Postřehy z prvních dnů v Park City

Napsáno v Park City v úterý 6. června. To be massively proofreaded & photos to be added.

Postřehy z prvních dnů v Park City

V Park City jsem už zhruba týden, tak bych tady shrnul svoje první dojmy, abych na ně sám nezapomněl – protože zrovna tohle je věc, která se o půl roku později po paměti píše dost blbě. :D

Jak už jsem psal hned po příjezdu, tak Park City takhle navečer bylo a je hned na první pohled hodně pěkný horský město. Oproti třeba Keystonu, kde jsem byl celý léto loni, je tady mnohem živěji a je to mnohem blíž do většího města (Salt Lake City je odsud ani ne půl hodiny autem). Není to prostě ski town odříznutý od světa, kde je v létě mrtvo jako v Keystonu – odkud je to třeba do Denveru autem hodinu a půl. Navíc tady nejsou zdaleka tak vysokohorský ceny (i když draho tu je).

S nadmořskou výškou kolem 2100 m.n.m (tedy níž, než Keystone s 2800 m.n.m.) není aklimatizace nijak na dlouho, i když nemůžu říct, jak moc tomu pomohlo předchozí léto. Přijel jsem ve středu večer, ve čtvrtek jsem oběhával nějaký HR a papírování kolo práce a tak, a v pátek jsem hned šel na první hike do hor. To jsem se sice docela nadřel, ale to nemuselo být ani tak nadmořskou výškou jako tím, že jsem půl roku seděl za počítačem a nic nedělal.

Takže Park City je rozhodně hodně pěkný město (opakuju to furt dokola, já vím). Jezdí tady 10 autobusových linek, takže není problém se kamkoliv dostat. Akorát teda autobusy nejezdí vždycky úplně na čas; na druhou stranu zase mají mobilní appku, kde je vidět poloha všech autobusů se zhruba 5vteřinovým zpožděním (takže opravdu live přenos jejich polohy), a když zrovna autobus nejede úplně na čas, tak se můžete podívat jestli se autobus už skoro blíží, nebo jestli je zaseknutý v zácpě někde daleko (probíhá totiž rekonstrukce silnice spojující Park City a Kimball Junction).

Ale k těm takovým praktickým věcem se možná vrátím později.

První dny v práci

Teď mám za sebou druhý den v práci pro Park City Mountain Resort, což je resort, který před několika lety (2014, rok poté co jsme tu byli během roadtripu) koupil ještě větší korporát Vail Resorts (pod které spadal i Keystone, kde jsem pracoval minulé léto).

Původně jsem měl v plánu jít pracovat pro resort Montage Deer Valley, a i když zatím mám za sebou v práci u Vailu jenom dva dny, už teď jsem rád, že ten Montage mi nevyšel a skončil jsem právě tady, kde pracuju na pozici mountain activities attendant. Je to prostě práce venku a práce s lidma. Agentury pravidelně vyzdvihují Work & Travel jako způsob, jak si zlepšit angličtinu. Můžete mi ovšem věřit, že jako uklížečům se Vám angličtina nijak zázračně nezlepší (španělština možná) a těch sezónních J1 pozic, kde byste konstantně museli mluvit anglicky celý den není zase tolik – no každopádně tahle je jedna z nich.

Jinak přestože teploty jdou ke čtyřicítkám, pocitově je tady pořád velmi příjemně, protože vlhkost vzduchu se teda limitně blíží nule (hádám). Jenom je potřeba investovat do kvalitních opalovacích krémů, ale jakmile se proti slunci dostatečně ochráníte, takto vedro není vůbec vlezlý, a určitě je lepších 40 stupňů s nulovou vlhkostí tady (je to teda trochu náročnější na dýchací cesty, to uznávám) v Park City; než třeba Wisconsin (kde jsem byl před dvěma lety), kde bylo třeba jenom 26 stupňů, ale kvůli až 100% vlhkosti měl člověk pocit, že je vedro na padnutí, byl zpocenej, mlžily se mu brýle… Takže za mě tohle je velká výhoda jezdit do hor. I když třeba ten Keystone byl v ještě o něco vyšší nadmořské výšce, kde už několik lidí mělo problém třeba s tím, že se jim v průběhu léta úplně samovolně spouštěla krev z nosu, takže zase odsud posud.

