Den 21. – Národní park Yellowstone

Den 21. (22. července, 2013; pondělí).
Psáno zpětně v červnu 2014 v Anglii (mimochodem přesně před rokem jsem touhle dobou odlítal do USA :))

Předtím než začnu, tak musím předeslat, že z posledních dnů road tripu už nemáme moc poznámek, takže nemám z čeho rekonstruovat a budu psát jenom podle fotek. Ne, že by to nestačilo, konkrétně v tenhle den jsme jich se ségrou nafotili dohromady přes 1500, ale asi budou místy chybět přesný názvy míst, který ani nemůžu dohledat, protože jsem v Anglii a ještě k tomu offline (odsud články začnu zveřejňovat jakmile dokončím tento seriál), takže ani nemůžu moc navázat na předchozí článek.

Ráno

Protože nevím, kde jsem teda minule skončil, tak začnu znovu od rána. Spali jsme na odpočívadle zhruba půl hodinky od severního vstupu do Yellowstonského národního parku. Kdybych měl net, tak sem můžu třeba hodit souřadnice, kdyby někomu k něčemu byly, ale možná zpětně, až budu už online článek někdy v budoucnu editovat. Na tomhle odpočívadle totiž byla cedule “NO CAMPING”, ale až zpětně nás napadlo, že vlastně no camping a no overnight stay jsou trošku rozdílný definice a podle mě overnight parking na tomhle odpočívadle bylo zcela v pořádku, což v blízkosti národních parků zdaleka nebývá zvykem. Na druhou stranu jsem tady už určitě mockrát psal, že i na “no overnight stay” parkovištích jsme víc nebo míň omylem několikrát přespali a nestalo se vůbec nic.

No ale zpátky k tématu. Posnídali jsme klasicky peanut butter & jelly sendviče a vydali se brzo do Yellowstonu, kam jsme měli týdenní vstup (pass) už ze včerejška. Dali jsme si na to totiž jeden jediný den, což je jednak málo a druhak škoda, protože zbytek roadtripu už jsme spíš jenom jeli rovně zpět do Kalifornie, ale zase na druhou stranu si pamatuju, že po 20dnech spaní v autě jsme byli už docela unavení a každý den vyjíždět z parku, abychom někde přespali, bylo taky dost únavný. A v parku samotným je to bez šance, kromě toho, že to není povolený, tak taky místní rangeři patrolují pravidelně a hodně, takže by se ani nešlo spolehnout na to, že si nás nikdo nevšimne. Ale to je neduh všech chráněných oblastí. Bohužel sehnat kemp v červenci jen tak z fleku je celkem nemožný a nebo drahý a vůbec to nezapadalo do naší lowcost filozofie. Příště bych tohle asi pojal zase trochu jinak.

Po chvíli jsme dojeli k hlavní bráně, kde jsme si nemohli odpustit tradiční focení se u uvítací cedule, na což jsme si ale museli vystát menší frontu. Ale potom jsme hned nasedli zpátky do auta a vjeli symbolicky obří kamennou bránou do Yellowstonského národního parku.

První zastávka – smradlavá voda

Jak už jsem předeslal, neznám přesný názvy míst kde jsme byli, ale jako první jsme zastavili u nějakýho přírodního úkazu, kde po bílých skálách vytéká horká voda. A zcela nejvýraznějším znakem tohoto místa je fakt, že to tady dost smrdí. Nemohli jsme se ségrou dohodnout, jestli to smrdí jako zkažený vajíčka nebo spálený střelný prach (jako když odpálíte rachejtli), ale když si člověk představoval to druhý, tak se to celkem dalo vydržet. :D

Není to nic vyloženě must-see, ale je to celkem zajímavý a ta voda tekoucí všude možně po vybělených skálách je superčistá a to už je nakonec fajn pohled sám o sobě.

Až jsme si prošli dřevěný chodníček, který vedl okolo tohoto místa, jsme šli zpátky do auta, což takhle zmiňuju jenom proto, že z 50 aut jsme byli fakt jediný, kteří zaparkovali na couvačku, což je jev pozorovatelný nejen tady. Američanům se prostě asi nechce moc couvat, když to není nezbytně nutný.

Dál jsme se chtěli kouknout na nějaký vodopády, cestou ale někde okolo silnice chodil bizon, takže všechny nenapadlo nic lepšího, než zaparkoval napůl do škarpy a jít si bizona vyfotit. Samozřejmě včetně nás, jenom mám dojem, že jsme byli široko daleko jediní alespoň s teleobjektivem, v záplavě všech těch fotografů, co si vytáhnuli iPad. :D

The Grand Canyon of Yellowstone

Ke kaňonu vedl fakt krátký trailík od silnice, kde se dalo zaparkovat u krajnice a tady byl určitě jeden z nejmajestátnějších výhledů, který jsme viděli, a dost možná, že nejen v Yellowstonu. Kaňon totiž dosahuje hloubky až 350 metrů a v nejširších místech má přes kilometr. Dole jím protéká řeka, jejíž jméno bych vám rád řekl, kdybych ho věděl, ale moje vlastní, wikipedií nepodpořené, zeměpisné znalosti nejsou až zas tak dobrý. :D

Výhled odsud byl prostě super.

Brink of Upper Falls

O kousek dál autem byl krátký sestup přímo ke korytu řeky, kde byl zrovna jeden obří přírodní splav, kde se člověk mohl koukat na takovej malej vodopád klidně několik minut a chytrý řeči okolních Američanů typu “mě už bolí nohy” ho u toho vůbec nerušily, protože ty obří peřeje to zcela s přehledem přehlušily.

Když jsme došli zpět na parkoviště, stála tam velká expediční dodávka s německou poznávací značkou. Ale moc jsme jí nestihli okouknout, protože se zrovna rozjela; a až zpětně na fotkách jsem si všiml, že kromě německé značky tam byla i místní z Idaha. Ale i tak je to zajímavý si představit, kudy asi tak ta dodávka mohla jet, kdyby do Amerika přijela z Německa fakt po vlastní ose.

Dragon’s Mouth Spring

I když jsme měli vlastní přibližný seznam míst, který jsme chtěli vidět, na spoustu z nich jsme narazili prostě jen tak, a určitě stojí za zastavení, i když se snažíte vidět to nejlepší v jednom jediným dnu. Jednou z takových mini zastávek byla skála/jeskyně, ze který vyfukovaly obří oblaka páry za různých zvuků, který připomínaly chrčení draka.

Wandering around

Jedna z věcí, na který jsme se chtěli určitě kouknout, byl gejzír, ale k tomu to bylo skoro půl hodiny autem, proto jsme jen tak jezdili okolo a zastavovali, kde nás napadlo.

Pro mě jedno z nejhezčích míst v Yellowstonu vůbec byla mělčina nějaké místní řeky, přes kterou vedl pěkný starý dřevěný most. Je sice pravda, že z cedulí tak různě po parku vyplývá, že člověk by tady neměl do vody moc chodit, ale tady to k tomu prostě svádělo.

Koryto řeky tady bylo široký, voda blankytně čistá a mělká a tekla pomalu, okolo byly stromy, modrý nebe a příjemný studený vánek; no prostě idylka, a navíc nikdo nikde! Snad půl hodiny jsme se v letním teple procházeli v příjemně chladivé vodě až do okamžiku, kdy kolem na mostě projel ranger, který shodou okolností potom zaparkoval vedle nás. A i když šel cosi okolo obhlížet, tak nic neřekl. I tak jsme se ale vrátili zpět do auta a jeli dál k gejzírům.

Cestou jsme ještě zastavili u jezírka, kde bylo půl milionu (tolik ne, prostě hodně) leknínů. Moc koulzený.

Old Faithful Geysir

Asi nejslavnější yellowstonský gejzír byl nedaleko od jednoho z hotelů, který jsou přímo v parku, u kterých je dostatek parkovacích míst (když už nic). Gejzír vystříkne několikrát denně, v relativně pravidelných intervalech plus mínus 10 minut. My jsme na místě byli asi hodně brzo, protože nikde nikdo nebyl. V klidu jsem si tak nachystal GoPro a pak jsme jenom čekali.

Okolo gejzíru je takový dřevěný chodník s lavičkama, takže pozorování jeho erupcí už nemůže být pohodlnější a doopravdy se brzo začala vynořovat opravdu velká hromada lidí. Já si pamatuju jenom jedno malý děcko, který mi asi závidělo GoPro, protože si sedlo tak, aby mi do něj jakoby mimoděk kopat a shazovat ho, no naštěstí rodič ho umravnil. :D

A oněch 10 minut přes očekávánou erupcí už bylo opravdu narváno, že se nedalo hnout.

No a potom? Ze země vystříkla voda, nejdřív trochu, pak hodne vysoko a pak zase trochu a po pár minutách už se z díry valila zase jenom pára.

To je všechno, a přece to je jedna z nejvíc navštěvovaných atrakcí v Yellowstonu. Čímž neříkám, že to je nuda, podívaný je to určitě zajímavá a pokud vás nelákají davy, tak Old Faithful je jenom jeden z mnoha gejzírů v Yellowstonu, ale myslím že právě tento erupuje asi nejčastěji… nebo už si prostě nepamatuju, proč je tím nejnavštěvovanějším.

Jo a na závěr erupce gejzíru následoval, což mě trochu pobavilo, potlesk od většiny přihlížejících. Ne, to kecám, to nás pobavilo opravdu hodně a když jsme potom se ségrou později zastavili u nějaký tůňky (creek), tak jsme zatleskali potůčku, jak pěkně teče. :D

Odjezd

Na erupci jsme se koukli přesně v 17:23 a tak nastal čas to pomalu zabalit a vydat se zase směrem pryč z parku, ale jak postupně zapadalo slunce, tak úplně všechno se najednou zalilo krásným teplým oranžovým světlem a tak jsme opravdu každý kilometr zastavovali, jen tak obdivovat pláně a fotit. Tyhle simple věci bylo možná nakonec stejně nejkouzelnější.

Těsně přes setměním jsme dojeli do nějaké vesničky v Montaně, která je přímo na vjezdu do parku, a ta byla taky úchvatná. Strašně mi připomínala takovou starou Ameriky, všude byla spousta steakhousů, barů, restaurací a hotýlků a prostě byla všude taková večerní pohodička.

My jsme narychlo projeli ruční automyčkou a pak se vydali přespat na nějaký odpočívadlo…

Pokud chceš dostávat upozornění na nový články, tak můžeš buď přes email nebo na facebooku. Můžeš si taky přečíst další zápisky z tohoto roadtripu po USA. :)