První náboženský zážitek

Pokud jsem před získáním hostitelské rodiny měl z něčeho skutečně trochu strach, byla to obava z toho, že se dostanu do příliš náboženské rodiny, budu muset chodit do kostela, celej rok poslouchat o Lordovi, a pak to od nich nakonec ještě chytit. Tohle se naštěstí nestalo, do kostela chodí jenom můj hostdad, a to ještě jenom 4x do roka a nenutí mě tam chodit taky.

Takže, jak jsem se k tomu náboženskému zážitku dostal? Dnes jsem si tak kráčel po chodbě, přemýšlel, jestli půjdu do Burger Kingu nebo do Taco Bell, když v tom mě v rozjímání vytrhl jeden kamarád, který šel chodbou naproti mě a řekl, ať jdu s nima. Koukl jsem se kam vlastně jdou a rychle mi došlo, že dnes je ‚něco něco $1 pizza lunch at room 1‘ (školní rozhlas). Tak jsem ho poprosil o dolar, protože jsem neměl žádnou hotovost a stoupl jsem si do fronty.

Nevím proč, ale mám pořád potřebu počítat si, jaký můžou mít lidi z jejich byznysu profit. Konkrétně na amerických školách jsou časté fund-raising večeře (kdy klub potřebuje peníze, tak koupí pizzu za $10, rozřeže ji na 12 kousků a ty prodává po $2; něco na tomto principu). Tak jsem vešel do třídy, rozhlédl se… hmm, pět krabic pizzy (z téhle konkrétní pizzérie to bylo okolo $35), tři balení plechovek po osmi, to dělá nějakých $15. A ve třídě nebylo víc než 40 lidí, tak tak jsem si říkal, že jestli je tohle fundraising, tak se asi někdo přepočítal a já jsem přemýšlel, kde je teda háček.

No, ten háček přišel asi po třech minutách. Nějakej náboženskej speaker. Začal hodně obecně, jakože to, co člověk v životě hledá je tohle a tohle. Potom ale značně přitvrdilo a když jsem tam tak stál a poslouchal ho, říkal jsem si, že to je ale docela brutální vymývání mozků (i přesto se to ale ani nepřibližovalo dětským náboženským táborům v USA). Rád bych Vám sem něco z toho přepsal, ale tak nějak záměrně jsem ho neposlouchal a to co jsem slyšel jsem záměrně zapomněl.

Na závěr modlitbička a koneřně otevřeli dveře (ne, že by byly zamčený, ale přecejen mi přišlo blbý odejít) a já jsem mohl vypadnout.

No, ale můžu Vám říct, že za $1 se v USA takhle hodně jen tak nenajíte. Popravdě, ta „dvacetikoruna“ tady nestačí ani na minipytlík brambůrek nebo půllitr vody (maximálně ve školní kafeterii).

No jinak obecně celkem dobrý, samozřejmě tady o hodně víc lidí věří v Boha, naštěstí jsem ale ještě nepotkal nikoho tak pobožnýho, že jediný o čem by mluvil by bylo „Oh, thank you Lord for that penny I just found“. Nebo tak něco.