Den 20. – Příjezd k národnímu parku Yellowstone
Den 20. (21. července, 2013; neděle).
Psáno zpětně v květnu 2014, doma.
Dnes to bude jen velmi rychle, protože 20. den na našem roadtripu v neděli, jsme v podstatě jenom seděli v autě a jeli na sever.
Přesun přes Idaho
Z odpočívadla nedaleko Pocatella v Idahu jsme od rána ujížděli celej den na sever až do Yellowstonského národního parku, což bylo přes 550 kilometrů a cestou jsme ještě zastavovali po dlouhé době ve Starbucksu přetřídit fotky a data a potom pozdější zábavné lomeno trapné nakupování v místním Tescu.
Náš dnešní kemp nedaleko Pocatella, ID.
Ale tak popořadě. Jak už jsem včera zmínil a jak ještě zmíním asi několikrát, Idaho je z mnoha důvodů docela zvláštní stát. Dneska jsme cestou konstantně potkávali okolo silnic odstavený auta nebo třeba i lodě na přívěsech, který tam očividně byly odstavený už strašně dlouho a trochu to působí takovým deprimujícím post-apo dojmem.
Vjezd do našeho 7. amerického státu.
Po pár hodinách jízdy, přesně ve 12:08 jsme vjeli do našeho sedmého státu na tomto roadtripu, a sice do Montany.
Sever je zvláštní
A máme dojem, že čím víc jsme na severu, tím víc jsme na venkově. Aby to bylo dobře pochopeno, tak v Americe se dají pozorovat místní zvyky řidičů, které se trochu liší okres od okresu, město od města. Ale v zásadě bych si troufal tvrdit, že až do teď jsme neměli s nikým na silnici žádný zásadní problém a naše strategie „jezdi a chovej se tak, jak bys chtěl, aby jezdili a chovali se ti okolo“ tak nějak fungovala celkem dobře. Ale v Montaně jsme prostě čuměli. Tříproudová dálnice, letíme lehounce nad limit, v prostředním pruhu jedou za sebou tři trucky (velký pickupy, ne náklaďáky) a najednou se jeden přemístí do levého, druhý do pravého, srovnali se a absolutně nás nechtěli pustit (nutno dodat, že oni jeli přesně limit).
Zrcadlo na silnici :D
Člověk by to asi přešel a zapomenul na to, nicméně během následujících dní jsme se přesvědčili, že na podobný silniční zážitek není v Montaně vůbec těžký narazit. Lidi si prostě jedou souběžně úplně stejně rychle, a nějakej kaliforňan v sedanu si může blikat jak chce, ale tady na venkově se prostě nikam nespěchá!
Kvůli podobným výhledům jsme zastavovali často.
No hrůza. Samozřejmě to nebylo pořád, ale stávalo se to častěji, než aby si člověk řekl, že se tím baví jenom jedna místní skupinka rednecků. Jinak nám ale cesta ubíhala docela příjemně, jak to asi vypadalo (zrovna mimo dálnici), se můžete kouknout na následujícím videu. (Tohle byl přibližně náš výhled skoro celý dnešní den, natočeno ráno ještě v Idahu.)
Příjezd do Yellowstonu
Do Yellowstonu jsme dojeli asi v pět večer, proto jsme se rozhodli návštěvu jako takovou nechat na další den a dovnitř jsme opravdu jenom nakoukli.
Narazit na procházající se zvířata okolo silnic je běžné, ale patrolující rangers vás většinou nenechají zpomalit a fotit (v tomhle konkrétním případě zrovna nebyli na dohled).
Ale i ta krátká chvilka stála za to! Asi nejčistší řeka, co jsem kdy viděl (aspoň tady v Americe) a potom nám okolo auta proběhl bizon! Ale když už jsem sem dneska dal jedno video, tak tady máte ještě jedno, tentokrát krátký průjezd Yellowstonem:
Dokumentace naší cesty Japanese-style („Hlavně nevylejzat z auta“). :D
Zpět do města a setkání s Čechem
Nijak dlouho jsme se tu ale nezdržovali a vrátili jsme se do města Bozeman v Montaně, kde jsme chvilku poseděli ve Starbucks, abychom si naplánovali následující dva dny v Yellowstonu a přetřídili poslední týden fotek a potom odjeli do místního Targetu pro nějakou vodu na pití a jídlo.
No a zrovna když vcházíme, tak sestra jde na záchod, nicméně neoznámí mi to nijak extra slušným způsobem. Hned potom jak se vrátila, tak si říkáme, že vlastně tady na sebe můžeme mluvit úplně sprostě a nikdo to vlastně nepozná. Toho jsme se chytli a asi o pět minut později procházíme okolo 24-packu půllitrovek vody za $3.88 a říkám „Ty vole, voda jenom za čtyři bakšiše, to berem’!“. Nutno dodat, že místo vole jsem pravděpodobně řekl něco mnohem sprostějšího.
Silnice v Yellowstonském národním parku.
V tom se ohlédne jedna paní, a z jejího výrazu jsem okamžitě poznal, že tomu ostřejšímu slovu dost dobře rozuměla. :D Okamžitě jsem analyzoval všechny možnosti, jak k tomu mohlo dojít, že možná člověk vycítí, jak mluvíte, podlé tónu hlasu, nebo něco podobnýho, ale můj myšlenkový proces záhy velmi urychlila otázkou „Vy jste z Česka, že?“
No a nakonec se ukázalo, že do USA emigrovali asi před šesti lety a od té doby si žijí s manželem tady, ale v životě by mě nenapadlo, že potkáme expats zrovna v Montaně v nějakým zapadlým Targetu…
Každopádně po nákupu jsme vyjeli zpátky směrem k Yellowstonu a jeli asi hodinu, dokud jsme nedojeli na odpočívadlo, kde jsme se rozhodli přespat. Někdy v noci začal brutální slejvák, který trval několik hodin a podle jeho síly to vypadalo, že budeme muset Yellowstonu projet na raftu… ale ráno se jenom ukázalo, že kromě značky „No overnight parking.“ jsme zaparkovali hned vedle dost silnýho ostřikovače trávy. :D
Pokud chceš dostávat upozornění na nový články, tak můžeš buď přes email nebo na facebooku. Můžeš si taky přečíst další zápisky z tohoto roadtripu po USA. :)
