Nový rok v Las Vegas

Cesta ze severní Kalifornie do Las Vegas je celkem dlouhá (8 hodin je dost i na místní poměry) a při mých 180 cm by se ve Fordu Focus hatchback dala přirovnat trochu k mučení, ale aspoň jsem při ní stihl napsat jeden článek. Protože jsem měl celou cestu v sedadle před sebou notebook, mám o téhle cestě pár poznámek…

Vyjeli jsme asi v děvět hodin večer a pro sérii zastávek jsme asi v 7 ráno projížděli Mohavskou pouští, kde rostou takový pichlavý stromy (Juka krátkolistá, ale tady je známá pod slangovým názvem joshua tree), který prý nikde jinde nerostou, jenom tady v Mojave oblasti. vypadá to jako kaktusostrom. Aby jsme se na jeden podívali, tak jsme prostě zaparkovali v odstavným pruhu, a šli se podívat na ty, co rostly okolo dálnice. :D

Samotná hranice mezi Kalifornií a Nevadou na této konkrétní dálnici není nijak vyznačená, ale přejezd do Nevady jde poznat velmi jednoduše (asi jako přejezd z české drncající D1 na hladkou dálnici v zahraničí). Kromě toho, že se změní dálnice to vypadá takto: Nic, nic, nic… a najednou mraky obchodů, odpočívadel, kasin a podobně. Určitě je zajímavý taky fakt, že velmi často se objevovaly cedule, že “Next one mile of this highway is sponsored by Zappos”. Teda zajímavý, pokud ten obchod znáte nebo jste četli knihu jejího CEO Tonyho Hsieha. Mimochodem, vedení této společnosti se kompletně přestěhovalo (většina z jejich tehdejších 120 zaměstnanců) ze San Francisca přímo do Las Vegas.

No a potom už to bylo do Vegas kousek, bydleli jsme v domě host-grandma a jednoho Poláka a taky ex-exchange studenta (fakt nevím, proč bydlí spolu, a je mi to celkem jedno). Tento Polák kromě toho, že pracuje u LVPD, vlastní Ford Mustang (asi to není přímo ten ročník z Gone in 60, protože ho koupil za $1200, byť v polorozpadlém stavu; ale asi bude blízko, protože dneska ale vypadá hodně podobně Eleanoru; kompletně a originálně zrenovovaný Eleanor v USA prodáte hodně nad $100 000), Pontiac GTO (auto z xXx) a Chevrolet Corvette. Tomu říkám pěkný splněný americký sen. :-) V té době byl na návštěvě i jeho táta, který vůbec nemluví anglicky, jediný co jsem mu rozuměl já bylo něco jako „Možeme mlovit po česku.“ :-)

Tenhle barák se nacházel ve starší části města, kousek od letiště (letiště v Las Vegas mi mimochodem přijde perfektní pro spottery), ačkoliv letadla slyšet vůbec nejsou. Není to ani tak úplně řadový dům (kterých se staví tisíce okolo Vegas a vypadají jeden jako druhej), každopádně je obrovský, s bazeném, maličkou zahradou a citrusovníkem. Celkem fajn.

No a ze samotného města jsem během dvou dní viděl část stripu, navštívil pár hotelů a Madamme Tussads Wax Museum. Bohužel jsem se nedostal k hotelu Bellagio, kde jsou ty super fontány. :(

Jinak v Las Vegas je to trochu nuda, když Vám není 21 – a to rozhodně není jen kvůli nemožnosti pití alkoholu, prostě Vás do barů, klubů a kasin ani nepustí („Can I see your ID?“ jen protože jsem se procházel mezi herníma automatama a neměl náramek).

No a k cestě zpátky jenom dodám, že jsem tady v USA poprvé viděl sníh. A narazil do nás truck, kterej nás při couvání neviděl (jen plechy). A a tak trochu hodně jsem se bál (v první verzi článku bylo napsáno „posranej strachy“, ale to jsem už přehánel :-D), protože moje host-mum (měl jsem nutkání napsat obecně Američani, ale to bych jim křivdil) na údržbu aut naprosto kašle, takže jsme tenhle trip jeli na naprosto sjetých letních (možná univerzálních, ale rozhodně ně zimních) pneumatikách.

Ještě pár poznámek, které jsem psal mimo tento článek:

V italské části Las Vegas je uvnitř hotelu kompletní benátské náměstí včetně falešné oblohy, takže když jsme tam vešli, docela nahlas jsem utrousil „What the FUCK???“. Vypadalo to fakt hustě a za zmínku stojí, že tam italsky vypadající borec prodával italskou zmrzlinu, které bych věřil že je z Itálie.

Další věc, která mě zaujala bylo jedno odpočívadlo, kde jsme zastavili cestou do Vegas. Kromě kamionů, které jsou na mezistátních dálnicích OBROVSKÝ, tu byly taky karavany (RV), velké jako autobus Student Agency a za nima ještě 10 metrů dlouhý vlek. To mě jen tak zaujalo. I samotné odpočívadlo působilo velmi moderním dojmem, i když v tu chvíli vypadalo jako po vymření v nějakým postapokalyptickym světě, bylo tam asi 15 automatů na všechno možný. To ale potvrdilo moji domněnku apokalypsy, protože Mt. Dew z toho automatu fakt chutnalo jako dva roky prošlý. :-D

Po dlouhé době fotky: