Řízení auta v USA, místní dopravní předpisy a zvyky

Úvodem asi podotknu, že tento článek na tomto blogu drží dva rekordy: Dobu od vytvoření konceptu po zveřejnění (leží mi v konceptech od roku 2010, kdy jsem v USA tehdy jezdil ještě jako spolujezdec) a zároveň je asi jeden z nejdelších na tomto blogu co do délky. Tak snad informace v něm alespoň pár lidem pomohou. :)

A ještě bych rád podotknul, že vychází výhradně z mých zkušeností, hlavně z Kalifornie (kde jsem byl rok jako výměnný student v roce 2010) a potom z většiny států západních pobřeží (kde jsem v roce 2013 byl na měsíčním roadtripu). Ale když jsem během výměnného pobytu zvažoval americkou autoškolu, tak jsem si procházel testy z DMV a věsmes šlo o ještě větší frašku než v Čerské republice, takže se blbě doplňují poznatky „takto to je“ a k tomu „takto by to mělo být“. :D

US driver

Základní návod pro jízdu ve Spojených Státech :D

Obecně: V USA se jezdí autem strašně snadno

Už v roce 2010 jsem jako spolujezdec nabyl dojmu, že řídit v USA zvládne úplně každý, a ačkoliv je tady spousta odlišností od Evropy, myslím, že do USA se můžete vypravit řídit auto i bez čtení článků jako je tento, protože v obecné rovině je to jednoduché, na všechno cedule, prostě pohoda…

Ale pokud by Vás zajímaly všechny ty drobnosti a odlišnosti, tak čtěte dál:

Americká auta jedou

Americký auta v sobě mají většinou motor, a když se šlápne na plyn, tak jedou (a žerou… při psání těchto řádků vzpomínám na host-bratrův Dodge RAM 1500, který při své velikost a váze zrychloval sice jako turbooktávka, ale taky žral jako autobus).

Neplatí to asi až zas tolik pro auta z půjčovny, tedy minimálně pro nejlevnější ekonomickou třídu. V našich dvou půjčených autech jsme měli atmosférický 1.4- a 1.5litrový motory, nicméně jezdit se s tím dalo vcelku v pohodě. Limity jsou lehce nižší jak v Česku, a za celých najetých 6 tisíc mil se nestalo, že by mi chyběli nějací koně.

Manuál vs. automat. V USA vládnou automaty, a myslím že zrovna v USA by to nemělo vadit ani největším přívržencům manuálu. V Americe je totiž všechno daleko a všude jsou jen nekonečně dlouhý rovný silnice, takže mně osobně to moc nevadilo…

Ale chce to určitě tempomat.

Tempomat (cruise control). To je podle mě v USA naprostá nutnost. Když jsem byl na výměnném pobytu, tak to byla jedna z věcí, o které host-mum mluvila pořád a furt dokola, že její auto nemá tempomat, a že to je na zabití. Myslím, že auto bez tempomatu se v USA snad ani půjčit nedá, takže tady není co řešit.

Zrcátka jsou plochá. Auta v USA nemají konvexní zrcátka (vypouklá; tedy ta, která pokryjí částečně i mrtvý úhel). Je v nich proto vidět docela málo, ale zvyknout se na to dá. Nebo si ve Walmartu můžete koupit za pár dolarů kulatý zrcátečko a přilepit si ho. Já jsem to nakonec vyřešil tak, že jsem si zrcátka nastavil zhruba tam, kde je normálně mrtvý úhel a holt jsem v autě vždycky víc nakláněl, abych měl úplný přehled o situaci v pruhu, kam se chystám přesunout. I když zase mi přišlo, že z plochých zrcátek mi šla mnohem lépe odhadnout rychlost auta za mnou, což změnu pruhů zase usnadňovalo. Je to asi hlavně o zvyku.

Galony a spotřeba a benzín. Spotřeba se udává v tom, kolik mílí (1,6 km) auto ujede na jeden galon (3,78 litru) paliva = mpg (miles per galon). Už jsem tady o tom kdysi teoretizoval v době, kdy jsem ještě neměl řidičák. V zásadě ale auta z půjčovny z ekonomické třídy budou žrát dost podobně, jako auta v Evropě (cca 30 mpg, necelých 8 litrů na sto). Benzín je levnější (o dost) a v některých státech si ho nesmíte natankovat sami (viz Oregon). Oktanový čísla uvedená na stojanech jsou nižší než v Česku, ale poměrově jde o stejně kvalitní benzín, jen to číslo je v USA nižší (prý).

