Mountain biking v Park City, vol. III

12. července 2018, Park City, UT.

To jsou furt články, kolo, kolo, kolo. Psalo se 12. července a já jsem šel zase na kolo! :D Tentokrát už ale ne sám, ale nakonec jsme se seskládali tři Češi a Adam z Polska.

V půjčovně na mě tentokrát nezbylo „zelený kolo“, jako jsem měl minule, ale o rok starší Scott, který kromě toho, že byl o rok starší, byl o číslo větší, než bych si býval představoval, a nejezdilo se mi na něm tak dobře, jako na tom menším. Ne, že by šlo o špatné kolo, ale přece jenom už bylo výrazně domlácenější, než novější letošní modely a nebylo to úplně ono.

Jelikož jsme tentokrát do půjčovny došli ve čtyřech, tak už nám obsluha pěkně podle interních směrnic přednesla to, co nám přednést má, zejména tedy jsem se poprvé dozvěděl informaci o tom, že když kolo rozmlátíme, tak si to zaplatíme (protože jej půjčujeme se zaměstnaneckou slevou). Poprvé mi to nikdo neřekl a podruhé to tak prohodili mezi řečí, když jsem vracel kolo ve stavu, kdy bylo jasný, že jsem se někde rozsekal (z mých odřenin a zaprášeného oblečení, kolo to naštěstí tenkrát ustálo bez úhony…). Je ale teda otázka, jestli bych tomu vůbec nějak přizpůsobil styl jízdy, nikdo nejezdí tak, aby padal. Nebo alespoň teda já nejsem vyznavačem metody, že „kdo nepadá, jezdí pod svoje možnosti“. :D

Každopádně jsme vyfasovali kola a jeli jsme lanovkou Crescent nahoru. Já už jsem si říkal, že suprový Mojave trail už mám celkem proježděný, tak se zkusíme zeptat místních, co je tady dál za dobrý traily. Bohužel všichni do jednoho měli stejnou odpověď: Mojave trail. :D Tak jsme se spustili pomalu dolů, Adam nebyl úplně na horský kola, tak jsme docela často stavěli, ale protože jsem poprvé nejel sám, tak byla konečně možnost nafotit pár fotek za jízdy, což je vlastně i jediný důvod, proč jsem se dokopal k tomuhle článku, přišlo mi škoda je nezveřejnit.

První sjezd nám trval asi dvě hodiny (jinak se to dá asi za 30 minut), po kterých to Adam vzdal a my jsme to sjeli ještě dvakrát. Začali jsme vždy na Mojave trailu a různě zkoušeli odbočovat a našli jsme pár pěkných side trailů.

Jinak léto tady v Park City je v plném proudu a všude neskutečná nálož lidí – ale to v dobrém. Práce je super a když jsou lidi, tak čas příjemně rychle utíká. Počasí dnes (i za posledních 6 týdnů, tedy od mého příjezdu) taky naprosto boží. Bylo sice pár dní, kdy jsme kvůli větru nebo bouřkám na dočasně uzavírali některé atrakce, ale celkově je počasí super a ten svěží horský vzduch po bouřce? Si až skoro člověk říká, proč se musel narodit v nížině na jižní Moravě, a ne na horách!

Ale tak to jsem trochu odbočil. Prostě jsme se dnes na kole nikam nehonili a krásně tak stihli skoro „last chair“ (poslední sedačka na lanovce, po které už nesmí nikdo nastoupit a po jejím dojetí na horní stanici se vlek vypíná) a další mountain biking den byl za mnou, tentokrát bez žádných závažných pádů. A dokonce jsme stihli vyvětrat i drona!

No a příště už to teda nebude kolo, ale konečně nějaký výlet… :)