„Didn’t you wear this T-shirt yesterday?“
Pozn. Tuhle zkušenost jsem napsal v roce 2020, ale antidatoval ji ho zhruba do doby, kdy se stala – tedy přelom srpna a září 2010, kdy jsem byl první měsíc na ročním výměnném pobytu na střední škole v Kalifornii.
Následující příběh (dnes už by se tomu řeklo spíš storíčko :D ) je jeden z mnoha takových malých detailů, který jsem zažil jako novopečený výměnný student na americké střední škole, který mi zase o trochu lépe pomohl pochopit, jak v Americe fungovat a zapadnout jako Američan, ale zároveň je to vlastně taková blbost, která normálně téměř ani nestojí za zmínku sáma o sobě. Ale když už na to přijde řeč… Jinak jsem tento konkrétní zážitek ani nikde tady na blogu nezmiňoval, i když paradoxně by to klidně mohla být samostatná stránka v příručce pro výměnné studenty… 1
No a teď už zpátky do minulosti:
Během prvních pár týdnů školy jsem se v journalism klubu zkamarádil s jedním klikem, který byl taky členem, jako writer pro školní noviny – Griffitha. Já jsem v journalism klubu tehdy fotil.
Krátce poté jednoho dne, kdy jsem ještě pořádně nikoho ve škole neznal, jsem si tak po páté vyučovací hodině šel kampusem školy na oběd. Namířeno jsem měl přes ulici, k takovému maloměstskému foodcourtu. Rozmítal jsem v hlavě nad tím, jestli půjdu do Burger Kingu nebo Taco Bell, když v tom mně doběhl Griffith a několik dalších jeho kámošů a ptal se, jestli s nima půjdu do Subway. Já jsem tehdy sice ani nevěděl co to je, ale řekl jsem, že jasně. :D
V Subwayi jsem nikdy předtím nebyl, tak jsem jenom okopíroval objednávku někoho přede mnou. :D (V té době bylo v Česku jen několik poboček a všechny v Praze, takže jsem to neznal.) Jídlo jsme si vzali s sebou, a šli zpátky na kampus ke stolům. Bylo to fakt jen dvě tři minuty pěšky přes ulici.
Vsuvka: Určitě jsem to tady popisoval mnohokrát (třeba tady), ale jinak kampus Escalon High School je mnoho větších unimobuněk a pár větších kamenných budov (knihovnokafeterie, pár tříd s kancelářemi a tělocvična) rozesetých po kampusu. Mezi tím vším se přechází většinou venkem, pod širým nebem. V severní Kalifornii, dvě hodiny na východ od San Francisca, se takto dá pěkně fungovat, protože narozdíl právě třeba od San Francisca (kde je příjemně chladno i v létě, a v zimě je i zima), je ve vnitrozemí po většinu roku fakt teplo (průměrná nejvyšší denní teplota v září 30 st. C). Jenomže – opět pěkně po Americku – byla ve všech třídách klimatizace nastavená na zhruba 18-20 st. C, takže i tehdy na konci léta, kdy přes den bývalo venku pořád 30-35 st., jsem většinu času chodil v mikině. No a tím už se skoro dostávám k pointě.
Vrátili jsme se s obědem ke stolům, venku pod stromy, a protože bylo vedro a obědová pauza měla 45 minut, mikinu jsem si sundal.
A toto je část, kterou si i po 10 letech pamatuju docela přesně: Měl jsem na sobě tehdy tričko od Kappa Sport, které má v logu siluetu dvou lidí sedících zády k sobě. Někdo se tehdy zeptal, „Are those two girls naked?“ a ukázal na moje tričko a siluetu onoho loga. To pochopitelně všechny zaujalo, a tričko pěkně po americku small-talkově pochválili, že je super. Já jsem řekl „haha, thanks“ a dál se tomu nevěnovala pozornost. Funny je, že až teď, po 10 letech na to koukám opravdu pozorně koukám, a vidím, že to ani nejsou dvě holky sedící zády k sobě… :D
Dojedli jsme oběd, a já snad třeba vysvětloval, kde je vůbec Česko a tak. Ostatně jako po celou dobu pobytu, all the time, every time. Kdo ví, tahle část už není zas tolik podstatná…
V tomto bodě bych rád podotknul, že mně tehdy bylo čerstvě 18, a to, jestli si na sebe můžu vzít nějaký tričko jsem tehdy posuzoval výhradně nosem. Takže další den ráno, když jsem se chystal do školy, tak tričko nesmrdělo, a tak jsem si ho vzal znovu. :D
Další den ve škole, pohodička, až do chvíle, kdy jsem kolem oběda potkal stejnou partu jako včera. Toto už si naopak moc přesně ani nepamatuju, jenom ten gist:
„Hey man, how are you?“
„Good, how you doing?“
„Good, thanks! Coming for lunch?“
„Yeah.“
„Cool.“
…
No a někdy během oběda se mě, zase Griffith, zeptal (nedivím se, že si to pamatoval druhý den – jak jsem psal, poznámka o dvou nahatých holkách zaujala všechny tehdy přítomné; a já si to pamatuju ještě o 10 let později):
G: „Didn’t you wear this T-shirt yesterday?“
Já: „Yeah, I guess.?“ (?)
G: „Oh. You did laundry yesterday, huh?“
J: (???) „Uhm, yeah, sure…“ (What?)
G: „Oh. Okay, cool then.“
J: (What???)
…
Později večer jsem se svojí host-family ptal, proč by to někoho zarazilo, nebo co to mělo znamenat. Načež jsem byl poučen, že pokud tady člověk nechce být za prase, tak tady se prostě oblečení večer sundá a hodí se do prádla – úplně nezávisle na tom, jestli je objektivně čistý, nebo špinavý. A i když se náhodou ten stejný den vypere, určitě se nenosí hned další den. :D
Já jsem samozřejmě chtěl mít kamarády, takže jsem se tou radou řídil, ever since. :D
Závěrem mimo téma
Krátce poté jsem nakoupil zásoby oblečení, trička, kalhoty, mikiny, abych je mohl systematicky rotovat. Mimo jiné jsem koupil asi tří páry džínů. Moje host-mom to tehdy komentovala:
Host-mom: „Oh, what a nice leave eyes!“
Já: „Leave eyes? What do you mean leave eyes?“
H: „These leave eyes, they are very nice!“ (bere džíny do ruky a ukazuje na ně)
Já: „???“
O zlomek vteřiny později jsem pochopil, že Levi’s se čte ˈlivaɪz, nikoliv levy’s (ˈlɛviz) ani leeve’s (též ˈlɛviz), jak jsem si do té doby představoval. :D
