Den 18. – Salt Lake City

Den 18. (19. července, 2013; pátek).
Psáno zpětně v dubnu 2014, doma.

Páteční den byl takovej hodně přesouvací a odpočinkovej, nicméně hlavním bodem byla návštěva Salt Lake City.

Od odpočívadla, kde jsme ráno spali, to sice do Salt Like City bylo jenom necelých 150 mil, ale nejeli jsme úplně po dálnici (přirovnal bych to spíš k českým rychlostním silnicím) a hodně jsme zastavovali. Krajina cestou byla taková “typicky americká”. Široký černý silnice, okolo kopce, který se konečně začínaly i trochu zelenat, což je většinou na jihozápadě USA něco nevídaného.

Na cestě a odpočívadla

Asi se budu znovu a znovu opakovat, ale práci, kterou si někdo dal s návrhem spoustou amerických odpočívadel (rest areas), musíme na cestě obdivovat znovu a znovu. Cestou jsme zastavili třeba na odpočívadle Williams and Powell Ranch, kde kromě klasických sociálek a neobvykle velkých picnic areas byla pod střechou vystavená malá lokomotiva. A obecně to tady někdo moc hezky udržoval. A hlavně, jak už tady víc na severu rostou i stromy, tady byl dostatek stínu a i když pražilo slunce, tak v té piknikové oblasti byl opravdu příjemný chládek, tak jsme se rozhodli tady trochu poobědvat a chvíli zůsat.

Ráno jsme počítali, že pokud to do SLC je necelé tři hodiny jízdy, tak bychom tam mohli být kolem oběda, ale vlivem našeho neustálého zastavování za účelem jídla a fotek jsme do centra dojeli až kolem půl čtvrté odpoledne, čímž se nám docela zmenšil čas na nějaký důkladný city exploring.

Příjezd do Salt Lake City

Parkování jsme sehnali zadarmo skoro v centru u informačního centra pro návštěvníky, který je v Salt Lake City přímo u budovy State Capitol. Nakoupili jsme tak zase nějaký povinný pohledy, nechali si je orazítkovat a do města už jsme se vydali pěšky.

Zrovna jsem fotil takovou vlajkama pomalovanou krávu se State Capitolem v pozadí, podobnou těm, který před pár rokama okupovaly i Prahu, když v tom mi zatarasily výhled dva autobusy Storer Coach Lines, na čemž by normálně nebylo nic zajímavýho, ale je to malý dopravce sídlící v Modestu v Kalifornii (město 10 minut od mé americké střední školy) a tak je docela dost možný, že jedním z těch dvou autobusů jsem možná před 3rokama jel do Disneylandu.

Každopádně State Capitol je nádherná budova s perfektně udržovaným trávníkem okolo, a určitě tomu celkovýmu dojmu hodně pomáhalo takový to oranžový odpolední světlo, nicméně v pátek nebyla vůbec pro návštěvníky otevřená, a tak jsme to otočili a šli do centra.

Salt Lake City Downtown

A i když od centra jsme byli pěšky kousek, v okolí to tak vůbec nevypadalo. Připadalo nám, že jsme na klidném předměstí nějakýho malýho města a vůbec to nevypadalo, že jsme v hlavním městě státu Utah. Všude okolo byla spousta zeleně, stínu a celkově bylo dost příjemně. A to ještě umocňoval fakt, že byl pátek odpoledne, lidi se pomalu vraceli z práce, umývali si na příjezdových cestách auta, nosili domů nákupy, chodili na vycházky (!), a celkově to působilo takovým neuspěchaným dojmem, což bylo docela zvláštní, protože přece jen to v Americe většinou všechno působí dojmem přesně opačným. Nějak takhle si představuju město Bend v Oregonu tak, jak ho popisoval Martin Loew ve své diashow.

Různýma uličkama tohoto “předměstí” jsme došli až do Temple Square, což je takovej park v centru, jehož hlavní dominantou je chrám Salt Lake Temple, který se svojí 68metrovou výškou patří k největším svého druhu na světě. Součástí parku jsou i jezírka, menší kostely a spousta zeleně, takže to je taková oáza klidu přímo v centru města, i když jak už jsem napsal výše, byl pátek odpoledne a klidným dojmem působilo toto město i mimo tento park.

Parkem jsme prošli zpět do města, kde nás zaujalo docela hodně věcí. Například moderní vzhled tramvají (ono nás možná překvapila samotná přítomnost těch tramvají; v Americe sice ve velkých městech MHD jakž takž funguje, ale i tak to byl trochu nezvyk); různý stojany na půjčení kol a nebo i místní architektura, která nejde moc do výšky a troufal bych si tvrdit, že působí hodně “evropským” dojmem, protože tady na budovách nepřevažuje sklo a ocel jako v profláklých velkoměstech typu Los Angeles, ale naopak se tady nešetří například červenými cihlami.

A i když bychom možná měli zůstat ve městě a jít obdivovat místní architekturu, místo toho jsme obdivovali místní posh obchoďák, kam jsme šli očumovat Apple Store, protože za celou tu dobu na cestě jsme v žádným nebyli a protože se ségrou jedeme oba na jabkách, nemůžeme si něco takovýho nechat ujít.

Posh obchoďák City Creek Center

Nicméně obchoďák City Creek Center (otevřený před pouhým rokem a něco) byl fakt něco. Jednak to tam vypadalo jako venku (tekl tam potok), jenže úplně nahoře bylo sklo a celý to bylo vyklimatizovaný a popravdě jsme tam asi vypadali trochu jako exoti, protože to byl asi obchoďák mimo naši vrstvu. Kromě toho, že tam bylo všechno navržené opravdu do detailu (já si třeba od dneška pamatuju fakt hezký stojánky s pytlíkama na výkaly čtyřnohých miláčků), tak skladba obchodů mluví asi za vše: Porshe Design, BOSE, Hugo Boss aj. naznačovaly, že tady bysme si nic nekoupili ani kdybysmě chtěli. Takže jsme jen v Apple Storu rychle omrknuli novinky a potom pokračovali dál do města.

Po krátké procházce centrem jsme se zastavili na jídlo v nějakým food trucku na hamburger a vydali se jinou cestou zpátky k našemu autu, protože slunce už se chystalo pomaličku zapadat. Cestou jsme objevili další park, Brigham Young Historic Park, který byl sice menší, ale o to útulnější a kdybych bydlel někde poblíž, tak lavička nedaleko šumícího a funkčního mlýnského kola by bylo ideálním místem, kam bych si chodil číst, protože tady v podstatě nebylo ani nohy. Jenom docela brzo zavírali.

Výhled na město

Když jsme došli k autu, vyjeli jsme ještě autem na kopec za State Capitolem a objevili jsme tady prominentní čtvrť, kde si mimo jiné někdo sundával z traileru BMW 7Li s evropskou převozní značkou. Ale každopádně i tady byl klid a hlavně krásný výhled na město, State Capitol i na hory v dálce, takže jsme se tady prošli a potom se vydali na odpočívadlo asi hodinu autem z centra města, kde jsme hodlali přespat.

Salt Lake City je fajn

Vůbec jsme se tak nedostali k jezerům, po kterých je toto město pojmenované, ale na druhou stranu nám to ani moc nevadilo, protože tak i tak bylo osvěžující být zase ve velkoměstě, který si ale dokázalo zachovat pocit poklidného menšího města. Jen pro info, Salt Lake City je velké zhruba jako Praha a plus mínus tady bydlí i stejný počet lidí.

Pokud chceš dostávat upozornění na nový články, tak můžeš buď přes email nebo na facebooku. Můžeš si taky přečíst další zápisky z tohoto roadtripu po USA. :)