Den 5. – Kalifornský venkov a cesta zpět do Bay Area

Psáno zpětně: July 7th, Pfeiffer Big Sur State Park, Big Sur, CA, 9pm

Do stanu patří karimatka

Byla sobota a vstávali jsme už před šestou ráno, protože sestra chce běžet půlmaraton kousek odsud, kde registrace začíná za necelou hodinu. Jediná výhoda, kterou nám spaní v kempu poskytlo, byla přítomnost sprch, protože jsme neměli karimatku a pohodlnějc bych se vyspal i v autě (na tent sites byla spousta malých kamínků, au au). Kdybysme se spaním v kempech už měli nějakou zkušenost, tak jsme si mohli koupit uhlí a nějaký maso, protože grily a stoly jsou standardní součástí každýho plácku na stanování. Tak třeba příště.

Po vysprchování, tradiční peanutbutter&jelly sandwich snídani a nafocení pár fotek v kempu jsme složili stan (asi už ho nikdy nenacpeme do té malé taštičky, ve které jsme ho koupili, tak jsme ho prostě natlačili do skrytýho dna kufru auta k rezervě) a vydali se směrem k místu, odkud se mělo běžet.

Projížďka po kalifornském venkově

Tím byla nějaká místní vinárna s neurčitou adresou, a asi jsme udělali chybu, že jsme se nebyli večer podívat, kde že to vlastně je, protože TomTom má s adresama takhle v horách a v polích docela problémy – to už je podruhé, co jsme se o tom přesvědčili. Mnohem lepší je si vytahat z Google Map přesné GPS souřadnice! Nakonec jsme se tam dostali za dvacet minut naklid a včas, ale během těchto dvaceti minut jsme zvládli propálit jednu čárku benzínu v nádrží (to je jakože celkem hodně); 1.5L motorek dokázal lehoučký Yaris rozjet na 95 mil v hodině a dokonce i s bubnovýma brzdama vzadu (který jsou tak na prd, že ruční brzda v tomhle autě je docela k ničemu) z této rychlosti dokázal i zastavit před stopkou.

Co nezastavilo byl icebox (plnej ledu) na zadním sedadle, který byl sice přivázaný, ale ne dostatečně. Ten se i se svým obsahem (led a nějaký pití) překlopil a vysypal na zadní sedadlo, kde rozbil sklenici s dipem pro tortilla chipsy, po kterým auto smrdí ještě teď (o dva dny pozdějc).

Sestra utíká, já píšu

Nicméně sestra se šla zaregistrovat a zaběhnout maraton (odkaz na její článek), já jsem mezitím uklízel tu spoušť v autě a sepsal několik předchozích dnů, přičemž jsem seděl v autě se zapnutou klimatizací a zapojeným měničem na 110 V (ze kterého jsem nabíjel oba naše notebooky + mobil + baterku do DSLR), během čehož klesla rafička ukazatele paliva v nádrži o dalšího jeden a půl dílku, na což by se jinak určitě dalo ujet spousta mil…

Opravdu krásná krajina tady je

Když mě tohle přestalo bavit, šel jsem se porozhlídnout po okolí. Zmíněná vinárna (Twisted Oak Winery), resp. její kancelář a tasting rooms byla v horách někde v okresu Sonoma (?). Teda, když píšu hory, jsou to jen kopce, ale po výjezdu z Valley mi přijde kouzelný sebemenší kopeček a takhle v červenci, kdy bylo sucho a všechny ty lány trav byly zbarvený dozlatova (další význam pro The Golden State, probably), to vypadalo fakt krásně. A i budova toho vinařství byla fakt pěkná a dala by se v ní otevřít třeba fakt pěkná restaurace. Venku byl docela chládek, takže fakt idylka. Na chvíli jsem se jen tak natáhl a četl si na Kindlu a trochu litoval, že mi není 21.

Zpět k oceánu

Po tom, co sestra doběhla, jsme ještě nafotili pár fotek a natočili nějaký videa který jsou JAKOŽE přímo ze závodu, ale nejsou… a vydali se na přejezd zpět směrem Monterey. Cestou jsme se chtěli zastavit ještě v San Andreas, ale nějak jsme na to zapoměli a došlo nám to až v okamžiku, kdy by to byla 40mílová zajížďka (předtím jen 11 mil bokem od cesty), tak jsme se na to vykašlali.

Cesta do Bay Area uběhla celkem rychle a na dálnici mě nepřestávaly fascinovat obří RV (tj. recreational vehicles aka obytný auta) velikosti autobusů, který očividně vevnitř neměly dost místa na extra dvě kempovací skládací židle, a prostě je museli přivázat gumicukama na žebřík za autem. Vůbec buch to nezminíl, kdyby to byla ojediněla situace, ale takových exotů jsme potkali tolik, že už nás pak přestalo bavit si je fotit.

Cuppertino, Apple, Sillicon Valley, ejjj

Cestou jsme uviděli ceduli na Cupertino, tak jsme se zastavili u headquarter Applu (1 Infinite Loop, Cupertino, CA) a i u domu, kde kdysi Steve Jobs v garáži sestrojil první Mac nebo co to bylo. Je to úplně obyčejný dům v Los Altos, CA; ale proč se tam nezastavit, když už jsme jeli okolo (vzhledem ke geekovské povaze téhle „atrakce“ je odsud stejně cennější check-in na foursquare než fotka). Bylo to fakt fajn zvláštní, všechno jsem to znal z různých článků, všichni ti startupusti z celýho světa jezdí sem, a já jsem najednou tady taky, i když jen na čumendu.

Jsou to i moc hezký města, prachy jsou tady hodně vidět, spousta posh restaurací kam místní boháči jezdí na večere ve svých old timerech… docela pohoda takhle v létě večer.

Spaní, rychle, kde?

Po těchto objížďkách už začalo být docela pozdě a tak jsme pomalu začali řešit, kde budeme spát v autě. Na netu jsme našli dvě lokace v Salinas, CA, kde mělo být povoleno overnight parking, což ani zdaleka není samozřejmost. První byla benzínka hned vedle obřího truckstopu a vypadalo to docela dobře – přijeli jsme tam, benzínka, Subway, ve který se mimochodem nacpával místní šerif, tak že zaparkujeme někde mimo světla, abysme se trochu vyspali. Přejeli jsme autem 10 metrů a po otevření nás ovanul nesnesitelný smrad nikdy nemytých záchodů někde v zapadlým kempu v Albánii, fakt na zdechnutí. Ale řekli jsme si, že když zavřeme auto a necháme vyvětrat vzduch přes autovoňavku s vnitřním oběhem, tak to bude v pohodě. Vystoupil jsem teda z auta a začal dávat ručníky do oken (naše lowcost stínítka a rovněž víceúčelová věc, dá se do toho totiž utřít po sprchování!), když jsem jen tak mimochodem nakoukl do dodávky vedle.

Tam byl nějakej feťák totálně v crashu snažící se zapíchnout si do ruky jehlu. Asi byl tak s prominutím v prdeli, že ho vůbec nesralo, že si zaparkoval pod lampou a ještě k tomu si svítil v autě, když z parkovacího místa 10 metrů od něj zrovna couval pryč výše zmíněný a po dobré večeři asi dobře naladěný šerif, který akorát odjel. Tak to jsem si řekl, že na tohle teda seru, ono tam totiž v našem stylu kempovalo víc lidí, jen místo ručníků měli auta zatemněný kartonem a celkově to nebyli lidi jako my na roadtripu, ale spíš existence dost pochybný. Jeli jsme teda riskovat noční buzeraci policií na parkoviště k nejbližšímu nonstop obchoďáku, kterým byl Safeway 15 minut odsud.

Tam jsme zaparkovali zakempovali o půl jedenácté večer, vedle v tu chvíli ještě otevřené restaurace Olive Garden, kde byl v sobotu večer docela provoz, takže to vypadalo jako bezpečný spot, zároveň ale mimo všechny příjezdový cesty a mimo dohled z hlavní silnice…

Pokud chceš dostávat upozornění na nový články, tak můžeš buď přes email nebo na facebooku. Můžeš si taky přečíst další zápisky z tohoto roadtripu po USA. :)