Jak jsem se tu (zatím) naučil anglicky

Ideály každého exchange studenta jsou na začátku asi úplně stejně. Pojedu na rok do Ameriky a naučím se perfektně anglicky. Stane se tak? No, jak se to vezme…

Fakt je, že i když se s oblibou říká, že jde o roční výměnný pobyt, celková doba strávená v USA se rovná 9 až 11 měsícům, tedy nejde ani o celý rok. Jakkoliv se Vám to může zdát jako dlouhá doba, utíká mi to rychle jako voda a hlavně jsem si tady uvědomil, že na naučení jazyka to není zase tak dlouhá doba. Na druhou stranu, asi pět měsíců je pořád předemnou.

No a teď k té angličtině. Jsem tu čtyři a půl měsíce, a rozhodně mužů tvrdit, že tu je nějaký pokrok, ale jak moc?

Co se týká poslechu nebo porozumění ostatním, tak s tím víceméně nemám problém od začátku. Na seriály a filmy v angličtině koukám snad od osmé třídy, české titulky jsem vyměnil za anglické asi o dva roky později, a rok před odjezdem už jsem většinu věci sledoval úplně bez titulků. Takže co se týká běžné konverzace, rozumím skoro všechno, kromě termínů, které jsem nikdy předtím neslyšel. U nich mám potom tendence si k nim přiřazovat nejbližší foneticky podobný výraz. Zároveň to je ale věc, která se pozorovatelně zlepšuje. No a potom jsou tu desítky a stovky malých detailů, o kterých si myslím, že se nedají nastudovat a které posouvají Vaše porozumění v angličtině na další level.

Ty detaily jsou třeba jako když platíte v obchodě a prodavač se Vás zeptá: „Do you wanna bag?“ (Chceš k tomu tašku?)… já jsem poprvé slyšel „Do you wanna back?“ (Chceš vrátit drobný?). Vzhledem k tomu, že to byl asi můj třetí týden tady a já platil patnáctidolarový nákup $100 bankovkou ještě z české směnárny, trošku jsem nechápal, co si jako myslí. Samozřejmě jsem řekl, že ano. A dostal jsem zpátky i tašku. :-) Až později mi došlo, že na tohle by se zeptal úplně jinak (Do you wanna change?).

Nebo další drobnost, na kterou jsem si zrovna vzpomněl: nedávno jsem si pustil jeden díl seriálu How I Met Your Mother, od kterého jsem ještě nesmazal české titulky. Byl to zrovna díl, kde byl Ted s Marshallem na roadtripu a hráli hru, kdo první uvidí a oznámí psa. V seriálu potom byla fráze: „Zitchdog! Blue Suburban“, kterou autor titulku přeložil jako „Zitchdog, modrej předměstskej“. Vypadá to jako dobrý překlad, ale když se nad tím zamyslíte, tak Vám dojde, že modrých psů z předměstí okolo nás moc neběhá. Správný překlad by byl „Zitchdog, modrá oktávka“ – Suburban je model sportovního užitkového vozidla (aneb SUV, prostě velkej americkej přemisťovač) od automobilky GMC. Rozhodně to nemám onomu překladateli za zlé, když jsem tu byl asi třetí den a host-mum řekla „We take the Suburban“, taky jsem vůbec nechápal, co se jako bude dít…

No každopádně, takových detailů jsou desítky až stovky, a v nich vidím obrovský přínos tohoto roku v USA.

Taky se pořád snažím zvyknout si na pár lidí, kteří občas mluví hodně zmuchlané. Zajímavé je, že lidé, kterým mám já problém porozumět, mají stejný problém se mnou. Chvíli jsem si myslel, že snad fakt mluvím nějak divně, ale když jsem onomu člověku něco vykládal a on mi řekl „Hey dude, but I don’t understand a shit you saying“, ostatní okolo se ho zeptali, jestli náhodou není hluchej, což mě dost uklidnilo. I když je fakt, že on zrovna ten den střílel z brokovnice, a to bez ochrany sluchu, blbec. :-) Takže to jsou takové strasti a radosti exchange studenta.

I když pořád je přízvuk těchto lidí, kterým mám občas pořád problém porozumět, pěkný a kalifornský. Dostat se někde k lovcům krokodýlů do Louisany, to bych byl v nahranej nezávisle na tom, že jsem roky před odjezdem koukal každý den na filmy a seriály v angličtině… Tuhle jsem ty Lousiaňáky viděl a slyšel v nějaké show na History Channelu a host-dad mi potom řekl, že ten přízvuk je v Louisianě celkem běžný.

A mluvení? Rozhodně mužů říct, že tu je zlepšení. Když se dostanu do něčeho, čemu někteří říkají “flow” stav, kdy nevnímáte okolí a maximálně se soustředíte na přítomný okamžik (@petrmara), mužů v pohodě mluvit o čem chci, a když něco nevím, nějak to okecám. V takových chvílích mluvím hlasitě, zřetelně, no prostě pěkně. Problém je, že je trochu problém se do toho stavu dostat. V praxi je to o něco horší, protože třeba až moc často přemýšlím, jak bych měl to a to asi říct, což mě potom rozptyluje a tak uprostřed věty se zastavím přemýšlím CO jsem vlastně chtěl říct, protože předtím jsem přemýšlel JAK.

Jinak za velký pokrok je považuje, pokud si uvědomíte, že o něčem přemýšlíte v angličtině a takovou třešničkou na dortu je potom sen v angličtině. No, k tomuhle; nikdy jsem nebyl excelentní angličtinář a popravdě ani teď se jim necítím být. Nicméně už v červnu 2010, dva měsíce před odletem, na školním výletě do Anglie jsem zjistil, že mezi anglickým a českým myšlením mužů celkem pohodlně přepínat. Doslova. Pokud přemýšlím, co musím vyřídit třeba ve škole v kanceláři, přemýšlím o tom v angličtině. Pokud mě nápadně článek na blog, napadne mě to v češtině.

A onen slavný sen v angličtině? Už v Česku jsem jich měl tolik, že je ani nespočítám. A to mluvím jen o těch, co si pamatuju. Ono to usínání u anglických seriálu se na tom asi dost podepsalo.

A poslední věc je psaní. Taky tu je pokrok, na povel popíšu tři papíry z hlavy, ale rozhodně vidím, že má angličtině je kostrbatá; ale začal jsem teď hodně číst v angličtině (koupil jsem si Kindle), tak se to třeba časem zlepší.