Ale ta nadmořská výška tady v Park City je super a údajně je tu přes léto fakt slunečno skoro denně až do října, a pokud tohle je pravda, tak ta práce takhle na horách a ještě s lidma je úplně super, a z mého pohledu mnohem lepší, než nosit drinky někomu u bazénu někde v posh hotelu (což měla být moje původní pozice, kterou jsem chtěl kvůli tomu, že Montage na pohled papírově nabízel vyšší plat a ještě s dýškama). Ale zatím jsem tady s touto prací (po dvou dnech!) strašně spokojenej. Možná se někdy v pozdějším článku vrátím čistě ke srovnání tady těchto dvou zaměstnavatelů (a hlavně se třeba dostanu k tomu, proč mě vlastně Montage nevzal :D edit: viz zde)… Ale o tom jindy.

Jinak ta moje práce je mountain activities attendant, co to přesně znamená? Vail Resorts má v Park City kromě hotelů, restaurací a samotného lyžařského resortu taky „horské aktivity“ – bobovou dráhu (stejnou sklolaminátovou,  jaká je u Big Bear Lake, a kterou jsem v roce 2013 totálně zhejtil), zipline, horskou dráhu, trampolíny, dětskou horolezeckou stěnu a lanový hřiště, dětská minizipline a pár dalších menších kravinek (kid’s tubing). Ta práce není ani nijak náročná, jenom musíte pořád dokola mluvit, opakovat bezpečnostní instrukce, bavit se lidma, přesvědčovat je, že na tom neumřou a že je to bezpečný – a to všechno vteřinu potom, co jim řeknete, že pokud pojedou moc rychle, tak prostě z bobové dráhy vyletí ven a brutálně se sedřou o sklolaminát, ze kterého je samotná bobová dráha vyrobená (tohleto přesvědčování se mi třeba stalo právě při mém prvním ostrém „spielu“, resp. bezpečnostních instrukcích). :D

Ale pokud není úplně narváno (jakože začátkem června není), tak si pokecáte nejen s Američanama v práci, ale i s hosty. Každý tady máme cedulku se jménem, pod kterou máme i město, odkud jsme, a můžu říct, že takový „Brno, Czech Republic“ má na Američany stejný efekt, jako kdysi taková ta nálepka „výměnný student“. Prostě každý s váma chce prohodit pár slov. Na této pozici nepracuje ani moc zahraničních studentů, resp. „J1s“ (zatím jsem tu sám a zhruba dva týdny ještě budu, dohromady na této pozici pracuje zhruba 40 lidí s tím, že až bude sezóna in full swing, tak to bude 50/50 J1s a Američani), což je další z důvodů, proč se mi tahle pozice líbila už na jobfairu. Já si o sobě myslím, že anglicky už trochu umím, ale musí se to cvičit. A faktem je, že naposledy doopravdy důkladně jsem anglicky mluvil na střední v USA. A to bylo před sedmi lety! Z tohoto pohledu je to teda dream job.

A zrovna na této pozici se sešlo tolik Američanů ze všech koutů USA (z New Yorku, z jižní Kalifornie, z Iowy, prostě odevšad, dokonce je tu jeden Angličan z Derbyshire, který chodíval v Anglii běhat po walking trailu který vedl přímo podél kempu, kde jsem dvě léta pracoval – svět je prostě malej!), s různýma životníma cestama. A nejsou tu nutně jen mladí Američani ještě na vysoké škole.

A překvapivě mi za ty dva dny už tolik lidí vyprávělo o tom, jak byli v České republice, a docela hodně z nich tam bylo ještě v době komunismu, což bylo extrémně zajímavý slyšet pohled z jejich strany. Že to byla taková menší verze Potěmkinovy vesnice, kdy říkali, že měli striktně daný itinerář toho co mohli vidět a dělat, třeba pod záminkou nějakého art review, kdy se chodili koukat na různý umělecký díla do muzeí, na který později zpracovávali nějaký akademický práce. Nebo třeba říkali, že byli nuceni rozměnit si určitý obnos peněz (dolary za Kčs), ale v takovým množství, o kterým se dopředu vědělo, že stejně ani nebude kde to všechno utratit. Takže potom seděli někde v restauraci, kde bylo pár Čechů, kteří si dali možná pivo a nějakou klobásku (cituji, „I don’t know, like bratwurst of some kind“ :D), a potom oni, kteří si objednávali a objednávali všechno, co mohli. Protože (překvápko překvápko), oni si potom už nemohli Kčs směnit zpět na dolary (a v Americe by jim byly československý koruny celkem k ničemu, že…).

