″ 2018 Scott Voltage FR 720, sjezdový kolo, který podle konfigurace stojí od 3 do 5 tisíc dolarů, a je to kolo, který je tak přesně na pomezí mezi ještě enduro kolem, a už čistokrevným sjezďákem. Na můj vkus to teda už byl sjezďák i tak. To kolo bylo dost těžký, hodně stabilní, a ne až zas tak obratný.

V půjčovně ke kolu nedávají žádné nářadí (ona by průměrnému turistovi tady byla dost k ničemu, protože by asi nevěděl co s ní, ale třeba v Moabu nám nářadí na trail dali), takže aby zamezili tomu, že někdo cvakne duši (což by tady nebyl nejmenší problém, ostrých šutrů je všude dost), kterou by si potom neměl jak vyměnit, tak pláště byly dost přefoukaný, stejně jako vzduchová vidlice. Kolo potom brutálně odskakovalo, což byla koledovačka o to, že v první zatáčce mi odstřelí zadní kolo a já po předním poletím ven, což viz 1) šutry a viz 2) pojištění by nebylo moc nice, tak jsem si duše trochu upustil. Moc jsem v průběhu upouštění nekontroloval tlak a upustil jsem to trošku víc, než jsem původně chtěl – nakonec to ale vydrželo, a díky tomu, že kola byla měkčí než bych si jinak normálně troufl je upustit, tak už se na tom pak jezdilo docela hezky.

IMG_9651

První trail, co jsem sjel, byl unknown, kdy jsem tak podivně jel do strany a najednou jsem vyjel na okraji Park City – na silnici, kde jsem se předminulou neděli pěšky škrábal do kopce. Tohle nebylo úplně ono, protože na částech trailu bylo i stoupání, kdy jsem dospěl k názoru, že tohle kolo ani omylem nemůže nikdo považovat ani za částečně trailový, protože na tom se prostě do kopce jet nedalo. Mělo to totiž jen 1×10 rychlostí s maličkou kazetou vzadu, a ušlapat to do kopce byl úplně extrém i na nejlehčí převod.

Co ale musím vypíchnout, že ačkoliv sám jsem se vozil lanovkou nahoru a potom samospádem dolů, tak v Park City (a v okolí) je spousta lidí, kteří vždycky ráno před devátou přijedou, vytáhnou kolo z korby (nebo z Priusu), vyšlapou ten kopec, sjedou si to a pak jedou normálně na devátou do práce. Tempo výšlapu některých, když je pak pozoruju v práci třeba z lanovky, je úlet. Velkej respekt. Ačkoliv aklimatizace tady je mnohem jednodušší než třeba v Coloradu, kde jsem první týden sotva došel na záchod jak jsem z té nadmořské výšky funěl, pořád se tady celkem rychle zadýchám (Park City cca 2100 m.n.m., nahoře těsně pod 3000 m.n.m.). Takže jenom to, že to někdo vyšlape, je mimo moje chápání.

IMG_9652

Já jsem teda musel taky občas stoupat, sice nedošlo na to, že bych musel někde tlačit, ale docela mi stačily i jen ty krátký stoupavý úseky. Pak jsem to přes Park City a Main Street projel zpět k lanovce (kola bere teď před sezónou jenom lanovka Payday).

Při druhém sjezdu jsem se snažil tak nějak zůstat podél lanovky, abych vyjel přímo u té spodní stanice, což vím, že se dá, protože tam lidi vyjíždí pořád, jenom jsem nevěděl, jak se tam přesně dostat.

A tak jsem objevil trail, který se jmenoval Loose Mose, na kterém jsem projezdil zbytek dne. Nevím, k čemu bych to úplně přirovnal. Vypadá to jako postupně vyšlapané a vyježděné cestičky v jinak nijak zvlášť nedotčeném a neupraveném horském terénu.

Trail vedl chvílemi lesíkama, chvílemi sjezdovkama napříč. A ačkoliv sjezdovky v létě z dálky vypadají jako pěkná hladká travnatá louka pod úhlem, ve skutečnosti je všude možně rozdrbaný kamení a hlína. Takže popis „surový sjezd“ to vystihuje asi tak nejlíp. Nebylo tam ani moc skoků, ať už přírodních nebo man-made.3 Prostě fakt jen vyježděná cesta a nic k tomu, což není nutně na škodu. Zábava byla občas to vzít přes ty sjezdovky napříč, kde co z dálky vypadalo jako menší prohlubeň byla metrová jáma jak kokot, která vyhazovala na záda. :D

Rozhodně super den, a určitě jsem v Park City nebyl na kole naposled. Jsem rád, že jsem se vykopal hned první volný den. Zpětně musím říct, že ačkoliv jsem si říkal, že nějaký day off bude prostě celý den jenom kolo od otvíračky vleku do zavření, tak po dnešku musím uznat, že i těch zhruba 5 hodin mi stačilo k tomu, abych z toho byl naprosto vymlácenej, a přestože mi v půjčovně řekli, že spěchat s vrácením nemusím (měl jsem kolo oficálně jen na 4 hodiny za nižší cenu), nakonec jsem to i tak zabalil mnohem dřív, než jsem plánoval.

Ke konci už jsem nedokázal ani udržet řidítka v ruce. Dohromady jsem teda nahoru taky jel jenom asi 5x (i kvůli tomu, že lanovka jede půl hodiny), ale při posledním výjezdu nahoru už jsem mírnil svoje emoce z rána o tom, jak je to na kokot, protože najednou jsem byl rád, že si můžu půl hodiny odpočinout. :D

IMG_9656

Fotek z kola moc nemám. Jakmile se rozjedu, příjde mi veliká škoda brzdit, zastavovat, tahat foťák a fotit. Takže dnes jen tak pár fotek z kola, a hromada fotek z lanovky. :D

Trochu nezvyk je, že velká část těch trailů se různě propojuje, křižuje a dá se na spoustě míst odbočit, a některé z těch trailů jsou obousměrné; ale ne vždy jsem poznal, kdy jsem na obousměrném a kdy na downhill-only. Kdyby si ale náhodou dva proti sobě jedoucí lidi neuvědomili, že někdo může může vyletět v protisměru, tak by to mohla bejt celkem rána. Naštěstí na většině úseků je vidět docela dopředu a kolo mělo 203milimetrový kotouče, takže na to dneska nedošlo… :D

Další články z Park City najdete tady.

IMG_9581

Footnotes

  1. Dvanáct a ne 14 proto, že jsem začal pracovat v pondělí a aktuální pay period se počítala od soboty.
  2. Později mi jeden kolega v práci doporučil Utah-made appku Trailforks, která je topová. Doporučuju.
  3. V Canyons Village je jinak klasický bikepark, ale ten je letos zavřený, a možná nadobro.

You may also like...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.