Rychlostní limity ve Spojených Státech

Rychlostní limity jsou vlastně docela podobný Evropě. Ve městě 40-50 km/h, mimo město nějakých 75-90 km/h, jen na dálnici většinou okolo těch 115 km/h. Z amerických států, kde jsme projížděli, byla maximální rychlost 130 km/h (80 mph) na dálnici jen v Utahu. Mimochodem, v Montaně během let 1995-1999 byl během dne na některých dálnicích limit Reasonable and Prudent, tedy v podstatě neomezený…

Limity jsou vždy a všude vyznačené na milionech cedulí, takže se nemusíte bát, že byste přehlédli, kolik se někde může jet.

A jak se dá jezdit v praxi? Marcin, imigrant z Polska, kterého jsem rovněž poznal kdysi během výměnného pobytu, a který pracuje u lasvegaské policie, mi už v roce 2011 říkal, že lehký speeding (do 5 mil) nikoho většinou moc nezajímá a tím jsme se řídili. V podstatě jsme měli na tempomatu (kromě města) vždy přesně +5 mph (GPS rychlost), výjimečně i o něco víc, a nebyl s tím problém, nebo spíše – měli jsme štěstí a pokutu jsme nikdy nedostali. Protože určitě jsou i situace, kdy i tři míle nad limit budou na pokutu. Na druhou stranu musím dodat, že podobně jezdila většina Američanů – nikdy jsme nikde nejeli výrazně rychleji než ostatní. Prostě jsme ani nebrzdili provoz, ani ho netlačili dopředu, a když jsme jeli sami, tak jsme jeli normálně.

Jediná výjimka byla úúúplně prázdná silnice z Big Bear Lake do Barstow, kde jsme, ehm, jaksi, testovali kolik to dá. Ale to jsme viděli doslova na kilometry dopředu i dozadu, že nikde nikdo není. Ale znova bych to asi neudělal, protože jsem po návratu domů četl až moc příběhů lidí, kde se najednou šerif objevil právě na takových opuštěných pouštních silnicích, a 105 mil v hodině není zrovna něco, z čeho bych se chtěl zpovídat a platit pokutu, protože cokoliv na 80 mil v hodině je tvrdě trestaný reckless driving (pokuta od $250 do $1000, případně i vězení). Na druhou stranu, někteří zase tvrdí, že pokud někdo takto jede na opuštěné silnici, tak Vám šerif jenom naznačí, že máte zpomalit (pokud Vás dožene :D ), ale ani Vás nezastaví nebo nepokutuje… takže, stejně jako u nás, je to asi taky hodně o tom jak se kdo vyspal.

Pro zajímavost přikládám ještě odkaz na článek z roku 2011, kdy jsme s host-bratrem spěchali do školy a zastavila nás policie. Nejen za rychlost, ale i za prošlé emise a značky mu nakonec soudce dal pokutu 70 USD, nebo v tehdejších měřítkách, musel 5 hodin hlídat někomu děti, aby si to vydělal zpátky. :D

Parkování a tankování

Parkování na ulici. Dejte si pozor, jestli se neplatí za parkování (buď čtvrťákama nebo kartou). Jsou to takový ty typický stojánky, který když vidíte ve filmech, tak z nich při honičkách odlítávají mince na všechny strany. Často se nám stávalo, že jsme u nějakého zastavili a na měřáku byla předplacená třeba ještě hodina parkování, nebo že na nás někdo dokonce mával, že odjíždí a má tam ještě nevyužitý čas, což bylo vždycky super!

Druhá věc, kterou si musíte pohlídat je to, kdy přesně se na ulici může stát a na jak dlouho. Někde je to třeba jen na dvě hodiny, jindy libovolný čas kromě třeba úterý ráno (kdy se ulice např. čistí) a podobně. Takhle se třeba přímo v centru San Francisca dalo kempovat přímo u Golden Gate parku – my jsme to teda nezkoušeli, ale stáli jsme tam dva dny, a hned vedle nás byla maličká obytná dodávka, která tam stála stejně a odjela o půl hodiny před námi. Jestli je to povolený nevím, ale zcela napohodu tam fakt kempovali dva dny a nikomu to asi moc nevadilo (viděli jsme je pokaždé, když jsme šli z/na Airbnb ubytko).

Dobrý parkování zadarmo je třeba ve městech u visitor’s center, občas u škol nebo visitor’s parkoviště u nemocnic. Vždycky si ale přečtěte, co je na cedulích konkrétně.

Tankování. Já jsem už byl zvyklý z mého výměnného pobytu, ale prvonávštěvníka to může zaskočit. Platí se předem, tankuje se potom. Je proto dost složitý dát plnou (musíte zaplatit třeba $60, natankujete za $52,84 a pak musíte zpět na pokladnu a chtít refund). Často jde platit kartou přímo na stojanu, pokud by to zrovna s českou kartou nešlo, tak už to na 99 % půjde uvnitř na pokladně, kde je jiný (klasický) terminál. Terminály přímo na pumpě se ptají často na zip kód (obdoba poštovního směrovacího čísla měst), nevím proč. Já jsem tam vždycky zadal 95230, ZIP kód malé vesničky Farmington v Kalifornii, kde jsem v roce 2010/11 bydlel a vždy to fungovalo.

Silnice & dálnice, highways & freeways

Většina silnic je jako podle pravítka, proto je automat s tempomatem v USA skvělá volba (aspoň na denní ježdění).

Spousty pruhů. Dálnice, a to hlavně na výpadovkách z/do velkých měst, mají extrémní počet pruhů (rekord tuším 7 někde okolo Los Angeles). Často bývají jeden nebo dva pruhy úplně vlevo vyhrazeny buď pro platící řidiče, carpool auta nebo jiná spešl vozidla (EV, školní busy apod.). Carpool pruhu se taky někdy říká HOV lane (High Occupancy Vehicle lane).

Placené pruhy a mosty. V USA nejsou dálniční známky jako v Česku, ale často se můžete setkat s mýtným (toll charge). A to buď na mostech, kde se mu nedá vyhnout, nebo na dálnicích, kde se mu dá vyhnout tím, že nepojedete do toll lane (placeného pruhu). A s rental auty pozor! Mají v sobě zabudovanou čtečku mýtných bran, a pokud vjedete do placeného pruhu, nebo přejedete jinak než přes cash závoru, tak se vám aktivuje a kromě samotného poplatku za průjezd platíte každý den pár dolarů jenom za to, že tuto čtečku máte vůbec aktivovanou. Pokud se těmto poplatkům chcete vyhnout, na mostech jezděte přes „cash/card payment“ závory (ne automatic toll reading) a na dálnicích se vyhýbejte toll pruhům. Pokud ovšem máte dostatečný rozpočet, tak placené pruhy jsou i ve špičkách docela prázdné a super pro rychlý odjezd třeba z LA.

Carpool lanes. Naopak bez obav z poplatků můžete vjet do carpool pruhů, pokud jste v autě aspoň dva. Jsou to pruhy pro lidi, kteří sdílí auto. Častokrát tam jede jen pár aut, ale je problém se tam proháčkovat přes těch dalších 5 pruhů, který jsou úplně zasekaný. A kdybyste si náhodou půjčili Teslu, tak s ní, stejně jako s každým dalším elektromobilem nebo i hybridem, můžete do většiny carpool pruhů vjet taky, i když jedete sami (bývají označeny společně jako carpool & EV lane, nebo také kosočtvercem).

HOV (carpool) lane

Nejrychlejší pruh není vlevo. Sice by měl být, ale není. Všude jsou cedule, které říkají něco ve smyslu, že pomalejší řidiči jeďte vpravo a obráceně. Ale nikoho to moc nezajímá, a nejrychlejší pruh je proto pokaždé jiný. Na dálnici se může podjíždět zprava, což oproti ježdění v Evropě vyžaduje další pozornost při přesunu napříč jízdními pruhy. Často se také říká, že patrolující policejní auta to v provozu nevidí moc ráda (častou změnu pruhů), ale pokud pruhy měníte bezpečně (blikat, nedělat myšky) tak netuším, v čem by tak mohl být problém.

Křižovatky, semafory, značky

Semafory. Semafory jsou v USA za křižovatkou, zastavit ale musíte před ní (pochopitelně…). Výhoda je v tom, že je krásně vidět kdy padne zelená a nemusíte natahovat krk jako u nás. Nevýhoda je, že pokud nezastavíte tam kde máte, někdo do Vás nabourá. :))

Na červenou doprava lze odbočit doprava. V naprosté většině případů (pokud ne, je tam značka NO TURN ON RED), můžete i na červenou odbočovat doprava. Stačí dát přednost a jet. Šetřilo to dost času.

4-way stop. Na menších okreskách jsou místo semaforů ze všech stran stopky. Pokud jste tam sami, tak je to jednoduchý. Zastav a dej přednost v jízdě. Pokud je tam víc aut, tak oficiálně by měly dávat přednost zprava (jako u nás), v praxi to je ale spíš tak, že kdo první přijede, ten první projede. Ale ani tak (a to jsem pozoroval rok jako spolujezdec už v roce 2011) to často nefunguje. Jeden chce rovně, druhej doleva, třetí doprava a při tom dávání přednosti zapomenou, kdo vlastně první přijel. V těchto případech většinou dochází na posunky rukou. :D Tady můžu snad jen doporučit nikam se nehrnout, za tři roky na jedné takové křižovatce (ve Farmingtonu, kde je docela provoz, protože tudy všichni jezdí ze San Francisca k jezerům a do Yosemit) moji bývalí američtí spolužáci nabourali dvě auta. Neznám sice podrobnosti, ale v obou případech někdo moc spěchal na takové křižovatce, nedal přednost a pak už to prostě neubrzdil.

Značka Dej přednost v jízdě (yield). Tak ta v USA moc není. Většinou jenom na výjezdu z kruháčů, kterých je taky poskrovnu. Ale jinak funguje tak v Evropě, jenom se mi zdá, že Američani to kolikrát berou jako stopku. Což je paradox, protože stopku kolikrát berou zas jenom jako přednost v jízdě, viz další odstavec:

STOP. Pokud někde projíždíte městem, třeba už v klidnější oblasti, vyplatí se opravdu zastavit (full stop), i když jasně vidíte, že okolo vůůůbec nic nejede. Pokud totiž jen dáte přednost („rolling stop“), tak už je to na pokutu a v Escalonu, kam jsem v roce 2011 chodil na střední, se to poměrně často hlídalo, i když téměř vždy to dopadlo domluvou. Byl i vtip, že full stop je zadarmo a rolling stop za $100.

Další poznatky a zajímavosti

Červený blinkry. Nejhorší vynález ever. V koloně nevidíte (protože máte výhled jen na půlku auta), jestli auto jen přibržďuje, nebo se chystá změnit pruh. Zbytečně pak sami přibržďujete a to moc plynulosti už tak zasekaných dálnic nepomáhá, stejně jako fakt, že půlka aut naopak má klasické oranžové blinkry.

Dávají Američani blinkry? Jak kdy. Asi tak půl napůl, bych řekl, ale jsou oblasti, kde je dávají spíš vždycky, a oblasti, kde spíš vůbec. Vždycky je proto asi dobrý počítat s tím, že řidič změní pruh bez oznámení a zbytečně se tak nezdržovat v mrtvých úhlech ostatních řidičů. Když si pročtete celý náš roadtrip, tak jsem tam často zmiňoval, kde se hodně bliká, a kde zase ne, a o různých řidičských specifikách různých států.

Změny pruhů. To vlastně souvisí s těma blinkrama. My jsme je samozřejmě dávali vždycky, a zase to bylo tak 50/50, člověk by buď čekal že nás buď pustí, nebo zrychlí a uhne, ale bylo to jak kdy. Vypozoroval jsem, že jakmile už najíždíte do vedlejšího pruhu, tak řidiči většinou už bez problémů přibrzdí a pustí, ale pokud jenom blikáte, tak to ignorují. Ono nakonec nebylo výjimkou potkat auto, který mělo blinkr puštěný třeba 5 mil a jelo furt ve stejným pruhu. Takže obezřetnost je na místě. I kvůli těm zrcátkům, někdy fakt nezbyde, než se otočit celou hlavou dozadu.

Pravidlo zipu. Nevím proč, ale mám pocit, že tohle zrovna v USA funguje většinou zcela samovolně a přirozeně. Nejsou na to cedule (v USA jsou jinak cedule na všechno) a lidi zipují. V Česku je zrovna tahle věc obráceně, často jsou na to vysvětlující značky a lidi to stejně nechápou.

Oranžová svítí mega dlouho. Ne jak v Česku, kdy problikne na vteřinku a už je červená.

Promíchávací pruhy. Ty jsou i v Česku, nevím jak se jim říká, ale jsou to pruhy, kterým z dálnice vyjedete i na ni najedete. V USA byly často dva vedle sebe a někdy hrozně krátký. Docela sranda.

Pásy. Povinnost. Ale to poznáte z cedulí okamžitě, pamatuju si všechny slogany doteď: Click it or ticket. Buckle up, it’s the law. Click it, don’t risk it.

Nešahejte za jízdy na mobil. To je snad self-explanatory. Ale v USA je mnohem větší lov na smskující řidiče než třeba v Česku. Ono se to dá pochopit, človek se na těch rovných silnicích začne rychle nudit a sáhne po mobilu, ale často to končí fatálně. Radši si na zabavení se pusťte nějaký podcast.

Odbočování doleva. Klasicky se dává přednost, na což vás ve většině případů upozorní i cedule (Left turn yields.)

Miliardy všech možných značek. Nemusíte se učit pravidla silničního provozu, všechny jsou napsaný na spoustě značek všude okolo silnic. Construction area, keep distance and go 30. A nejen to. Fender bender. Drowsy drivers pull over. Micro sleep is a killer. Texting kills. No engine brakes after 22pm. Trucks with failed brakes may appear (když jedete z kopce). Slow drivers use flashers (blikačky, když se táhnete s kamionem do kopce). No prostě… Cedule, cedule, cedule. Vše je dobře značeno (sjezdy, nájezdy), jen těžko se dá s navigací ztratit.

Megaměsta. Měl jsem velký strach jezdit přímo v centru Los Angeles nebo San Francisca autem, ale dá se to v pohodě. Většinu času totiž stejně stojíte. :D Co je občas blbý, když jsem stál první na semaforech, chtěl odbočovat doleva a nevěděl jsem úplně přesně do kterého z 20 pruhů tam vlevo najet, ale i to se nějak zvládlo. Tady mi občas chyběla ta evropská modrá šipka, která to ukáže.

Prostě shrnuto: za volantem nechte zapnutý mozek a bude to OK.

Přečtěte si třeba zápisek z našeho šestého dne. Nefungovaly semafory. Co uděláte? Zpomalíte a kouknete se, jestli můžete bezpečně projet. Vidíte, že ne, ale druhý řidič vám dává palec nahoru, že můžete jet a pouští Vás. Projedete, on se rozjede taky. V našem směru přijíždí třetí auto, který to, že semafory nejedou, ignoruje… a nabourá. Podobný zcela zbytečný nehody jsme během 6000 mil viděli tři.

Osobně jsem se choval prostě tak, jak bych chtěl, aby se ostatní chovali ke mě a tak nějak to fungovalo. Když byl otevřený jen jeden úzký pruh a přihnal se motorkář, tak jsem dost zpomalil a uhnul mu, aby mě mohl objet. Poděkoval. Po kilometru dojel další auto a to mu neuhlo ani za nic. Vidím v levým pruhu rychle jedoucí Corvettu, uhnu. Auto mění pruh, přibrzdím a pustím. Auto bliká že chce změnit pruh, bliknu a pustím. Kamion chce předjíždět, bliknu, že může. Ve většině případů poděkují. Prostě se to dá.

Samozřejmě, potkali jsme i debily (když to řeknu slušně), ale vesměs jich bylo jen pár (na rozdíl od těch tisíců, co jezdily normálně).

Pokud si pročtete i celý náš roadtrip, často jsou tam i poznatky z konkrétních oblastí. Přecejen jsme v autě strávili podstatnou část času, takže se to odráží i v těch článcích.

Bonus: Zkušenosti v kostce

Toto jsem kdysi psal na jeden web jako komentář, kde Vojta popisoval situaci na východním pobřeží:

No, na západním pobřeží mi to až zase tak strašný nepřišlo. Třeba ty kruháče tam občas byly a dokonce s yield značkou (Dej přednost v jízdě), je ale jasný, že to bylo spíš jen občas. Na druhou stranu v Češku se zase kruháče cpou i tam, kde nemají vůbec žádnej význam, takže to si člověk nevybere.

I ty limity jsou tam vlastně podobný jak v Evropě (okreska 55M/90K, rychlostní silnici/highways 65M/K, dálnice/freeways 75M/120K), což je v podstatě jak u nás. A když si člověk k těm limitům přidá 5 mil, případně 10 mil na dálnici, tak si myslím že to je ještě v pohodě a už se dostává na evropské rychlosti. :D A pokud člověk jede přesně tu rychlost podle GPS (tachometr přidává), tak se dá uhánět celkem svižně. Pokud teda zrovna není rush hour a všech 7 pruhu není ucpanejch, ale tam jsou zase carpool pruhy, který v LA bývalý většinou prázdný, ale zase dalo dost práce se tam prokličkovat přes těch 6 pruhů do carpool pruhu, a pak zase přes 6 pruhů zpátky na exit :D

Extrémně mě spíš vytáčely jiný věci. Fakt, že na dálnici se s blinkrama moc lidí neobtěžovalo (zase, jak kde), a potom související věc, že půlka amerických aut má blinkr napojeny na červený brzdový světla, takže když v jedoucí koloně vidíš jenom půlku auta, tak nevíš ještě jen ťuká na brzdu nebo se chystá měnit pruh.

Druhá věc byla, že tím, že řídit umí každej a mají tam na to uzpůsobený silnice (dlouhý čáry bez zatáček), tak kdykoliv, kdy jsme jeli někde kde bylo těch zatáček víc (typický národní parky, sjezdy z hor atd.), tak bylo vidět, že Američani mají doslova panickou hrůzu z toho, že se převrátí, celou dobu stojí na brzdě, a sjíždí to absolutně pomalýma rychlostma (10-15). A to jsem pozoroval všude od Kalifornie po Montanu. Konkrétně třeba u Big Bear Lake v Kalifornii jsme z toho kopce sjeli na neutrál a u toho předjeli takových 15 aut (!!!), protože oni se prostě těch zatáček strašně bojí.

A ještě je možná ta zajímavost, že v USA umí málokdo řídit manuál, ale já jsem si v USA ten automat i oblíbil, ono přece jen je to pro tamější prostřední pohodlnější. :) A souvisí to i s tím výše zmíněným, s manuálem by člověk třeba před zatáčkou hodil meziplyn a podřadil o dva stupně a že zatáčky svižně vyletěl (v Češku tak moc nejezdím protože drahej benzín), jenomže co z toho, když takovou zatáčku někde uvidíš a těsně za apexem potkáš téměř stojící SUV, jehož řidič má zřejmě pocit, že kdyby nestál na brzdě, tak se začne vlivem odstředivé síly kutálet. :D

(Ale nutno dodat, že v Chevy Cruze jsme měli 7stupňový automat a na poměry většiny automatů se s tím dalo v takových situacích downshiftovat celkem obstojně, i když ten automat meziplyny moc netrefoval).

Dobré odkazy:

Mohlo by se vám také líbit...

5 komentářů

  1. luk napsal:

    ty ses taky meziplyn :-)

  2. jiripavlik napsal:

    Tak to bylo spis jen tak pro zajimavost, pro normalni jezdeni je to fuk, ale automat v Cruze pri manualnim razeni dolu zaroven pri brzdeni proste otacky srovnaval nejak podivne, jakoby nekdo moc a nekdy malo. :)

  3. studium v usa napsal:

    Slušný, komplexnější článek o ježdění v USA jsem ještě nečetl. Jinak nejšílenější kruháče mají určitě v Anglii..tam je mají pomalu i na polních cestách a když se do toho vezme ještě jízda na druhé straně, tak je to fakt užívačka..:)

  4. Esta napsal:

    Skvěle, děkuji za rozsáhlý a velmi podrobný článek. Zajímá mě, jak jste psal ohledně té dlouhé silnice, kde jste testovali kolik jede auto, jestli když potkáte šerifa, jestli tam měří nebo jen vidí, že jedete rychle a zastaví vás? Nemáte s tím zkušenost nebo někdo z vašich známých? :D

  5. jiripavlik napsal:

    Mam :D http://usa.jpavlik.cz/policejni-kontrola-cestou-do-skoly/

    V podstate jsme jeli 70 na 55, a policajt za nama jel bez radaru (celkem dlouho), a dal i pokutu za rychlost, ale soudce to pak myslim zrusil.

Napsat komentář

Emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *