Den 2. – San Francisco

Den 2. (3. července, 2013; středa).
Psáno v Angels Camp o dva dny později.

„Seděl jsem u okna a větřil vůni veškerého žrádla v celém San Francisku. Tam někde byly rybářské hospůdky, kde měli ještě teplé housky a kde bych si pošmáknul i na odpadcích v koši, a i samotné jídelní lístky tam z té spousty poživatin musí být celé křehoučké a jakoby namočené do vroucí polívky a dokřupava vysmažené, že bych je snad taky snědl. Ukažte mi rybí šupinu na jídelním lístku, a já ji zbaštím; dejte mi čuchnout rozpuštěného másla a krabího klepeta. Tam někde byly hospůdky, ve kterých se podávaly tlusté krvavé rostbífy aujus a pečená kuřata na víně. Tam někde byly hospůdky, kde si na grilech prskaly hamburgery a kde kafe stálo pouhej čtvrťák. Ach Bože! – ta vůně omastku a koření, která mi vanula do pokoje z Čínské čtvrti a mísila se s vůní špagetových omáček z North Beach; a jak k tomu voněli křehcí krabi od Fisherman’s Wharf! – a co kotletky na špízu u Fillmora? A vraž do toho ještě vůni chili papriček z Market Street, hot dogs a smažené brambůrky s laciným červeným vínem a dušené mušličky ze Sausalita z druhé strany zátoky, a máš celý můj sanfranciský sen.“ —Na cestě, Jack Kerouack

San Francisco, den druhý

Druhý den v San Franciscu jsme se pokusili vstát co nejdřív, abysme stihli aspoň něco z našeho celkem dost obsáhlýho seznamu věcí k vidění. Vstávání brzo se nám povedlo, vymotat se z našehoo domečku už bylo o něco horší.

Nakonec jsme se vymotali až hodně po devaté, a jsme šli na zastávku sanfranciského MHD (MUNI), odkud jsme se pokusili trefit nějaký autobus směrem k molům (piers), nakonec se nám povedlo dojet jen na nějakou zastávku asi 20 minut chůze od nich.

Čtvrť, ze které jsme vyjížděli (Haight-Ashbury) je údajně jedna z tradičních hippiesáckých oblastí v San Franciscu, i když tam tomu nasvědčovaly jenom zrovna zavřený obchody, mimojiné např. s největším batikovaným tričkem na světě nebo hudební obchody s různou alternative indie muzikou na deskách.

Ale když jsme potom o chvíli později vystoupili v centru (někde na Market St. a 6th Street), tak nás okamžitě ovanula vůně trávy, a různý pochybný existence se tak různě pohybovaly okolo automatů na noviny, takže moderní zhulenci na Haight-Ashbury už asi kašlou a přesunuli se do centra. :D

Objev, že BART vlastně není metro

No každopádně MHD v San Franciscu funguje docela dobře, ale intervaly autobusů nebo metra se pohybují místy až k 15 minutám, což mi přišlo docela dost, ale možná není. 90minutový lístek stojí $2 a platí do autobusů a do metra (ne do BART, kde mimochodem zrovna probíhala několikátým dnem stávka).

Dodnes jsem si myslel že BART je metro v San Franciscu, ale očividně jsem se spletl a tradiční metro se mnohem víc podobá třeba tomu pražskému. BART je spíš takový polopodzemní vlak, kterým se dá dostat i hodně daleko ven ze samotného San Francisca.

Sanfranciský přístavy

Ze 6^th Street jsme se pěšky vydali směrem k pierům (molům), o správnosti našeho směru nás mj. ujišťovala stále se zvyšující koncentrace turistů, kteří okolo běhali s GoPrem na hlavě podobně jako my.

Nejvíc času jsme strávili na Pier 39, který je nejvíc zaflákáný různými obchody a restauracemi, ale je z něj taky nejlepší výhled třeba na Alcatraz, kam mimochodem nejbližší volný lístek byl na 24. července (tj. přesně za 3 týdny).

Když jsem tady byl dvakrát před dvěma lety přibližně v říjnu, byla průměrná čekací doba tři dny. Velká část prostorů okolo Pier 39 byla zablokovaná kvůli závodům plachetnic Louis Vuitton Cup, které začínaly o den později (na Den nezávislosti 4. července) a které potrvají až do asi 20. července. Pro tyto účely byla zabraná i velká část normálně veřejných placených parkovišť přímo u mola.

Historické tramvaje

Okolo všech mol jsme prošli až k zastávce tradičních san franciských historických tramvají, na kterých můžete stát i z venku. Přesnější název je ale cable car, protože tramvaje jsou tažené lanem pod silnicí a „řidič“ je pouze brzdí a odpojuje/připojuje k lanu (asi…). Fronta na tuhle atrakci byla brutální (asi tak na hodinu a půl) a ještě k tomu jsme se u toho pořádně spálili, protože byla celá na slunci. Že jsme se připalovali jsme si ale všimli až když jsme byli fakt viditelně spálení, protože v San Franciscu je asi 20 stupňů a velmi větrno. No co už. Večer jsme potom našli u nás na pokoji že tam někdo nechal 90 % aloe-vera after sun burn krém, tak se to tady asi stává často.

