Jeden běžný den… podrobně

Ráno

Dnes ráno jsem vstal pěkně až v devět hodin, a to i přesto, že je středa. Ve škole jsou totiž CST testy, a já jako senior tam musím být až na 12:40. Takže žádnej spěch. Je pěknej den docela, takže jsem šel z mého pokoje do baráku doufajíc, že tam najdu něco k jídlu, což jsem teda nenašel. Naštěstí už s těmahle situacema počítám a vzpoměl jsem si, že v batohu mám pytlík sušenek (cookies), king size Snickers a dvoulitr Mt. Dew, který jsem včera koupil přesně z tohodle důvodu. Takže jsem zajásal a šel zpátky do pokoje se „nasnídat“. Až budu někdy psát souhrn, na kolik tenhle pobyt vyšel, extrémním výdajům za jídlo se nedivte. Po jídle jsem si nachystal sportovní tašku, hodil do ní trety, mikinu a pár dalších blbostí, protože po škole máme dual meet v atletice. Ale levá noha mě docela bolí na místě, který nedokážu popsat (jakoby zevnitř kotníku, blbě se s tím chodí ale při běhání to cítit nejde), a proto se moc netěším.

Potom jsem se vydal zpět do baráku, protože kabel s internetem, který jsme s host-bratrem kdysi natáhli do našeho baráku se během některých ze zimních vichřic překroutil, až přestal fungovat, a tak na internet holt chodím domů. Čeknul jsem fejsbuk a mail, hořící věci uhasil rychlou a stručnou odpovědí a potom jsem šel do koupelny vyčistit si zuby, učesat se a tak. Znáte to.

Potom jsme se s mou „sestrou“ z Německa nalodili do Fordu Mustang ’06, který host-mum koupila o den dříve. Dala za něj okolo $16000. Kredit má úplně hodně špatnej, takže ho bude splácet kdovíjak dlouho s extrémním úrokem. Pokud by Vás zajímalo, proč si tento Mustang koupila, tak je to proto, že dva týdny zpátky, když host-brother jel do města nakoupit, ožralej Mexičan před ním zabrzdil fullsize SUV a on její bývalý Ford Focus zasunul po něj. Focus byl totálka a SUV mělo špinavej nárazník. Očividně z toho byl (host-brother) tak v šoku, že ho nechal odjet, i když byl očividně ožralej (ten Mexičan). Naštěstí to nebyl takovej zmrd, aby mu nedal jeho kartičku pojištění, takže nakonec aspoň něco. Ten Focus měl hodnotu okolo $5500 neztotálkovaný, kolik za něj nakonec dostanou, nevím.

Cesta do školy

No ale zpět. Ten stejný den byl host-brother vracet svůj Dodge truck, který měl asi dva měsíce, ale nemohl si ho dovolit krmit benzínem (MPG okolo 15 což dělá 15 litrů na sto a to je dost i tady… aspoň pro studenta). Takže host-mum nás vyhodila na nějaké křižovatce, kde nás o pár minut později vyzvedla jedna kamarádka ze školy, a host-mum jela vyzvednout bratra po tom, co vrátil do bazaru svůj truck.

Škola

My jsme odjeli do školy. Tady začíná asi nejnudnější část toho dne, takže ji vezmu jen velmi rychle. Měli jsme jen tři hodiny, končili jsme ve standardní čas. První hodinu jsem měl počítače, v téhle třídě už naprosto nedělám to co mám, takže tam mám už skoro D. Ale tak co, poslední semestr. Sice mám špatnej prospěch, ale aspoň po škole (oprava, během oběda) nekouřím trávu jako jeden Němec loni, takže nemám strach, že by kvůli mě už nepřijali budoucí exchange studenty. Co je zajímavé, pro mně, je že během této hodiny začalo brutálně pršet asi na 20 minut. Proč, to se dozvíte za okamžik.

