Den 9. – Hollywood
Den 9.; July 10th, 2013 (středa).
Psáno zpětně někdyněkde v USA.
Po dlouhé době (aneb asi po dvou dnech) jsme zase vstali brzo a téměř ihned jsme se vydali ze Santa Pauly do Griffith Parku v Los Angeles, od kterého vede 10kilometrový roundtrip hike ke vrcholku Cahuenga, který je shodou okolností úplně přesně za nápisem Hollywood.
Rush hour v LA
Cesta do Los Angeles v devět ráno byl totální masakr, šestiproudá dálnice byla naprosto zasekaná (celkem očekávatelný), naštěstí asi po 5 minutách jsme se problinkrovali do carpool pruhu (pruh úplně vlevo, kde můžou jet jen auta se dvouma a více lidma, tzn. že je v nich vždycky prázdno) a ujeli jsme rychle značnou část cesty. Někde, už uvnitř LA, ale carpool pruh skončil a asi půl hodiny jsme popojížděli v koloně, než jsme se dostali k našemu exitu.
Dálnice u Los Angeles jsou hustý. Je tady takovej provoz, že tady na dálnici není jenom jeden připojovací nájezd. Ale nejdřív se nájezdem najede na takovou semi-dálnici, která je ale sama teprve tím hlavním připojovacím pruhem na hlavní dálnici. Docela peklo. Jinde je to zase řešené tak, že na připojovacím nájezdu jsou semafory, kde blikne zelená cca každých 20 vteřin, na kterou může projet jenom jedno auto.
Značky, cedule a nápisy
Nejsem si jistý, jestli jsem to tady zmiňoval, ale možná už ano. V Americe jsou cedule na všechno. Abyste se připoutali. Abyste odstavili auto když máte fender bender. Abyste nejezdili unavení. Na všechno. Proto mě hodně překvapuje, že na smíchávacích pruzích (spousta aut najíždí, spousta aut vyjíždí a je to takový zmatený) se zcela přirozeně (!) dodržuje pravidlo zipu, na který tady kupodivu cedule nejsou. To je zas něco, na co jsou cedule v Česku a půlka lidí to stejně dodnes nechápe.
Okolo Hollywood nápisu nejsou na turisty zvědavý
Jezdit v Los Angeles autem je zážitek sám o sobě, hromady aut co někam spěchají, oproti tomu byl všechen traffic v San Franciscu i kdekoliv jinde poklidná projížďka. Každopádně ona procházka k Hollywood signu má být jakýmsi místním tajemstvím, i když instrukce se dají vygooglit během minuty. Ve čtvrtích, kterýma jsme projížděli, bylo asi 5 různých cedulí typu „THE IS ABSOLUTELY NO WAY THERE TO GET TO THE HOLLYWOOD SIGN“ a pár dalších, které vytvářely přijemnou atmosféru pro turisty (Tourists go away!). No do Griffith parku jsme dojeli, abysme tam narazili na ochranku a 10 obřích karavanů nějakýho studia, kde se zrovna natáčel nějakej film, takže na parkovišti vybraným z Google map jsme nemohli zaparkovat. Jen tak pro zajímavost, herci musí mít takový luxus, že nějakej poskok ještě začerňoval špinavý pneumatiky na jednom z karavanů (trošku se zaprášily při příjezdu na prašný gravel parkoviště).
Shodou okolností okolo projel zelenej Mustang kabriolet bez rámečků kolem SPZky, což znamená v podstatě jediné – z půjčovny. A to se skoro rovná turista. A ten si to svištěl dál podél parkoviště nahoru, tak jsme jeli za ním a zjistili, že o půl kilometru dál je ještě jedno menší parkoviště, navíc pod stromama ve stínu, hned u závory za kterou se už muselo jít pěšky a odkud to k Cahuenga peak bylo přesných 5 km.
Vsuvka: Když jsme ráno ještě stáli u benzínky a četl instrukce tohoto hiku, tak tam bylo napsáno „blablabla and be aware of rattlesnakes.“, protože jsem nevěděl co to je, ptám se ségry: „Nevim, asi ňáká užovka nebo co, …“ (mezitím otvírá slovník) „… tak ne tyvole, chřestýš.“ :D
Vsuvka 2 z listopadu 2014: Losangeleskému hnutí za nedostupný Hollywood sign se povedlo ve veřejných mapách zcela změnit jeho polohu a pokud se necháte navigovat navigací, zavede Vás na jedno z několika míst, odkud je na něj dobrý výhled, ale ne přímo k němu. Docela zajímavé počtení je o tom tady na Gizmodu nebo tady, kde píší o tom, že trail, po kterým jsme tam my sami šli, byl nějakou dobu nepřístupný.
Vzhůru na výcházku k nápisu
Takže po projití okolo asi 6. cedule, která upozorňovala, že si máme dávat pozor na ty chřestýše jsme se konečně dali na výšlap, naštěstí bylo pod mrakem, takže nebylo úplný vedro, a už jsme byli dostatečně vysoko, aby tady byl čistej vzduch. Kromě dvou asi Němců z toho Mustangu tam jinak parkovali v podstatě místní běžci a cyklisti, kteří sem chodí sportovat, i když ty kopce na běhání jsou docela hustý.