Lístek na cable car/tramvaj stojí buď $6 jednosměrný nebo $12 zpáteční, vzali jsme si jednosměrný a pokud byste tady chtěli jít na jedinou placenou atrakci, měla by to být tato. Nejlepší výhled i zážitek poskytne pochopitelně místo na stojáka, protože jednak výhled z většiny sedadel zakryjí právě stojící cestující a druhak je to prostě nejlepší. :D

Samotná jízda trvala přibližně 20 minut a poskytne pohled na spoustu míst v San Franciscu (tyto old cable cars jezdí na několika linkách, my jsme vyjížděli z Hyde St.), mj. třeba na China Town nebo na klikatou část Lombard St. Uvidíte to na fotkách, které zveřejním asi až zpětně, na konci článku se dozvíte proč.

V půlce trasy jsme měnili řidiče tramvaje, tomu prvnímu vůbec nevadilo, že jsem za jízdy mával metr a půl dlouhou tyčkou s GoProem, ten druhej už z toho tolik nadšenej nebyl, ale styl, kterým Vám většina Američanů dává najevo, že děláte něco, co se jim nelíbí, mě nepřestává fascinovat (= bylo to velmi slušně).

Twin Peaks, zřejmě nejvíc prominentní čtvrť v San Franciscu

Po projížďce jsme skončili na druhé straně San Francisca a rozhodli se navštívit Twin Peaks, že takovej místní kopec s vyhlídkou. Cesta MHD trvala skoro hodinu, s dvěma přestupy bus-metro-bus (až tady jsme teda vlastně zjistili, že metro není Bart, a tím pádem normálně jezdí, narozdíl od Bart, kde byla stávka).

Na samotný nejvyšší vrchol už jsme v autobusu seděli sami, řidič zřejmě nějak vytušil, že jsme turisti (bylo to hodně obtížný, protože jsme každej měli na krku skoro dva foťáky) a mile nám zastavil mimo zastávku přímo pod schody, které vedou na vrcholek nejvyšší.

A musím říct, že i když jsem viděl několik krásných čtvrtí v Americe (chtěl jsem napsat hodně, ale to by byl kec :D), v San Franciscu i jinde, tak this is the place to be. Krásný výhled na město, překrásný čtvrti i domy, klídek a v dobré vzdálenosti od všeho. A určitě tam nebudou záplavy. :D Na ceny nemovitostí jsem se sice nedíval, ale tipoval bych to podobně jako v Monterey na 17 Mile Drive, tj. tak půl milionu (dolarů) za ty rozpadlejší.

No, snad se alespoň něco povedlo zachytit na fotkách, abyste to viděli sami, protože to neumím popsat. :)

Procházka zpět

Zpátky jsme šli pěšky, na mapě to vypadalo kousek, ale nakonec nám to zabralo asi hodinu, i když je fakt, že jsme pořád zastavovali a fotili všechno možný. Ono to nakonec bylo asi jen 2,5 kilometru a bylo to skoro pořád rovně, až k našemu domku na Clinton St., která (ulice Clinton St.) začíná právě na Twin Peaks…

The best burger in New York San Francisco

Večer jsme ještě šli nakoupit další wheat round top bread, aneb takovej ten americkej sendvičovej chleba, abychom měli na další peanut butter & jelly sendviče, což je v podstatě to jediný, co už tady 3 dny v kuse jíme. Cestou jsme ale šli okolo nějakýho burger place (Burger Urge na 1599 Haight St.), který mělo vylepenou nějakou cedulku, že jsou „rated #1 burgers in San Francisco“, tak jsme si vzali take-out s sebou domů.

Nemám to sice s čím porovnat (rád bych byl třeba schopný to porovnat s dish.cz v Praze, bohužel nejsem, ale cenově jeden hamburger vyšel nastejno), každopádně byly fakt-moc-dobrý a po pár dnech jsme se aspoň najedli zase něčeho normálního.

Haight-Ashbury možná přecejen je hippie centrum i dnes….

Jak už jsem zmínil výše, Haight St. a její okolí je údajně nějakým centrem hippies kultury v San Franciscu, což nevím, jak jde poznat, faktem ale je, že různě po ulicích chlastali a hulili různý skupinky lidí, ale měli jsme trošku problém rozeznat, jestli jde teda o hipstery nebo o bezdomovce.

No každopádně na té ulici je spousta barů a už okolo té osmé se občas vymotali ožralí Američani (possibly tourists, but unlikely) takovým stylem, že jen můžu konstatovat, že asi opravdu neumí chlastat. :D

Domů jsme došli v devět večer a ihned odpadli.

Fotky ani tentokrát nejsou (během dnešního dne jsme vytvořili asi 40 GB dat, včetně videí), tento zápisek jsem psal zpětně v pátek večer v kempu u Angels Camp (dnes poprvé spíme pod stanem, včera jsme spali zase v autě), kde nejsou zásuvky a baterka mi tak vystačila na napsání článku, brzy je ale zpětně zveřejním.

Pokud chceš dostávat upozornění na nový články, tak můžeš buď přes email nebo na facebooku. Můžeš si taky přečíst další zápisky z tohoto roadtripu po USA. :)