Další hodinu jsem měl US History. Jelikož tento týden se tak nic moc nedělá, navrhovali jsme nějaký slogany na trička v duchu hippiesácké éry jako „Make love, not war“. Učitel si během toho surfoval na netu… a hádejte na co narazil. „Czech president stole a pen during press conference“. On se normálně dostal na hlavní stránku Yahoo News nebo co! Já jsem o tom sice četl všude možně, ale samotné video jsem neviděl, takže nevím, co a jak proběhlo. Mezinárodní ostudu každopádně udělal pořádnou. Jakkoli si myslím, že se moje angličtina zlepšila natolik, abych to nějak obhájil, tak jsem nebyl moc schopný slova. No, trapas. Největší prdel z toho měl samozřejmě jinej německej student v té třídě, ale to celkem chápu, učitel si ho ohledně Hitlera a nácků dobírá pořád. :D V téhle hodině přišla nejlepší zpráva dne a to proto, že se z rozhlasu ozvalo, že onen track meet byl zrušen (It got rained out.). Yes!!!

Poslední hodina byla World Literature, to je spánek jako vždycky. Po téhle hodině jsem chvíli uvažoval, co dělat.

Po škole

Po chvíli uvažování jsem jsem vydal směrem školní posilovna, která je po škole otevřená pro studenty. Zdarma. Asi hodinku jsem tam ještě s jedním kámošem posiloval, potom jsme chvíli pokecali, a když ho kdosi vyzvedl, já jsem přemýšlel, co dělat s volným časem, který najednou mám. Byly asi čtyři hodiny, a musel jsem čekat asi do půl sedmé na moji německou sestru, než jí skončí drama practice, neboli divadlo. Premiéra je tenhle pátek, takže sou tam teď dlouho. Hmm… co bych tak mohl dělat? Jsem si říkal a nadával, že jsem si nevzal klávesnici (se dá bezdrátově propojit s mobilem), abych mohl zas něco napsat na blog. A ve Starbucksu bych já mohl psát do alelůja.

No ale i bez té klávesnice jsem teda šel jsem do Starbucks, něco si dal, asi půl hodiny tam čuměl do blba, a potom jsem se rozhodl, že bych KONEČNĚ mohl jít ke kadeřníkovi si nechat zkrátit vlasy, jako to plánuju už od listopadu. Tak jsem na mobilu vygooglil slovní zásobu na tohle (ne že bych ji potřeboval, ale sichr je sichr), přešel do Supercuts (to je kadeřnická franšíza), který je asi dvacet metrů od Starbucks a úspěšně se nechal ostříhat. Trochu. Když jsem byl hotovej s tímhle, tak jsem pořád měl asi hodinu času, a totálně jsem netušil, co dělat.

Jelikož jsem zase začínal mít trochu hlad, zašel jsem do místní pizzerie, která je od Starbucks (ano, je to takový můj base camp) přibližně sto metrů a objednal si medium pepperoni pizzu. Říkal, že to bude cca 15 minut, tak jsem si sedl a rozhodl se dokončit Cut the Rope, což se taky stalo (zbývalo mi posledních pár levelů). Pizzu jsem na posezení snědl skoro celou a pořád mi zbývalo 45 minut nebo tak nějak. Damn it!

Tak jsem šel okouknout one dollar store, jen tak z nudy. Byl jsem tam asi dvakrát, vždycky s cílem koupit tužku, blok nebo lihovku, takže jsem se tam nikdy moc nezdržel, až dneska. A musím říct, byl jsem celkem naštvanej. V průběhu mého pobytu tady jsem sháněl hodně věcí. Stereo kabel 3,5mm jack do 2x RCA konektorů. Elektrikářkou izolepu (duct tape). Ponožky po tom, co mi je začala žrát sušička. Cvakátko na nehty. Opalovací krém. A mraky dalších drobností, který jsem buď nakonec koupil draho ve Walmartu, na eBay, nebo nekoupil vůbec. Ale hádejte co… tenhle obchod měl všechno, a ještě za výrazně nižší ceny. Přitom kvalitou to nebyl žádnej českej Vietnamec, ale relativně dobrý věci (one dollar store v tomhle případě teda nezmená, že je všechno za dolar, ale v pohybuje se to tam všechno od 1 do 5 dolarů). No tak nic no, teď už to vím. Každopádně jsem si tam nakoupil pár blbostí a přemýšlel, co dál.

Zbývalo mi cca půl hodiny, a tak jsem si na mobilu nastavil časovač na patnáct minut s tím, že se půjdu projít, a až zazvoní, tak se otočím a půjdu stejnou cestou zpátky. Konečně jsem teda viděl aspoň trochu z toho města tady, poprvé za celou dobu, co jsem tady. Musím říct, že je to tady relativně pěkný, ale přecejen… Monterey to není.

Zpět domů

Zpátky do basecampu jsem došel akorát na čas, kdy tam přišla i Lea, tak jsme zavolali host mum, ať se uráčí nás vyzvednout, samozřejmě jí to trvalo dlouho jak hovado, ale to už nám nevadí, tohle je přesně ideální chvíle si se sestrou Němkou pokecat o tom, jak utrácí prachy za cypoviny, a vubec. Když se sem konečně na svym oři (I mean Mustang, the horse) doplazila, nezapoměla samozřejmě prošlápnout plyn v neutrálu. Na tom by asi nebylo ani nic špatnýho (i když, je to pořád jen čtyřválec), ale musel jsem dusit smích, když jsme nastoupili a ona si najednou všimla, že „oh my gas is on empty“. Jinak normálně nás vyzvedává host-brother, ale jak už jsem psal, zrovna dnes vracel svůj truck a se svým dědou (kterýmu je ale asi tak 55-60) pracuje na svym novým autě (nějaký Mitsubishi Eclipse se spotřebou tak 7 litrů, zatím jsem ho neviděl), že ani nechodí do školy. Jo, to je život, co?

No každopádně, vydali jsme se směrem kamsi dopryč, zkešovat šek (nechápu, že to v takové moderní zemi ještě vůbec vedou), natankovat a nakoupit. Hurá, zítra se budu moct dokonce nasnídat. :-D Prolejzání Walmartu a nakupování stylem „třeba tohle“ jim zabralo ani nevím kolik času, já jsem svoje měl nakoupeno za pět minut. Šampóny a tak. Jelikož jsem netušil, jak dlouho jim to zabere (původně totiž taky řekli, že jdou jen pro nějakou blbost), tak jsem se vydal prozkoumávat obchody okolo.

Tady by normálně byl kratší odstavec, ale musím ho přeskočit, protože jsem dělal něco, co agentura nedovoluje (ale v rámci práva Kalifornie i Spojených Států to bylo naprosto legální, takže nemějte strach).

Potom jsme se konečně vydali domů, ten den jsme se vrátili snad v děvět, normálně to je ale mnohem dřív. Takže jen sprcha, večeře ten den nic, protože jsem před chvíli dojedl zbytek té pizzy. Znovu jsem kouknul na mail a facebook, a vydal se zpět do svého pokoje. Očividně jsem ale nedávno zapoměl posbírat slepičí vajíčka což mám na starost, protože se odněkud vylíhlo šest kuřat. V té tmě jsem na jedno asi málem šlápl, a ta velká slepice na mě začala útočit a slušně mě poškrábala na lýtku. Když jsem se vítězně doplazil „domů“, tak jsme s host-bratrem pustili nějakej film, protože další den jsme taky nemuseli vstávat brzo, popíjeli Mt. Dew (nejvíc kofeinu v tom, a člověk je po tom strašně hyper) a někdy po půlnoci tenhle den konečně skončil.

Tak kdo to chtěl, tady to máte. Jsem rád, že to nemusím psát každej den. Škoda, že to nebyl zrovna úplně běžný den nakonec, ale to by zas byla nuda, ne?