Nutno dodat, že se nám na krku houpaly foťáky a víceméně spolu mluvili česky, a potvrdit můžu jednu věc. Místním se fakt nelíbí, když tady chodí turisti a dávají to najevo. :D Well, fuck you too.
Jsme nahoře
Po hodině a půl šlapání do kopce jsme konečně stanuli na vrcholku a před námi se rozprostíral výhled na Los Angeles s Hollywood nápisem v popředí. Hustý. Fakt tyvole hustý. Normálně to člověk vidí furt jen ve filmech a teď jsme si na to mohli skoro sáhnout! Ve skutečnosti byl před náma plot, na něm 143 kamer, mířící na nápis, pod něj, před něj i za něj, zase plot a v pozadí obří město s pár mrakodrapama naprosto utopený ve smogu, jakoby tady v ovzduší byla půlka světové ropy. Každopádně výhled odsud byl taky pěknej, a příjemně tady docela foukalo a je to asi nejlepší pohled na Hollywood sign, i když je zezadu a za plotem. Vzhledem k tomu, že tady jsme ho viděli poprvé, tak i z druhé nejlepší lokace na pozorovaní (Canyon Lake Drive) už vypadal směšně maličkej, ale i tam jsme se byli zastavit. Tam už se dá dojet autem, takže tam bylo celkem narváno lidma. Hmm, teda ne zas tak moc v porovnání s tím, co nás čekalo za chvíli.
Ten hike jsem si říkal, že by byl fakt super na kolo. Po návratu jsme bohužel zjistili, že pro kola je tam vjezd zakázaný, i když jsme jednoho člověka viděli tam vjet. Možná to pak tlačil nahoru pěšky. :D
Los Angeles je jinak díra. Pořádná.
Pokud jsem ráno mluvil o tom, že traffic v Los Angeles je extrém, tak v Hollywoodu to bylo squared. Jeli jsme zaparkovat do obchoďáku Hollywood & Highland, kde parkování stojí $2 na 2 hodiny, což je úplně zadarmo vzhledem k lokaci, ale zároveň asi poslední pozitivní věc na tomhle místě.
Hollywood Blvd. je totiž hnusnej a špinavej a to samý platí o Walk of Fame. Že je podstatná část Los Angeles asi díra jsem čekal, ale aspoň místo s největší koncentrací turistů by mohlo být udržovaný a trochu čistý, což nebylo ani jedno. Uznávám, Walk of Fame je dlouhej jak prase a z toho asi kilometru, co jsme viděli, jsme mohli být na jeho nejšpinavější části (unlikely…) a nejfrekventovanější části (to zase asi jo). Každopádně hvězdu tady má kde kdo a jenom najít jméno aspoň částečně známý nám dalo docela zabrat.
Ale jasně, když už je člověk jednou v Los Angeles, byla by škoda se sem aspoň nepodívat, ale celkový dojem byl tak nějak negativní. Všechny gift story přímo na Blvd. byly extrémní kýče. Zbytek z limitu na parkování jsme strávili prolízáním obchoďáku kde jsme parkovali a v místním Hard Rock Cafe, kde to už vypadalo jako v normální civilizaci (teda co se týká dojmu, čistoty a tak – jinak ale narvávo lidma až to hezký nebylo). Tak jsem se zas těšil až vyjedem z toho města ven, zas někam do klidu.
Fajn, ale znovu jsem u nepojedem. Asi nikdy.
Celkově za mě je sice Hollywood must-see na spoustě travel listů, ale pokud ho tam nemáte, můžete ho s klidem vynechat a jenom si udělat procházku k Hollywood nápisu zezadu. Turistů tam moc nepotkáte, možná občas nějakýho chřestýše, ale jak nám někdo včera řekl, na to, abyste se dostali do nemocnice máte docela dost času, takže vlastně pohodička. Celkově mi přijde, že sláva tohodle místa už je taková zašlá, ale těžko se to popisuje. A od tohoto dne jsme to začli vnímat. Každej Američan, se kterým jsme od té doby mluvili a zmínili Los Angeles, nám řekl že to je strašná díra a že jsme radší měli jet do San Diega, které jsme bohužel nakonec vynechali.
Jsem zvedavý na další části této obří aglomerace, které máme v plánu zítra.
Městečka okolo LA jsou ale fajn!
Náladu nám večer spravilo město Calabasas, které je v losangelské aglomeraci (v podstatě na jejím úplném okraji), ale už od pohledu to tady vypadá přesně naopak. Z části leží v národním parku Malibu Creek (shodou okolností máme na GoPro natočený příjezd tímto parkem sem z Pacific Coast Highway); a je tady naprosto čisto, uklizeno, pěkná příroda v okolí a nádherná highschool, kdybyste třeba někdo hledal, kam jet… po check-inu na foursquare se dozvídám, že je tady např. naprosto zakázáno kouření na veřejnosti. Takže po objíždění okolí nakonec kempujeme u nonstop McDonaldu. Free internet straight to the car, yay!
Fotky here:
Pokud chceš dostávat upozornění na nový články, tak můžeš buď přes email nebo na facebooku. Můžeš si taky přečíst další zápisky z tohoto roadtripu po USA. :)
