Cesta z českého Brna do anglického Ashbournu 1/2

Práce nalezenutá, bydlení vymyšlené, auto připravené, my sbalení, a tak je čas se konečně vydat na cestu. Na téměř dva tisíce kilometrů dlouhou jízdu do Anglie jsme se vypravili přesně v 11 hodin a 11 minut v pondělí 2. června a příjezd do Ashbourne (poslední město před vjezdem do NP Peak) jsme měli naplánovaný na pátek.

Pondělí, den 1.: Z Oslavan do Norimberku

Takže v 11:11 jsem vynuloval obě počítadla v Multivanu, abychom věděli, kolik toho vlastně najezdíme a vyjeli jsme z Oslavan. Po 10 kilometrech se otáčíme a jedeme zpátky – já jsem si doma zapomněl semi-waterproof bundu. :D Bundu jsem ale nenašel a tak jsem se na ni vykašlal s tím, že si pak prostě nějakou koupím. Po krátké zastávce pro poslední české zásoby v Kampusu v Brně jsme konečně vyjeli na dálnici, cesta chvíli ubíhala, chvíli ne, ale tak jelo se.

Nutno dodat, že česká dálnice z celé cesty drží několik prvenství – je nejhorší (drncá to), nejdražší (jediná placená dálnice na trase Brno-Ashbourne) a nejpomalejší (no dobře, to beru, že je prostě smůla).

Trošku jsme se rozjeli až za Prahou, kde jsme udělali první a poslední zastávku v Česku, kousek před Rozvadovem. Tam jsme dojeli za autem, kterýmu se kouřilo z motoru, bohužel ani náš Multivan se necítil moc v kondici. Občas totiž začne blbnout váha vzduchu (teda ne občas, ale vždycky, když je nad 33 stupňů vedro, což bylo), což z nějakýho mně neznámýho důvodu vždycky vyřadí z činnosti turbo, což je u dvoutunové dodávky s pouhým 2,5litrovým motorem docela smůla, protože to prostě nejede. Naštěstí po této zastávce se vše dalo do pořádku a mohli jsme urychleně vyrazit k Norimberku. Docela rychle jsme dojeli na P+R parkovišti u Norimberku, kde shodou okolností stál nachlup stejný Multivan jako náš, snad jen bez křídla (jo, na dodávky někdy montujou i křídla).

Tak jsme vedle něj zaparkovali a vydali se na náš první sightseeing. Bohužel, i přes průměrnou rychlost 160 km/h Rozvadov-Norimberk jsme přijeli o dost později, než jsme měli v plánu, a navíc 20 minut po tom, co jsme metrem dojeli do centra Norimberku, začalo strašně chcát (já jsem si naivně myslel, že pláštěnku bude stačit koupit až potom někdy v Anglii), tak jsme udělali jenom takovou rychloprocházku centrem a jeli zpět.

Nutno ale dodat, že v Norimberku je to pěkný a hezký, ale on to možná bude na západě jenom standard

Po návratu jsme jeli ještě hodinu dál na západ a zaparkovali na nějaké benzínce, kterou jsem předtím náhodně vybral na Google Mapách. Byla sice rozdělená na kamiony a osobáky, ale takhle pozdě večer byli kamiony nacpaný naprosto a úplně všude, a osobákům nechali volný všehovšudy asi 4 místa. Tak jsme na jedno zaparkovali a narazili na první problém: Přeskládat plně naloženou dodávku na spaní není úplně na pět minut; a v podstatě jsme museli většinu věcí naházet na přední sedadla, aby se ty zadní daly roztáhnout na spaní.

Potom jsme si ještě rychle ugrilovali kuře na špízu, který jsme koupili 4 dny zpátky a už tehdy bylo prošlý, naštěstí to bylo ještě jedlý, a docela pozdě potom šli spát.

Den 2. Lucemburk

Ráno jsme to zase všechno složili zpátky (asi bysme nemuseli, nebýt té velké ledničky, kterou by jinak nebylo kde upevnit) a vydali se na cestu do dalšího města na tomto malým eurotripu: Lucemburku v Lucembursku. Tentokrát jsme měli namířeno přímo do centra, kde jsem měl z map znovu vytipovaný místo na parkování na ulici zadarmo přímo u policejní stanice. Do státu jsme vjeli přesně o půl druhý a do centra dojeli o něco později a parkování tam doopravdy bylo:). Ale popravdě řečeno, jediný co jsem si našel předem bylo parkování na spaní a parkování ve/u měst, proto jsme vůbec nevěděli, co máme hledat, jako prostě třeba kde je místní Karlův most, nebo takhle, tak jsme prostě chodili různě pěšky jen tak.

