Cesta do Anglie, podruhé ve třech

Sbaleno za hodinu

Stejně jako loni jsme se do Anglie vydali hned začátkem června, tentokrát vlastně ještě koncem května. Já jsem v pátek ještě ráno vyrazil do Zlína na dvě zkoušky, vrátil se domů ve čtyři a to jsem neměl vůbec nic sbaleno. Vzal jsem proto svůj gymbag, naplnil ho oblečením a tím to bylo vyřešeno.
Zbytek vybavení jsme potom doma balili do jedné ráno. Mezi to patří například stan pro osm, dva partystany co jsme koupiliv Anglii loni, 4 IKEA krabice plný nádobí, jídla a dalšího vybavení (kam spadá třeba autonabíječka, kompresor), a hlavně obří nákup z Makra, abysme tady měli co jíst a pít – nebudu zastírat, že třeba 36 kg nákladu byly Kofoly. :D

Autobahnnn

Vstávačka byla snad v 7 ráno, kdy jsme dobalili auto, kola na autě dofoukli tlaku odpovídajícímu nákladu a na druhý pokus vyjeli (na první pokus jsme zůstali viset na podvozku při výjezdu za zahrady) přibližně v 9 hodin. První zastávka na navigaci byla jasná – přístav Calais ve Francii, zhruba 12 hodin jízdy tahem. Tady to přestává být zajímavý, nastavili jsme tempomat a za střídání tří řidičů jsme jeli a jeli. V Německu řádně vystoupala průměrná spotřeba i rychlost, rafička palivoměru se tvářila jakoby v nádrži byla díra, ale jelo se. Rovněž nebudu předstírat, že jsme nezkoušeli potenciál 1.6 MPI na Autobahnu (188 km/h GPS), ale přecejen s plně naloženým autem jsme moc neblbnuli a jinak jeli na tempomat zdánlivě pomalu 130-150 km/h v grandma’s lane. Musím říct, že zpětně když se náklady rozečtou tak dohromady ta cesta vyšla docela levně – nějakých 2300 Kč na osobu vč. trajektu (který byl v sobotu 2,5x dražší jak loni v pátek), ale když jsem potřetí za den tankoval plnou, tak se mi při pohledu na rychle naskakující eura dělalo trochu těžko. :D

Kempování před trajektem a jak to bylo s těma uprchlíkama?

Oproti původnímu plánu jsme se docela podstatně zdrželi a do Calais jsme přijeli až  kolem půl jedné ráno. Ještě předtím, než jsme jeli na check-in na trajekt (který odjížděl v 7:30 ráno) jsme někde bokem v Calais jeli natankovat plnou, protože benzín je ve Francii v průměru o 7 Kč na litr levnější než v Anglii. Proč o tom píšu je fakt, že když jsme odjížděli z pumpy pryč a stáli kdesi na červené (i když v jednu ráno nebylo nikde ani živáčka), z keře najednou rychlostí Usaina Bolta vyběhli tři borci směrem k našemu autu. Asi syršští uprchlíci? Jelikož jsem neměl vůbec náladu něco s někým řešit nebo si nechat okopat auto (zkušenosti z Cejlu v Brně), vydali jsme se vstříc trajektu na červenou. Vložka z pozdějšího data: Ke konci května nebyla situace v Calais zdaleka (pokud vůbec) v českých médiích tak rozmáznutá, nicméně o tom, že místní policie nápor nezvládá jsem zaslechl… V noci se na ranní trajekt auta naštěstí sjíždí jak pomalu skrz celou noc a spí na boarding parkovišti, takže nejsou kolony a nezašlo to tak daleko jako na videiích, který začaly zaplavovat internet jenom pár dní poté.

“Promiňtě, ale my tady úplatky nebereme.“

Francouzská i anglická pasová kontrola byla rychlá (jenom nám vrátili 20eurový “úplatek“ – dvě desetieurovky co měla sestra v pasu a ani o nich nevěděla :D ), jenom velmi důkladně kontrolovali větší dodávku před náma, check-in na trajekt byl také hned, jen jsme dostali visačku na zrcátko a skoro ve dvě ráno jsme dojeli na čekací parkoviště na nájezd na trajekt. Plně naložená oktávka bohužel nemá až zas tak dobrý předpoklady k přespání tří lidí, přesto jsme využili našich roadtrip skills z USA v předělávání miniaut na obytňáky a nakonec nějak usnuli. Jenom jsme netušili, že se ve 4 ráno spustí průtrž mračen a všechny ručníky, kterýma jsme zvenku zatemnili auto, nadurch zmoknou. To stejný platí pro moje boty, který jsem v tu dobu měl na sobě druhý den a v zájmu zdraví nás všech v autě je radši taky nechal venku. :D

We are on a boat

Boarding na trajekt začal v 7:15 a proběhl docela standardně. Za to situace na trajektu byla diametrálně odlišná od loňska, kdy jsme jeli ve 4 odpoledne, bylo hezky, všichni byli venku na palubě a vzhůru. Teď ráno všichni okamžitě začali zabírat všechny možný místa, kde by se dalo spát – což se po noci strávané na parkovišti dalo čekat. Venku taky nikdo nebyl, protože chcalo, a tak jsem i já cestu prospal – naštěstí jsem ráno zachoval dostatek duchapřítomnosti a vzal si s sebou i polštářek. :D A bylo to potřeba, protože mě čekalo ještě 5 hodin jízdy v Anglii, tentokrát sólo, protože ostatní osazenstvo vozu se na jízdu v protisměru moc netvářilo. :D

Zabloudil jsem v Londýně

První zastávku jsme dali v okrajovém Londýně v Primarku, jelikož jsem s sebou neměl sbaleno v podstatě nic a potřeboval jsem nějaký levný boty, kalhoty a mikinu, co bych mohl zničit při práci v Roklince (viz loni), a tak. Takže po hodině náš kufr auta vypadal jak výlet autobusem ivančickýho gymplu do Anglie – plnej hnědých papírových tašek s modrým nápisem… :D
Odsud cesta ubíhala relativně v pohodě, až na to, že než jsem se vymotal z Londýna, tak jsem jsem se nějak ztratil a zajel docela hodně do centra. V dubnu jsem byl v Londýně na dva dny jen tak na výlet a kroutil jsem hlavou nad stylem řízení všech přítomných (jebačka na přednosti, otáčení se do protisměru i když všude byla hromada aut, vecpávání se kdekoliv na prasáka, troubení, fakování, vztyčený prostředníky z oken jsem prostě za ty dva dny viděl mockrát). No a teď jsem se sem dohajzlu s autem dostal nějak i já. Děs a hrůza, mnohem radší bych se pohodově promotával Los Angeles v rush hour než tohle znova. I když nejhorší na tom prostě byl ten fakt, že sedím na druhé straně auta a nic moc nevidím.

A jsme skoro tu

Jakmile jsme se ale ocitli na M1 north, tak už to bylo jen pár hodin jízdy rovně po dálnici a kolem třetí čtvrté jsme dojeli do Roklinky. Loni jsme byli nervózní, jestli tady pro nás vubec fakt mají práci, když nechtěli vidět CV, pasy, interview, nic; letos jsme vešli do recepce a vypadalo to, jak kdybysme se viděli naposled předevčířem: takže do práce zítra v 9, dodávku nebo stan nebo čím jste to přijeli si můžete dát tam jak loni. Jestli chcete, můžete si posekat trávu, sekačka je taky tam co loni. See ya in the morning…
A bylo. Postavili jsme stan pro 8 lidí, vyskládali do něj celý auto a sebe a šli spát. Nutno dodat, že lidská paměť je taková selektivní, úplně jsem třeba zapomněl jak krutá je tady po nocích zima nebo jak blízko je náš kempovací spot od silnice s 85 km/h (velmi hlučné) limitem. Ale o tom zas příště.

Mohlo by se vám také líbit...

3 komentářů

  1. David Šimunič napsal:

    Dobrý den,

    Plánuji za nějaké dva týdny vyrazit ze Vsetína směr Anglie – autem. Chtěl bych se Vás zeptat jakou cestu jste zvolil přes Německo, jestli Nürnberg a Frankfurt či Dresden a pak Essen ? A druhá moje otázka by byla ohledně trajektu, ten jste měli zaplacený předem či jste kupovali přímo na místě ? A měli jste už i termín návratu či lístek jste měli otevřený….

  2. Jiri napsal:

    Jeli jsme tou prvni a nejkratsi trasou, okolo Norimberka pres Frankfurt do Calais. Trajekt jsme meli koupeny predem jednosmerny (na booking do Anglie doporucuju asi aferry.co.uk), ale klidne se da koupit i roundtrip kdyz znate presna data (coz my jsme neznali). :)

  3. David Šimunič napsal:

    Super, děkuji Vám velice moc.
    Tak teď jen opevnit auto proti černým zadkům a můžeme vyrazit :-)

Napsat komentář

Emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *