Jak jsem udělal CAE zkoušky

(původní nadpis): Jak jsem si myslel, že udělám CAE zkoušky

Proč? Na co?

Jen tak.

FCE nebo CAE?

I když jsem tušil, že přípravě moc nedám, přihlásil jsem se rovnou na CAE, protože:

Certifikát CAE dostanete, pokud zkoušku zvládnete na 60 až 100 bodů. Pokud se Vám to nepovede, pořád za 45 až 59 bodů máte úroveň B2 (tedy certifikát FCE). Nevím přesně, co v takovém případě dostanete za papír, ale můžete se prokázat výsledky, které prokazují schopnost úrovně B2 (FCE).

Naopak pokud půjdete na FCE, certifikát úrovně C1 (tj. CAE) získáte pouze pokud tuto zkoušku zvládnete za A (80-100b), ale certifikát pořád bude specifikovat „Jiri Pavlik has been awarded Grade A in the FCE“, byť to znamená, že byste zvládli nějak i certifikát o úroveň vyšší. Prostě je mnohem lepší zkazit CAE než excelovat v FCE.

Jak to začalo

V červenci trošku zagooglil a zjistil, že nejbližší registrační termín na CAE je ke konci srpna, samotná zkouška potom byla 22. září. Konkrétně šlo o zkoušku CB CAE (Computer based), což je klasická CAE zkouška, ale první čtyři testy se dělají elektronicky na počítači (ne na papíru), což rozhodně doporučuju – je to pohodlnější; především ve writing části, kde i pět minut před koncem můžete drasticky změnit vyznění textu změnou několika málo zájmen (had to do that, actually…). Ke konci srpna jsem ještě byl plný elánu, jak se na zkoušky budu poctivě připravovat a určitě je dám. To trvalo asi hodinu do okamžiku, než jsem zjistil jaký rozsah mají materiály, které jsem si k tomu sehnal. Ale přece jen jsem si je vytiskl s tím, že si je ve škole během volných chvil pročtu. (Ne, nepročetl jsem si je.)

Den D

Zkouška měla naplánovaný začátek na devátou hodinu ráno v sobotu 22. září v počítačové učebně na Mendelově univerzite v Brně, ale můj den začal (špatně) už v 8:30, kdy jsem lomcoval dveřma v KFC na Hlavním nádraží. To je jedno z mála KFC, které nemá standardní otevírací doby a víceméně kdykoliv jdete okolo, tak má otevřeno, proto by mě ani v životě nenapadlo, že zrovna v sobotu budou otevírat až v devět.

Každopádně na místo určení jsem se dostal akorát na čas (ale poslední). Kromě ústní (Speaking) části má zkouška další 4 části, které se dělaly elektronicky, a konkrétně šlo o Reading (75 minut), Writing (90 minut), Use of English (60 minut) a nakonec Listening (cca 40 minut).

Zběžně se tu vyjádřím k jednotlivým zkouškám a k tomu, jak mě přišly náročný:

Reading mi přišla ze všech částí asi nejjednodušší, zkouška se skládala z různých článků a k nim potom byly různé otázky. „Zrada“ byla samozřejmě v použité slovní zásobě, což se na jednu stranu dá ve zkoušce této obtížnosti očekávat. Na druhou stranu, spousta se toho dala odvodit, vyřazovací metoda taky ještě šla použít a pokud jste anglicky sečtělí, máte značnou výhodu.

Writing byla na jednu stranu nejlehčí část, ale při špatném pochopení zadání může propadnout i skvělý text. Byly zadány dva texty v rozsahu okolo 250-280 slov, z toho první téma bylo zadáno pevně a zrovna jsem schytal, že mám zapsat report ze setkání studentské rády o tom, jak se sháněl organizátor studentských akcí na následující školní rok, ale zadání velmi svádělo k tomu napsat leták, který zmíněného organizátora hledá (což jsem nejdřív udělal). Druhý text mohl být vlastně o čemkoliv, protože na výběr bylo z pěti různých zadání, mezi nimiž nechyběla essay, kterou se téměř nikdy nedá nic zkazit. Je tu ale jedno ALE… a sice, že text musí reflektovat nějakou úroveň (britské) gramatiky a pokročilé slovní zásoby. Každopádně tady vám taky sečtělost hodně pomůže. Rozsah není problém, oba texty jsem nakonec výrazně zkracoval, časově taky v pohodě, akorát ten první text jsem ze zmíněného náborového letáku pět minut před koncem předělával na report, ale díky tomu, že zkouška byla počítačová, tak jsem to stihl přesně v poslední minutě (na papíru bych se ani nepokoušel to předělat).

Use of English byla zajímavá část. Úprava slov do tvarů tak, aby pasovala do textu byla jedna z těch lehčích částí tohoto dílčího testu. V další části byl text s natvrdo vynechanými slovy, které bylo potřeba vymyslet a doplnit, nad čímž jsem strávil podstatnou část času a vůbec si nejsem jistý, jestli to mám alespoň z půlky dobře. V následující části byl populárně-naučný článek o archeologii a využití DNA analýzy o celkovém rozsahu asi 10 odstavců, z toho půlka odstavců byla vyhozená ven, k nim přidán jeden přebytečný a úkolem bylo zařadit je zpátky (a poznat, který je ten zbytečný). Tohle jsem si nechal nakonec a ještě v posledních vteřinách odstavce různě přehazoval, protože kromě prvního (kde byl neodborný úvod) a posledního (kde byl prostě závěr) mi přišlo, že odstavce můžou být relativně v libovolném pořadí, a v jistém smyslu ten článek bude dávat pořád smysl… Poslední částí bylo několik otázek, v každé byly tři věty s vynechaným slovem, které jste měli vymyslet a doplnit. Asi nejjednodušší část, jako příklad uvedu třeba věty „You need to wear a goggles when skiing because the sun reflected from the snow is very …“, „Mike is such a …. boy, I bet he will go to university one day“ a „Weather forecast predicts … but windy day tommorow.“ Nebo něco v tom smyslu, u těchto jediných jsem to slovo nevymysel (tipnul jsem tam něco jako sharp).

A teď k listeningu. Kdybych řekl, že jsem nerozuměl ani slovo, tak to přeženu, ale na to jak relativně jednoduché proslovy to byly jsem toho rozuměl fakt dost málo a příčina je velice prostá – anglický přízvuk, částečně i anglická slovní zásoba a gramatika (fráze jako „Oh I was deciding between petrol and diesel fueled car blablabla“ se v Americe fakt moc nepoužívají, i když tohle je ještě příklad, kdy jsem věděl o co jde). Jinak jste poslouchali nějakou nahrávku (2 x) a u toho odpovídali na otázky. Ale abych alespoň nějak naznačil, jak moc rozumím americké a britské výslovnosti… pokud poslouchám Sheldona z Big Bang Theory jak mluví o čemkoliv, jsem schopný jeho řeč transkriptovat, i když třeba nemám ani nejmenší páru o tom, co znamenají slova, která říká. Ale v 90 procentech případů prostě slyším, co to je za slova a byl bych schopný je napsat. Kdežto tady nějaká polárnice vykládala, jak šla sama na severní pól, letadlo už ji nemohla zásobovat tak se otočila nebo co a kromě stěžejních údajů jsem toho moc nepochytil. Takže pokud se díváte na anglické seriály/filmy bez titulků a rozumíte, rozhodně v této části mít problém nebudete. Jediný anglický seriál, který sleduju je Hustle a tam si bez anglických titulků ani neškrtnu.

Můj někdejší host-brother Mikey mě v Americe několikrát přesvědčoval ať se znova podíváme na jeden anglický film, že tentokrát už z toho budu určitě tak nadšený jako on, ale nebyl jsem, protože jsem nikdy nerozuměl o čem tam mluví… :D

Listening byla poslední část skládaná na počítači, a tak jsem se přesunul z Mendelky do budovy British Councilu v Brně, kde se měla složit poslední ústní část. Ta trvá jen 15 minut (ne, že by mi to vadilo, ale právě mluvený proslov rozhoduje o tom, jestli můžete tvrdit, že umíte anglicky nebo ne) – zdá se mi to trochu málo. Ke zkoušejícím se chodí po dvou. Zkoušející byli dva, jedna starší paní, podle jména Češka s dokonalou, ale britskou angličtinou, a přísedící, co jenom hodnotil a nemluvil, zřejmě Angličan. Jak tohle dopadlo nejsem schopný zhodnotit. Je to už rok, co jsem z USA doma, během té doby, kromě toho že jsem začal zase přemýšlet česky a rok na gymplu taky udělal svoje (k horšímu), takže to nebylo ani zdaleka tak dobrý, jako to mohlo být před rokem (což se týká i předchozích zkoušek, ale tam to nebylo tak markantní). Co vím s jistotou, mých 20 % slovní zásoby, kterou používám 80 % času na Skypu mi tady bylo úplně na prd. To, že jsem se u toho snažil soustředit na gramatiku a občas použít něco inteligentnějšího než primitivní americký present & past simple/continuous nějakému extra výkonu asi taky moc nepomohlo. Pokud vezmu do úvahy fakt, že se hodnotí mj. i intelektuální výše slovní zásoby nebo správné využití gramatiky, byl jsem při odpovědi na otázkou, která z těchto historických činností (kde na obrázku byly činnosti, o kterých jsem neměl moc tušení, jak se anglicky řeknou) nejvíc stojí za zachování, tak fakt nevím nevím, jak tato zkouška dopadne.

Doporučení a shrnutí

Na závěr bych dodal, že zkouška byla vedena opravdu profesionálně celou dobu s nulovou možností podvádění (kontrola osoby podle ID před každou dílčí zkouškou, odchod na toaletu možný jenom s doprovodem a při některých testech vůbec, zákaz mít na stole cokoliv vlastního kromě pití, a další opatření), takže pokud certifikát z nějakého důvodu potřebujete, tak jsou tyto ESOL zkoušky dobrou volbou.

Pokud CAE chcete, určitě je asi fajn tam jít co nejdřív po návratu z USA (pokud jste tam byli), s tím, že přes prázdniny si dáte učební kůru anglických seriálů, filmů a podcastů. Potom si můžete trénovat popis obrázků, gramatiku a takové ty tradiční metody, které jsou tisíckrát popsány v desítkách příruček o tom, jak tuto zkoušku zvládnout. Na spoustu těch cvičení je určitě metodika, která se dá použít a oproti kandidátům jako jsem byl já vám dá značnou výhodu.

Takže celkově shrnuto… dá se to i bez přípravy, pokud za sebou máte delší pobyt v zahraničí.

Jak se zaregistrovat

V Česku tyto zkoušky (FCE, CAE, CPE a jejich Computer Based verze) pořádá British Council několikrát ročně, a veškeré potřebné informace k registraci naleznete tady. Zkouška vyjde na 4500 Kč.

Doplněno: Jak to dopadlo

Tento článek jsem původně napsal hned v den skládání zkoušek, ode dneška znám i výsledky: Prospěl. Konkrétně nejlepší výsledek jsem měl ve Writing (to jsem čekal), o něco horší Listening (to mě teda dost překvapilo), potom Use of English a Reading na cca stejné úrovni (obojí jsem čekal lepší) a nejhorší byl Speaking (tušil jsem, že nejsilnější část testu to nebude).

Myslím si, že vzhledem k tomu, že jsem šel naprosto bez přípravy, tak je to výsledek více než uspokojující.

Tolik asi k CAE zkouškám, pokud chcete, můžete si ještě přečíst článek, jak jsem trénoval angličtinu před odjezdem na rok do USA, což se částečně dá aplikovat i k přípravě na podobné testy. :)