Takže to jen taková zajímavá odbočka. Já jsem z toho nadšenej ještě teď, protože zejména ve Wisconsinu byl typický spolupracovník Američan středního věku, který v životě neopustil Wisconsin (maximálně do Illinois), o České republice si myslel že to je spíš město někde v USA, a obecně to byli často lidi, se kterýma jste si v práci neměli dlouho o čem povídat (ale agentury budou dál tvrdit, jak si peckovně zlepšíte angličtinu, no…).

Další zajímavosti z Park City

No co dál měl tady zaujalo? Jedna z autobusových linek, které tady jezdí, je expresní linka, která staví jenom na čtyřech místech (ostatní mají na trasách 20+ zastávek): Park City (hlavní autobusák a u Fresh Marketu), Canyons Village a v Kimball Junction. A na téhle lince jezdí elektrický autobus. Když jsem to poprvé viděl, tak jsem si představoval velkou Teslu na kolech: jízda v Tesle je tichá, plynulá, hladká. No a potom jsem do toho autobusu nastoupil a okamžitě mi došlo, že tohle není velká Tesla, ale jenom trolejbus s baterkou, a žádný wow efekt se nekonal. :(

Ale i tak, na americký poměry si myslím že se celkem dost snaží tady to životní prostředí udržovat, hodně se tady recykluje, hodně energie je tady z obnovitelných zdrojů. Zároveň jsou tady vyhlášky typu, že auta nesmí běžet s natartovaným motorem na parkovišti při stání. Takže sice tady pořád jezdí jezdí lidi svým osmiválcovým Chevroletem Tahoe dva kilometry na nákup, tak oproti jiným oblastem je aspoň vidět určitá snaha.

No zatím je to tady taková nesourodá změť postřehů, ale to je přesně to, co chci. Když si čtu nekterý svoje starší články, tak mi tehdy taky přišlo, že píšu úplně o hovně, jakože koho to bude zajímat? Ale když si tady ty „kravinky“ po sobě po sedmi, osmi letech čtu, tak jsem strašně rád, že jsem se tehdy nudil a psal (nojo, život tehdá na farmě :D). A protože tohle je moje poslední léto na Work & Travel, a na dlouhou dobu asi i jeden z posledních výletů do Ameriky na takhle dlouhou dobu, tak jsem si sednu, hecnul se a něco píšu. Když si to přečte i někdo jinej a bude z toho něco mít, já budu rád, ale jinak je to spíš takovej veřejnej deníček.

Zatím jsem tu sám

Jinak jsem tady v Park City zatím sám, i když jsme tady jinak v takové dejme tomu šestičlenné skupince, ve které jsme hledali bydlení v Park City, co jsme jeli pracovat v rámci jedné agentury. Akorát všichni ostatní jdou pracovat pro Montage, a já jediný jsem v Park City Mountain Resortu. Navíc prvních asi 18 dní jsem tady sám, takže nemám zas tak moc co na práci.

Aktuálně navíc nemám ani notebook (plot twist: To, co právě čtete, je transkript z diktafonu v mobilu). Loni v létě jsem si koupil 2017 MacBook Pro, který jsem ale letos v dubnu musel reklamovat a za měsíc v červenci by mu vypršela roční záruka. Proto jsem se ho rozhodl prodat, a vlastně jak jsem odlétal v úterý ráno, tak ještě v pondělí ve 21:00 jsem kupci ten MacBook vezl do Kuřimi, takže jsem ho doslova za 5 minut 12 prodal s tím, že Apple na WWDC 4. června uvede updatované notebooky s novýma procesorama, což se teda nestalo, takže já si v podstatě objednám úplně ten stejný notebook. Finančně to vyjde, že na tom neprodělám (edit: ve skutečnosti jsem na tom vydělal $6), ale budu mít zase o rok delší záruku. :D

Každopádně, to jsou asi tak moje dojmy a zážitky z prvních asi 6 dnů v Park City. Snad se dokopu i v dalších dnech k tomu sepsat nějaký další zkušenosti, protože si myslím že je tolik věcí, který (zejména pro budoucí J1s, který člověk neví, když tady nikdy nebyl v té lokalitě), tak jsou věci, který mají velký vliv na to, kde si hledat bydlení nebo třeba i práci, nebo jestli jít pracovat pro Vail nebo pro Montage…

Prostě je spousta věcí, který člověk neví, dokud si je nezažije. Zejména jsem teda zvědavý na to, jak si budou lidi pochvalovat práci v Montage, protože já zatím si myslím že to, že mě Montage nevzal nebyla moje smůla, ale moje velký štěstí. Ale jak už jsem psal, v práci jsem zatím jen dvakrát, tak uvidíme…