Jak jsme si bez agentury hledali práci v Anglii

Jak už jsem nastínil v úvodním článku, do Anglie jsme chtěli jet pracovat bez agentury a pokud možno s co nejmenšími náklady. Zároveň jsme nevěděli vůbec nic co se týká shánění práce, kde začít hledat a podobně. Na internetu se totiž dá najít spousta informací, které si nezřídkakdy protiřečí.

Každopádně jsme při hledání práce měli několik málo požadavků:

• dvě placená pracovní místa pro pár
• normální práce (tj. ne sbírání borůvek apod.)
• s ubytováním
• jenom na léto (červen-srpen)
• 35-50 hodin týdně
• bez praxe

Než jsem začal s hledáním, tak jsem si sedl a poprvé v životě si napsal svůj životopis, ale přičemž mi došlo, že vlastně nám nic, co bych tam mohl napsat. Přestože jsem snad od čtrnácti vydělával všelijak, suma sumárum nic, co by v CV někoho oslnilo.Anička na tom byla o něco líp (brigády v čajovnách a tak), ale dohromady pořád nic moc. Nutno dodat, že nikdy mým cílem nebylo šperkovat CV, nicméně pokud chce člověk trošku cestovat po světě a brát krátkodové pracovní pozice (v dlouhodobějším výhledu ideálně ty, co nabízí i vyšší než minimální mzdu), tak by se asi hodí mít nějaké zaměstnanecké zkušenosti. No, a dokud nejsou, tak si je člověk může vymyslet, že… :)

No každopádně se skutečným hledáním práce jsme začali kolem února 2014, což byly vlastně jenom tři měsíce před odjezem. Ze začátku jsme zkusili prohledávat všechno možný, od klasických „seasonal jobs“ stránek, přes GumTree (v Anglii něco jako Annonce), ale jak bylo vidět, naše skromné požadavky vyřadili 99 % pozic, které jsme objevili (extra moc jich taky nebylo).

Emaily, stovky emailů

Naše pozornost se tady postupně začala soustředit na vyhledávání hotelů nebo kempů, kde jsme čekal, že pravděpodobnost nalezení vhodných dvou pozic bude vyšší.

Postupem času jsme se dopátrali k relativně nenápadné stránce, kde mohli majitelé kempů a ubytovacích zařízení nabízet svoje služby, a kromě toho tam byla malá nenápadná kategorie „Jobs„, kde mohli zároveň taky hledat pracovní sílu. A kupodivu ta kategorie byla aktivní a spousta zaměstnavatelů tam dávala inzeráty; spousta z nich byly klasicky placené pozice (některé byly dobrovolnické výměnou za kempování zdarma), proto jsme je postupně začali bombardovat emaily, jestli náhodou nemají i ubytování a podobně. Kromě toho jsem z Google Map zcela naslepo vybíral kempy a hotely všude po Anglii a náhodně jim psal, jestli nemají nějakou práci.

Takhle to šlo asi měsíc a výsledky byly dost tristní. Response rate na bodu mrazu, nic.

Konečně trochu štěstí. No, asi…

Nakonec ale měla štěstí Anička, po 4 týdnech přišla odpověď: „Yes, we have jobs for you two, please come and bring Budvar.“ Velkou radost po týdnu vystřídalo zklamání, protože na odpověď odeslanou obratem zase dlouho nikdo neodpověděl. Odpověď přišla za 10 dalších dnů, a v podstatě se to takhle táhlo až do našeho odjezdu.

Trochu předběhnu, ale rovnou řeknu, že nakonec jsme odjeli pracovat právě tam. Zároveň ale přiznávám, že než jsme přišli na recepci a uslyšeli „Oh, are you our new staff?“, tak jsme si vůbec nebyli jistí, jestli nějakou práci máme.

Shrnutí emailového job huntingu

Odeslaných emailů asi něco okolo jedné až dvou stovek, odpovědí dohoromady pod deset, z toho jedna pozitivní (kam jsme nakonec odjeli) a druhá že možná, ale Skype interview required (asi by to taky byla jistotka, většinou to chtějí kvůli tomu, aby viděli, že umíte anglicky i v reálu). Shodou okolností tyhle dva kladné emaily přišly během dvou dnů, takže nakonec se ani Skype interview nekonalo. Celková doba od začátku hledání práce k jejímu najití zhruba měsíc a půl.

A dá se jet do Anglie bez práce a hledat ji na místě?

Dobrá otázka. Já osobně si myslím, že se to dá, byť na spoustě míst na internetu se dají najít příběhy, že to určitě možné není, jak budete měsíc chodit všude, rozdávat CV a nic z toho nekápne. Inu…

Z obří nabídky pozic v JobCentru (anglický úřad práce) i z různých procházek všude možně jsem viděl, že práce je v Anglii opravdu hodně, a pokud přijedete do sezónních turistických oblastí, cedulky „staff wanted“ lze najít opravdu na každém kroku.

Osobně se domnívám, že za neúspěchem většiny žadatelů, jejichž příběhy se dají najít na českém internetu, stojí prostě a jednoduše tristní úroveň angličtiny. Pokud tenhle blog sledujete delší dobu, tak asi víte, že jsem byl rok v USA a Anička dokonce bydlela několik let přímo v Anglii, takže nám angličtina nečiní žádný problém (no, to je kec, ale o liverpoolské angličtině zase někdy jindy). No a teď si představte, že jste zaměstnavatel, podnikáte ve službách (kontakt s lidma required), víte, že někoho potřebujete a přijde s CV v ruce cizinec, kterej anglicky zas tak dobře neumí. Asi by z toho nic nebylo. Samozřejmě vycházím pouze z toho, co jsem viděl v menších městech v okolí, třeba do Londýna jedou všichni a konkurence nejenom sezónních pracovníků je tam je násobně větší (stejně jako náklady na život) – ale myslím si, že když se chce, tak to jde. A hlavně v Anglii má člověk pořád tu výhodu v tom, že i v nejhorším případě může vždycky sednout na letadlo a za 1000 Kč být za pár hodin zpět doma…

No, takže asi tak. Hlavně se toho nebát.

Pokud chcete dodat trochu povzbuzení, tak vězte na našich pozicích v Anglii o rok před námi pracovali dva Poláci. Taky pár, ale prý ze začátku neuměli vůbec anglicky. Ale nejenže si tam tu práci nějak našli (sice jsem dodnes nepochopil jak), dokonce je nevyhodili a za tři měsíce se tam údajně v Angličtině dost zlepšili…

Nezapomeňte se přihlásit k odběru nových článků, buď přes email nebo přes facebook. Dále si taky můžete přečíst všechny dosud publikované články ze série UK Work & Travel 2014.