První náboženský zážitek

Pokud jsem před získáním hostitelské rodiny měl z něčeho skutečně trochu strach, byla to obava z toho, že se dostanu do příliš náboženské rodiny, budu muset chodit do kostela, celej rok poslouchat o Lordovi, a pak to od nich nakonec ještě chytit. Tohle se naštěstí nestalo, do kostela chodí jenom můj hostdad, a to ještě jenom 4x do roka a nenutí mě tam chodit taky.

Takže, jak jsem se k tomu náboženskému zážitku dostal? Dnes jsem si tak kráčel po chodbě, přemýšlel, jestli půjdu do Burger Kingu nebo do Taco Bell, když v tom mě v rozjímání vytrhl jeden kamarád, který šel chodbou naproti mě a řekl, ať jdu s nima. Koukl jsem se kam vlastně jdou a rychle mi došlo, že dnes je ‚něco něco $1 pizza lunch at room 1‘ (školní rozhlas). Tak jsem ho poprosil o dolar, protože jsem neměl žádnou hotovost a stoupl jsem si do fronty.

Nevím proč, ale mám pořád potřebu počítat si, jaký můžou mít lidi z jejich byznysu profit. Konkrétně na amerických školách jsou časté fund-raising večeře (kdy klub potřebuje peníze, tak koupí pizzu za $10, rozřeže ji na 12 kousků a ty prodává po $2; něco na tomto principu). Tak jsem vešel do třídy, rozhlédl se… hmm, pět krabic pizzy (z téhle konkrétní pizzérie to bylo okolo $35), tři balení plechovek po osmi, to dělá nějakých $15. A ve třídě nebylo víc než 40 lidí, tak tak jsem si říkal, že jestli je tohle fundraising, tak se asi někdo přepočítal a já jsem přemýšlel, kde je teda háček.

No, ten háček přišel asi po třech minutách. Nějakej náboženskej speaker. Začal hodně obecně, jakože to, co člověk v životě hledá je tohle a tohle. Potom ale značně přitvrdilo a když jsem tam tak stál a poslouchal ho, říkal jsem si, že to je ale docela brutální vymývání mozků (i přesto se to ale ani nepřibližovalo dětským náboženským táborům v USA). Rád bych Vám sem něco z toho přepsal, ale tak nějak záměrně jsem ho neposlouchal a to co jsem slyšel jsem záměrně zapomněl.

Na závěr modlitbička a koneřně otevřeli dveře (ne, že by byly zamčený, ale přecejen mi přišlo blbý odejít) a já jsem mohl vypadnout.

No, ale můžu Vám říct, že za $1 se v USA takhle hodně jen tak nenajíte. Popravdě, ta „dvacetikoruna“ tady nestačí ani na minipytlík brambůrek nebo půllitr vody (maximálně ve školní kafeterii).

No jinak obecně celkem dobrý, samozřejmě tady o hodně víc lidí věří v Boha, naštěstí jsem ale ještě nepotkal nikoho tak pobožnýho, že jediný o čem by mluvil by bylo „Oh, thank you Lord for that penny I just found“. Nebo tak něco.

Mohlo by se vám také líbit...

4 komentářů

  1. Eva napsal:

    Tak teď jsi mě vážně pobavil, prej abych to taky „nechytl“ :D:D

    Popravdě, co se týká nábožeství jsem tu úplně spokojená. V Čechách jakožto věřící, jsem občas byla až šokovaná projevy nenávisti vůči katolické církvi. Tady má každý své nábožeství a navzájem se neuráží (pokud to teda není Westboro Babtist Church, tu uráží každej, ale má i proč). Nevím, cítím se tu po téhle stránce více svobodnější, nikdo mi tu neřekne: „no jo, křesťani, muslimové, všechno je to jedna sekta“, což mi doma řečeno bylo.

  2. jiripavlik napsal:

    @Eva: Nevim, ja jsem neverici (nebo rekneme „verici“ [ne uplne ateista]; ale ne v zadne bezne nabozenstvi), ale pobyt v nejake silne verici rodine bych asi zvladal tezko…

  3. kacka napsal:

    Souhlasim s vama obema:) me se strasne libi, jak tady vetsina lidi tu viru bere, i kdyz nekdy mi to pripadne az prehnany…

  4. Jirka napsal:

    @kacka: To je ten problem, vetsina lidi. Vetsina lidi se s tebou o bohovi bavit nebude, pokud jim reknes/naznacis ze jses no religion (slovem ateista bych se precejen moc neohanel); a pak jsou tu ti magori o kterych je vicemene tento clanek :D

Napsat komentář

Emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *