Socha Svobody (z dálky) a příprava na blizard (#ny2k16 – den 3.)

pátek, 22. ledna 2016

Na rozdíl od prvních dvou dnů, kdy bylo počasí v New Yorku opravdu ukázkové na to, že byl leden bylo dneska docela nevlídno, zataženo a lehce poprchávalo, rozhodli jsme se proto tento den vzít trochu odpočinkově a nikam jsme nespěchali. S Ann jsme si řekli, že se pojedeme kouknout jenom na Sochu Svobody a Ellis Island, což vydá tak na odpoledne a to bude na ten den všechno.

Bouře o které média psali o den napřed

Tento den byl pátek a ráno mi kamarád poslal odkaz na článek z Novinek, ve kterém už byla popsaná apokalypsa, která teprve měla přijít. V D.C. prý už napadlo „půl druhého metru sněhu“, přitom předpověď ukazuje sněžení až na zítřek, dneska slunečno. Webkamery taky nic. Vůbec nechápu, co to mělo znamenat. Pořádný sněžení sice nakonec přišlo, a s ním i změna itineráře. Původně jsme měli večer v devět nasednout na Megabus a jet přes noc do Kanady, bohužel kvůli předpovědi hustého sněžení byl spoj nakonec dopoledne zrušen a my jsme tak byli nuceni už teď náš pobyt v New Yorku neplánovaně prodloužit, sehnat ubytování na další den až dva, zrušit airbnb v Torontu a čekat co bude. Naštěstí tam, kde jsme byli teď, měli další hosté přijet až v pondělí, takže aspoň toto bylo rychle vyřešeno.

Tak zase zpět do města

Někdy krátce před obědem jsme nasedli na metro a dojeli na Wall St. na spodním Manhattanu, odkud jsme prošli kousek po Wall Street a potom po nábřeží směrem k ferry terminálu, kde se prodávaly vstupenky k Soše Svobody a potom na Ellis Island.

Počasí se chvílema alespoň trochu umoudřilo, takže i samotná procházka po okraji Manhattanu stála za to, nikdo nikde, jenom občas někdo proběhnul a pán na lavičce krmil racky s výhledem na Brooklyn. To sice není žádné majestátní panorama jako obrácený pohled z Brooklynu na Manhattan, ale vycházka to je moc hezká.

Bohužel, dneska jsem ani lístky na Sochu Svobody nekupoval přes internet jako třeba včera na Top of the Rock, jenom jsem se ráno podíval kolik asi mají stát, a že se dají koupit na místě… a šli jsme. Bohužel tohle byla celkem chyba, protože na nábřeží snad podél celého spodního Manhattanu se nedalo minutu jít v klidu, aniž by někdo nevnucoval lístky na Sochu Svobody nebo na vyhlídkový let vrtulníkem (který by ale mohl být super!). Trpělivě a pokaždé jsem všem říkal, že díky, ale že nemám zájem, až jsme konečně došli na úplný jih Manhattanu, zhruba někde do místa, který když si otevřete na Google Mapách, tak z něj vede hromada linek trajektů nejen k soše Svobody, ale i na Staten Island a další místa.

Drzost a vlezlost pouličních prodejců lístků na trajekt rostla doslova brutálním tempem a slušné odmítnutí nestačilo a jeden z nich za náma šel asi 100 metrů a furt cosi nabízel. Už mě to poměrně přestávalo bavit a my jsme akorát přicházeli k ferry terminálu odkud jezdí trajekty na Staten Island a kde jsem si myslel, že se prodávají tours i k Soše Svobody (což se neprodávají, ale to jsem nevěděl).

Ne, ne, ne… jo :(

Těsně před touto budovou nás oslovil poslední pouliční prodejce, a protože na rozdíl od toho předchozího byl opravdu slušný, tak jsme i zastavili a poslechli si, co nabízí. Očividně jsem snadno zmanipulovatelný a najednou v ruce držím lístky na hodinovou okružní plavbu OKOLO Sochy Svobody, což úplně nebylo to, co jsem si tak představoval. :D Samotná Socha Svobody mě až zase tolik nelákala, ale už od dob mého pobytu na střední škole v Kalifornii mě fascinoval spíše přilehlý Ellis Island, kterému bylo věnováno relativně hodně času v hodinách U.S. History. Ellis Island byt totiž takový vstupní brána pro emigranty z Evropy do Ameriky a tak jsem chtěl vidět hlavně ten, no ale dnes to teda asi nebude. :(

Takže příště si zjistit kde přesně se prodávají ty lístky, který přesně chci (v oválné kamenné budově v Battery Parku) a dojít až tam. :D Terminál, ke kterému jsem šel, byl stejně jenom pro trajekty, které jezdí na Staten Island (zdarma), což jsem v tu chvíli taky nevěděl.

No a protože výletní plavba měla jet asi v jednu, bylo půl jedné a podle slov prodejce asi „15 minut pěšky zpátky“, tak jsme se otočili a šli zpátky, odkud jsme přišli.

Kupodivu nakonec na lodi bylo docela hodně lidí, vlastně bych řekl, že byla docela plná. Byla to taková postarší bárka a asi tak trochu partyboat, protože vevnitř to trochu smrdělo chlastem, jako za ty peníze žádný luxus. Z reproduktorů na repeat hrálo pořád povídání o Soše Svobody a Ellis Islandu, takže aspoň to byl celkem zajímavý úvod do historie obou míst.

No, připluli jsme k Soše Svobody, kapitán udělal pár spinů aby si ji mohli vyfotit lidi na obou stranách, pak jsme jeli zespodu pod Brooklyn Bridge a zpátky, takže za slabou hodinku jsme byli zpět. Pokud mě něco překvapilo, tak asi to, že Socha Svobody je ve skutečnosti hodně malá. Dumal jsem nad tím proč, a až potom jsem si začal všímat, že na spoustě fotek nějak propagujících New York je Socha Svobody připhotoshopovaná vedle skutečně velkých mrakodrapů, na které to vypadá, že je třeba podobně velká jako Empire State Building. Ale určitě při pohledu přímo zpod ostrova, ale z lodi je docela maličká – je vysoká sotva 50 metrů; takže v porovnání třeba s tou Empire State Building by sahala jenom do výšky 13. patra (z celkových 102).

Wall St.

Po vystoupení z lodi jsme se vydali po Wall Street směrem k jedné z největších burz světa – New York Stock Exchange, která sídlí v historické budově právě na 11 Wall St. Zvenku ale moc ani jako burza nevypadá, kromě nevýrazného nápisu NYSE a běžících kurzů na malém displeji u jednoho z vchodů je to klasická neoklasická stavba (dík, Wiki). :D

Metrem jsme popojeli trochu na sever a šli se podívat trošku na Broadway a do několika málo obchodů, jen tak se podívat… a na záchod. :D Při té příležitosti jsem zjistil, že z jednoho obchoďáku (Burlington) je hezký výhled na Union Square Park a na poměrně zajímavé Zeckendorf Towers.

Blížící se apokalypsa

V médiích doma i v místních médiích celý den bežely zprávy o blížícím se blizzardu, nejhorším za posledních několik desítek let; všechny plátky přetiskovaly fotky prázdnotou zejících regálů v obchodech. Prostě konec se blíží! Myslíte si, že to tak vypadalo i ve skutečnosti? Ani náhodou. Dokonce právě naopak – pokud bych vůbec nesledoval zprávy a předpověď počasí (kde teda, uznávám, byla předpověď toho, že bude sněžit), tak bych možná začal uvažovat že další den bude natolik hezky, že si možná ani nebudu muset brát termoprádlo. Zásoby na přežití, které si kupovalo pár lidí ve Walgreens před náma, sestávaly vesměs z pivek, chipsů a dokonce zmrzliny. Zaslechl jsem rozhovor jednoho páru ve stylu: „Man, I can’t wait to get snowed in and watch Netflix all weekend long!“ (což jsem přijal za plán svůj vlastní). No prostě normální pátek ve velkoměstě.

Apokalyptické atmosféře nepřidávalo ani to, že spousta newyorských fotografů, které sleduju na Instagramu už delší dobu, projevovali z předpovědi maximální nadšení a pro zkrácení chvíle zveřejňovali fotky New Yorku pod sněhem z minulých let…

Každopádně pro případ, že by jsme se fakt celý víkend nikam nedostali, i my jsme si nakoupili zásoby jídla alespoň na den, a pak jsme odjeli metrem z Manhattanu zpět do Queens. Předpověď počasí slibovala začátek sněžení asi na na šestou hodinu večerní, nicméně ani v deset večer, kdy jsme šli spát, zatím nespadla ani vločka.

Newyorská krysa

A na závěr taková zajímavost, ze záchodu nám vyběhla pravá newyorská krysa, kterou se podařilo hysterické spolubydlící uvěznit ve sprše. Tak jsem se na ní šel podívat, a byl to fakt macek! :D

To be continued.