Čímž neříkám, že to je špatně, spíš přesně naopak, člověk tak třeba občas narazí na něco zajímavýho, no ale u Lucemburku jsme měli napsaný “Grund”, jakože to je top10 local to see. A když jsme vystoupili v Lucemburku z auta, tak jsme ušli asi 200 metrů a viděli cyklostezku a na ní odbočku na Grund – no a tak jsme prostě všude chodili a Grund nikde – nebo jsme si to aspoň mysleli. :D

Ale aby se to dobře pochopilo, tak Lucemburk je město s roklinkou (přesněji teda MEGA velkou roklí), do které jsme vlezli, dole obešli a potom zase vylezli nahoru, což teda po dvou dnech za volantem byl dobrej záhul. No a ten slavnej Grund teda byla právě ta rokle, respektive ta čtvrť v ní.

Ale to nevadí, dohromady jsme našlapali přes 10 kilometrů a obešli velkou část města, v historickým centru (nebo někde tam poblíž) si dali kebab za pět eur a šli zase zpátky, nastoupili do auta jeli po dálnici směrem na Brusel. K večeru jsme odbočili na odpočívadlo u nějaké benzínky, kde byla jedna zmíněníhodná jedna věc: sprchy zadarmo! (Resp. výměna klíče od sprchy za prošlej ISIC). Sice to nebyl žádnej velkej luxus (a to i podle mých mírných měřítek luxusu), ale když si vzpomenu, jak velkej problém byl se osprchovat levně v USA (kde sprchy na trucker stops stojí i 15 dolarů)… I když na druhou stranu v USA je zase benzín za třetinu, takže tak, ale každopádně to hodně potěší.

Ještě jedna rychlá vsuvka: V Německu nebo v Lucembursku jsme tankovali plnou nádrž, a nafta tam stála 42 Kč, v Belgii ale byla už jenom za 36 Kč. The end.

Den 3. Brusel

Ráno hrozně pršelo a proto jsme se na cestu vykopali až v jednu odpoledne, od Bruselu jsme ale byli necelou hodinu, takže jsme tam dojeli celkem rychle. Bohužel pršet moc nepřestalo a tak jsme jezdili křížem krážem Bruselem a hledali v obchodech pláštěnky. Ty jsme nenašli, a tak jsme ve čtyři odpoledne zaparkovali na parkovišti u nemocnice bůhví kde a šli na procházku. Když jsme se konečně našli potom na mapě, tak jsme zjistili, že od centra Bruselu jako takovýho jsme docela daleko, tak jsme šli aspoň na procházku s deštníkem po místním předměstí, který bylo když už nic jinýho strašně hezký. A nakonec jsme našli i ceduli oznamující vjezd do města s nápisem Brusel, tak jsme se vyfotili aspoň u ní. :D

No nakonec jsme se vydali zpět na dálnici hledat další benzínku na kempování. A to si prostě tak jedeme po výpadovce z Bruselu, pomalu, na tempomat, já se nudím a koukám okolo. Předjede nás rodinka s asi 10letým klukem na zadním sedadle, kterej na mě kouká a tváří se dost znuděně. Tak jsem si řekl, že mu udělám radost a zamávám mu, on zbystřel a nekompromisně na mě ukázal vztyčený prostředník. No tak dík. :D

Dojeli jsme na odpočívadlo u benzínky Texaco. Vlez na záchody byl sice za 50 eurocentů, ale té ceně byly i sprchy a cena šla zpětně odečíst od nákupu na benzínce, takže to vlastně bylo taky zadarmo jako včera a já jsem znovu zavzpomínal na to, jak jsme se v USA sprchovali 4x během doby, během které jsme auto myli 5x… (link)

Taky to byla první benzínka, na které měli funkční wi-fi, takže jsme tady i stáhli fotky a po třech dnech se koukli na facebook (překvapivě se tam nic nestalo).

Pokračování příště. :)

Pokud chceš dostávat upozornění na nový články, tak můžeš buď přes email nebo na facebooku. Můžeš si taky přečíst všechny dosud publikované týkající se UK Work & Travel 2014. :)